Našinci za velkou louží: Život českých přistěhovalců v chicagské Plzni

Kdo byl prvním Čechem na chicagské půdě nevíme. Jisté je jen to, že město navštívilo několik pionýrů přinejmenším ve čtyřicátých letech 19. století. Za nejstaršího známého usedlíka je považován Vojtěch Šklíba, který přišel do Chicaga roku 1846 jako dvanáctiletý chlapec. Vyučil se sedlářem a založil si prosperující povoznictví.

Chicagská Pilsen

Češi se pak soustředili především ve čtvrti Plzeň (Pilsen) na jihozápadě města. V době okolo první světové války činil jejich počet více než 100 000, což byla necelá šestina z celkového počtu českých vystěhovalců a jejich dětí. V Chicagu kvetl spolkový život, rostly české kostely a farnosti, divadla i tělocvičny Sokola a dalších organizací. Působil zde veleúspěšný nakladatelský dům Augusta Geringera a vycházela zde řada krajanských novin a časopisů, měsíčníků, týdeníků i deníků.

Většina chicagských Čechů se stala takzvanými svobodomyslníky, kteří se rozešli s tradičními církvemi. Náboženský konflikt panoval především mezi svobodomyslníky a katolíky, a nebyla v něm nouze o občasné rvačky ani soudní pře. Obě strany si vybudovaly vlastní sítě spolků, ale také hřbitovy.

Všechna města se vyvíjí, a platí to i o chicagské Plzni. Od čtyřicátých let 20. století se česká komunita začala neodvratně rozpadat. Jednotlivé rodiny se stěhovaly do nových rodinných domů, spolkový život odumíral kvůli rozšíření nových forem zábavy jako je film a televize, a mladší generace se amerikanizovala.