Zlatá bula sicilská: Listina nejvyššího významu pro krále Přemysla

Zlatá bula sicilská představuje nejdůležitější ze souboru tří písemností, které vydal „vyvolený“ císař Fridrich II. Sicilský v Basileji 26. září 1212. Všechny tři byly zpečetěny zlatými bulami, tedy dvoustrannými pečetěmi vyraženými do zlatého či stříbrného pozlaceného plechu, kdy byly lícní a rubní obrazy sletovány v jeden celek. Podle těchto kovových pečetí se pak jako bula označuje celá písemnost. Fridrichova kancelář tehdy použila razidlo jeho královské sicilské pečeti, protože říšskou ještě neměl k dispozici. 

Podpora za podporu

Zlatá bula sicilská byla určena Přemyslu Otakarovi, který mladého Štaufa mířícího za císařskou korunou podpořil. Přemyslovci je pro jeho zásluhy potvrzena královská hodnost, stejně jako jeho nástupcům, kteří budou zvoleni (mínila se tím domácí volba, právo českých elit vybírat panovníka z Přemyslova rodu) a převezmou odznaky královské moci od císaře. Fridrich jí stvrdil také neměnnost zemských hranic a udělil panovníkovi právo uvádět do úřadu (investovat) v českém království biskupy. Čeští králové se nemuseli v budoucnu účastnit říšských dvorských sjezdů, s výjimkou těch, které by se konaly v Bamberku, Norimberku nebo Merseburku. Měli také vybavit doprovodem polského knížete, pokud by se na takový sjezd vypravil, ovšem pouze v případě, že to bude oznámeno šest týdnů předem.

Na korunovační cestu římského krále měl Přemysl Otakar vypravit dle svého uvážení buď 300 ozbrojených jezdců, nebo vyplatit stejný počet stříbrných hřiven. V listině se nic nepraví o volitelském (kurfiřtském) postavení českého krále, jak někdy bývá v literatuře uváděno, protože sbor volitelů se v uvedené době teprve konstituoval. Ostatně v roce 1198, jak se zdá, volil Filipa Švábského krom českého krále i jeho bratr moravský markrabě, či vévodové rakouský, lotrinský a meranský nebo markrabě míšeňský, kteří později do volitelského kolegia rozhodně nepatřili.

TIP: Inter gravissimas: Papežská bula, která změnila kalendář

Také druhá z bul vydaných Ferdinandem byla určena pro Přemysla. Udělovaly se jí jisté statky ve Francích a Vogtlandu. Pro třetí listinu, adresovanou Přemyslovu bratrovi Vladislavu Jindřichovi, se ujalo označení Privilegium „Mocran et Mocran“, protože markraběti udělovala takto záhadně označené lokality. Mínění historiků osciluje mezi názorem, že jde o jakási konkrétní místa v Německu, a přesvědčením, že se pod tímto podivným označením vlastně skrývá Morava, respektive její dvě části: jižní (Brněnsko a Znojemsko) a severní (Olomoucko).