Zoufalství pruského kancléře: Proč chtěl Bismarck vyskočit v Mikulově z okna?

09.11.2017 - František Stellner

V roce 1866 probíhala na zámku v Mikulově jednání o příměří mezi zástupci poraženého Rakouska a vítězného Pruska. Co způsobilo „železnému kancléři“ pořádný bolehlav?

Mikulovská jednání - Soudobá rytina znázorňující jednání v Mikulově roku 1866. Kancléř Bismarck stojí uprostřed
Mikulovská jednání - Soudobá rytina znázorňující jednání v Mikulově roku 1866. Kancléř Bismarck stojí uprostřed

Reklama

Prusko-rakouská válka z roku 1866 představovala důležitý mezník při sjednocování Německa. Pruskému vojsku se v bitvě u Hradce Králové podařilo dosáhnout rozhodujícího vítězství nad Rakušany. Poté se zastavilo na Moravě, kde se na zámku v Mikulově pruský král Vilém I. radil se svým štábem i premiérem Otto von Bismarckem o dalším postupu.

Kancléř versus panovník

Bismarck, skvělý diplomat, politik a vlastní strůjce „prvního“ sjednocení Německa, byl velkolepý ve všem – v rozhodnosti, lásce, nenávisti, zlosti i pomstě. Jeho vztah s vojáckým králem byl plný rozporů. Chytřejší a schopnější Bismarck ho sice ctil, ale současně na něj shlížel spatra. Dokonce o něm řekl, že „nekouří, nečte žádné noviny, jen akta a depeše, bylo by užitečnější, kdyby si vykládal karty“.

Většinou měl Bismarck problém přimět nerozhodného krále k akci, ale v Mikulově jakoby se monarcha napil kouzelného lektvaru a sršel bojovností a rozhodností. Nadchnul se úspěchy svých vojsk a chtěl v jejich čele pochodovat vídeňskými ulicemi. Jenže Bismarck hodlal vůči Rakousku prosadit umírněný postup. K rozhodnutí rychle ukončit válku ho mimo jiné vedla i epidemie cholery mezi vojáky, selhání spojenců a obava, že se Francie a Rusko začnou vměšovat do jednání o uspořádání Německa. Král si však postavil hlavu.

Vášnivé jednání obou hlavních pruských představitelů popsal Bismarck ve svých pamětech: „[...] prodloužení této debaty bylo nemožné a já jsem opustil místnost s dojmem, že mé pojetí bylo zamítnuto, a s myšlenkou, že požádám krále, aby mi dovolil vrátit se k mému pluku jako důstojník. Po návratu do svého pokoje jsem byl v takovém rozpoložení, že mi vytanulo na mysli, zda by nebylo lepší vypadnout z okna ve čtvrtém patře.“

Vilémova kapitulace

Uražený a zklamaný Vilém I. si v dopise posteskl: „Poté, co mě můj ministerský předseda nechal před nepřítelem na holičkách a já nejsem nyní schopen ho nahradit, projednal jsem otázku se svým synem. Když se i on přiklonil k názoru ministerského předsedy, jsem nucen k vlastní lítosti a po skvělých vítězstvích své armády přijmout tak hanebný mír.“ A tak vojska na Vídeň netáhla, a na mikulovském zámku uzavřeli předběžný mír, na jehož základě vznikl Severoněmecký spolek a Prusko anektovalo několik německých území.

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií: archiv autora

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Leif Eriksson objevuje Ameriku, obraz od norského malíře Hanse Dahla (1849–1937).

Zajímavosti

Arové hyacintoví vyhledávají na zemi velké palmové ořechy, které se jim tady louskají lépe než ve větvích stromů

Příroda
Věda

Kometa Čurjumov-Gerasimenko na snímku meziplanetární sondy Rosetta

Vesmír

Německá infiltrační taktika použitá během protiútoku slavila úspěch, na snímku vilémovské kulometné družstvo

Válka
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907