Sovětský tank IS-2: Postrach německých tigerů a pantherů (2)

15.07.2017 - Norbert Brzkovský

Těžké tanky si za druhé světové války vydobyly pověst nezničitelných monster likvidujících protivníky kanonem velké ráže na kilometrovou vzdálenost. Částečně si tuto pověst zasloužily. Měly však i své slabé stránky, což platí to i pro sovětský IS-2

<p>Na IS-2 se běžně vozil desant až dvanácti rudoarmějců. Zde exponát z muzea v Kubince</p>

Na IS-2 se běžně vozil desant až dvanácti rudoarmějců. Zde exponát z muzea v Kubince


Reklama

Hlavní limit pro IS-2 představovala jeho hmotnost. V ruské „rasputici“ na jaře a na podzim hrozilo tanku zapadnutí do bahna a mnoho běžných mostů by jej neuneslo. Jelikož kanón používal dělenou munici, nevynikal rychlostí střelby. Ta se zlepšila až u později vyrobených kusů s jinak řešeným závěrem.

Předchozí část: Sovětský tank IS-2: Postrach německých Tigerů a Pantherů (1)

Modernizace a úpravy

I navzdory velkému výkonu motoru se IS-2 nemohl v rychlosti rovnat středním tankům, vynikal však jízdními vlastnostmi v těžce průchodném terénu. Celkově se vyrobilo asi 3 385 tanků IS-2 a na jejich základě vznikly i samohybné houfnice ISU-122 a ISU-152. O modernizaci IS-2 se začalo uvažovat až v padesátých letech – nová verze IS-2M se vyznačovala přídavným pancířem na bocích korby a motorem V-54K-IS, užívaným v nových středních tancích T-54.

Technická data IS-2
  • Hmotnost: 46 t
  • Délka: 9,83 m
  • Šířka: 3,07 m
  • Motor/výkon: V2-IS/520 hp
  • Rychlost: 37 Km/4
  • Dojezd: 130 km
  • Pancéřování čela trupu: 120 mm

Obrněnce získaly také nové převodovky a zařízení pro noční boj, zásoba munice se zvýšila na 35 granátů. Přestože u IS-2M narostla hmotnost, díky novému motoru a převodovce si udržel dobrou pohyblivost a dosahoval dokonce i větší rychlosti než jeho starší provedení.

Osm IS-2 sloužilo i v čs. armádě, která je ovšem dostala až pro veřejnou prezentaci v Praze 17. května 1945. Tyto stroje dosloužily jako „přehlídkové tanky“ a jako učební pomůcka pro mechaniky. Existovala ještě verze IS-3, jejíž první vyrobené kusy se objevily až v květnu 1945, a proti Němcům tudíž nezasáhly. V omezené míře se zúčastnily bojů proti Japoncům v létě 1945 a zapojily se do řady dalších konfliktů. Jejich vývoj vyústil v T-10, posledním sériovém těžkém tanku sovětské výroby, s nímž se čs. veřejnost setkala ještě v srpnu 1968.

Souboj pancířů a kanonů

Když IS-2 přišly na jaře 1944 na frontu, okamžitě se projevila jejich převaha nad německými PzKpfw III a PzKpfw IV. Jediné vážné ohrožení „ieska“ představoval PzKpfw V Panther, který se svým 75mm kanonem dokázal čelní pancéřování těžkého tanku probít. Ovšem IS-2 jej mohl ohrozit z větší vzdálenosti. Na straně pantheru, jakožto středního tanku, stála ale větší pohyblivost.

Zajímavěji vyjde srovnání IS-2 s německým těžkým tankem Tiger. Jeho kanón ráže 88mm dosahoval přibližně srovnatelných účinků se 122mm dělem sovětského protějšku. K vzájemným střetům tigerů a IS-2 docházelo ale jen zřídka – například v bojích o Budapešť či v lednu 1945 během bitvy na Odře. Ještě větší nebezpečí představovaly tanky Tiger II. Nový německý obrněnec nesl rovněž kanón ráže 88mm, ovšem s hlavní dlouhou 6,2 m, který svým balistickým výkonem ruské dělo překonával.

V čelním souboji mohl německý tank prostřelit přední pancíř IS-2 na velkou vzdálenost, sovětský tank měl ovšem proti tomuto kolosu výhodu – nižší hmotnost a větší pohyblivosti. Na jaře 1944 už Sověti uplatňovali u těžkých tanků účinnou taktiku. Do boje vyrážely vždy na hrotu útoku ve velkém počtu. Působily v rámci samostatných pluků po 21 strojích dělených do čtyř rot po pěti tancích a jednoho velitelského. Pluk dále disponoval třemi vyprošťovacími tanky bez věže a třemi obrněnými transportéry.

Před zahájením ofenzivy se celý útvar přesunul do výchozích pozic asi 1 km od okraje fronty. Těsně před útokem ženisté vyčistili tento úsek od min a po dělostřelecké přípravě vyrazily IS-2 vpřed. Střední T-34 postupovaly po křídlech a v druhé linii za IS-2. Sověti nedisponovali dostatečným množstvím obrněných transportérů, a tak pěchota jela jako desant přímo na tancích. Na IS-2 se běžně vozilo i 12 rudoarmějců.

Hrozba z flaků a faustniků

Jako první jednotka s IS-2 zasáhl do boje 11. gardový tankový pluk v dubnu 1944. Bojoval pod velením plukovníka Cytanova u města Obertin v Ivanofrankovské oblasti. Mezi 20. dubnem a 10. květnem zničil 41 německých tanků a samohybných děl včetně několika tigerů. Pluk přitom ztratil pouze osm vlastních strojů. V létě 1944 postupovaly IS-2 Rumunskem, ve velkých počtech se zapojily do ofenzivy Bagration (22. června 1944–29. srpna 1944). S tím, jak z výrobních závodů přicházely další tanky, účastnily se IS-2 ve vzrůstajících počtech prakticky všech bitev, které Rudá armáda vybojovala.

Ani silné pancéřování ale IS-2 nezajišťovalo absolutní nezranitelnost. Němci disponovali kvalitním protitankovým dělostřelectvem. Staré 37 a 50mm kanony roku 1944 nahradily kanony ráže 75 mm, které dokázaly probít i čelní pancíř IS-2. Ještě větší nebezpečí představoval legendární 88mm Flak. Šlo však o zbraň značně rozměrnou, s vysokou siluetou. Do palebného postavení ji musel dopravit tahač a obsluha ji pak teprve sestavila. To ji činilo zranitelnou tankovými útoky. Pouliční boje koncem války přinesly ale nová nebezpečí.

TIP: Jak vzniklo 25 000 panzerů? Výroba německých tanků za 2. světové války

Německá pěchota v té době začala masově používat panzerfausty a panzerschrecky. Sovětští vojáci jim přezdívali „faust“ a jejím obsluhám „faustniky“. Velkou slabinou IS-2 v boji s nimi se ukázalo pevné zalafetování předního kulometu, který se při bojích s pohyblivou pěchotou neosvědčil. Sovětské osádky proto začaly na své stroje montovat kovové pletivo nebo pružinové rámy z postelí, aby kumulativní hlavice vybuchla kus od hlavního pancíře a ztratila část své energie. Na místě zásahu potom zůstávaly jen černé vypálené důlky.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Zbraně 21

  • Zdroj fotografií: Wikimedia Commons

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sovětští vojáci během „bitvy o předměstí“ ve městě Puškin v lednu 1944. Od září 1941 bylo toto město ležící pouhých 25 kilometrů od centra Leningradu okupováno německými vojáky.

Válka
Zajímavosti

Jeden miligram jedu pralesničky strašné (Phyllobates terribilis) by stačil k usmrcení 10 000 myší, 10 až 20 lidí, nebo dvou samců slona afrického.

Věda

„Kosmický ohňostroj“, i tak by se dal nazvat rozpad raketového stupně z nosiče CZ-3B. (foto: © Steve Cullen Photography)

Vesmír

Milan Obrenović II. (1819–1839)

26 dnů srbským králem

Princ Milan Obrenović byl srbským knížetem a coby nejstarší syn v rodu měl garantováno dědictví koruny. Jenže když na konci června roku 1839 srbský král (a jeho otec) Miloš Obrenović abdikuje, prodělává princ těžký zápal plic. Blouzní v horečkách a trpí zimnicí, vůbec netuší, co se kolem něj děje. Nepostřehne ani to, že už je vlastně panovníkem. Po šestadvaceti dnech od svého čestného jmenování umírá, aniž by podepsal jediný dokument nebo list. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907