Aktivní Slunce sráží z oblohy satelity konstelace Starlink
Zvýšená aktivita Slunce během současného slunečního cyklu výrazně ovlivňuje satelity na nízké oběžné dráze – přehřívá atmosféru, zvyšuje odpor a způsobuje jejich předčasné pády.
Naše mateřská hvězda momentálně prochází maximem svého 25. slunečního cyklu. Jeho zvýšená aktivita se projevuje mnoha různými způsoby, včetně většího počtu slunečních skvrn, slunečních erupcí nebo výronů koronální hmoty. Jedním z méně nápadných projevů zvýšené sluneční aktivity, jejichž důsledky jsou ale pro nás citelné, je zahřívání horních vrstev atmosféry.
Zatímco na pozemšťany má toto zahřívání takřka zanedbatelný vliv, pro satelity na oběžné dráze jde o významnou změnu. Když se ale zahřeje horní část atmosféry, dojde k jejímu nafouknutí. V praxi to znamená, že naroste odpor, který klade atmosféra satelitům na nízké oběžné dráze. Satelity čelící zvýšenému odporu neudrží svou orbitu, pokud aktivně neprovedou úpravy své dráhy. To ale pochopitelně vyžaduje pohon a spotřebu paliva, kterého satelity obvykle mají jen velmi omezené množství.
Co se děje na oběžné dráze?
Výzkumný tým, který vedl Denny Oliviera z Goddardova kosmického střediska NASA, zjišťoval, jaký dopad má aktivita Slunce na satelity konstelace Starlink. Do této doby bylo na orbitu Země vysláno asi 8 900 satelitů této konstelace, z nichž je zhruba 7 700 stále provozuschopných. Velký počet satelitů představuje pozoruhodný vzorek pro studium vlivu slunečního maxima na satelity obíhající na nízké oběžné dráze.
Mezi lety 2020 a 2025, kdy v rámci slunečního cyklu postupně narůstala aktivita Slunce, shořelo v atmosféře celkem 523 starlinků. Překvapivě se ukázalo, že se 72 procent těchto zániků se odehrálo za mírného geomagnetického počasí a nikoliv během drsných geomagnetických bouří. Oliviera a jeho kolegové to vysvětlují tím, že vliv sluneční aktivity na atmosférický odpor, s nímž se na nízké oběžné dráze setkávají satelity konstelace Starlink, má kumulativní povahu. Odpor narůstá postupně a oběžné dráhy satelitů se nejprve mění jen mírně.
Také se ale ukázalo, že během geomagnetických bouří padají starlinky z nebe celkově rychleji než za mírných podmínek. Výzkum jako je tento by mohl vést k lepšímu pochopení vlivu sluneční aktivity na satelity i přispět k vylepšení technologií konstelací satelitů.
Podle vědců by výzkum mohl přispět například k vytvoření přesnějších modelů pro předpověď tzv. orbitálního brzdění a případně i pro včasnou úpravu dráhy satelitů, aby nespadly z oblohy nebo neohrozily jiné objekty na orbitě. Vědci také doufají, že jejich analýza pomůže zabránit scénářům známým jako Kesslerův syndrom – situaci, kdy jeden pád či srážka satelitů vyvolá řetězovou reakci dalších kolizí. Studii satelitů Starlink v souvislosti s průběhem 25. slunečního cyklu uveřejnil odborný časopis Frontiers in Astronomy and Space Science.
