Americký Lockheed P-38 Lightning: Ďábel s vidlicovým ocasem

Lightningy si němečtí stíhači skutečně nemohli splést s žádným jiným spojeneckým typem. Tyto dvoumotorové elegantní stroje se vyznačovaly neobvyklou, takzvanou dvoutrupovou koncepcí. Šlo o jednoplošník s centrální trupovou gondolou a se dvěma nosníky ocasních ploch vycházejících z gondol motorů. Díky nezvyklým tvarům byly lightningy mezi německými stíhači známy jako „der Gabelschwanzteufel“ (Ďábel s vidlicovým ocasem).

Lockheed P-38J-25

• Rozpětí: 15,85 m
• Délka: 11,53 m
• Vzletová hmotnost: 7 945 kg
• Max. rychlost: 666 km/h
• Dostup: 13 400 m
• Max. dolet: 4 184 km
• Pohonná jednotka: 2× řadový Allison V-1710-89 a V-1710-91 o 1 063 kW
• Výzbroj: 1× 20mm kanón, 4× 12,7mm kulomet, 1 452 kg pum
• Osádka: 1 muž UŽIVATELÉ: Austrálie, Francie, Velká Británie, USA, Portugalsko
  

Prototyp byl zalétnut 27. ledna 1939. Předsériové YP-38 americké armádní letectvo přebíralo od podzimu 1940, úvodní sériovou variantou se stal P-38. Poprvé se typ zapojil do bojů roku 1942 v Pacifiku a v severní Africe. Celkem bylo vyprodukováno 9 393 stíhacích a průzkumných lightningů. Ve variantách P-38J a P-38L, u kterých se již podařilo vyřešit většinu komplikací trápících úvodní lightningy, šlo o poměrně rychlý, dobře stoupající a silně vyzbrojený stroj. A vlastně také jediný rozšířený dvoumotorový stíhací letoun druhé světové války schopný bojovat s jednomotorovými stíhačkami jako rovný s rovným.

Největší popularity v rámci USAAF dosáhl lightning během nasazení v Tichomoří, kde na něm létala největší americká esa – Richard Bong (40 sestřelů) a Thomas McGuire (38 sestřelů). Tváří v tvář Luftwaffe lightningy uspěly poněkud méně, nejlépe si vedly právě stroje 15th Air Force (15. letecké armády), která si je podržela až do konce války.