Americký Lockheed P-38 Lightning: Ďábel s vidlicovým ocasem

Lightningy si němečtí stíhači skutečně nemohli splést s žádným jiným spojeneckým typem. Tyto dvoumotorové elegantní stroje se vyznačovaly neobvyklou, takzvanou dvoutrupovou koncepcí. Šlo o jednoplošník s centrální trupovou gondolou a se dvěma nosníky ocasních ploch vycházejících z gondol motorů. Díky nezvyklým tvarům byly lightningy mezi německými stíhači známy jako „der Gabelschwanzteufel“ (Ďábel s vidlicovým ocasem).

Prototyp byl zalétnut 27. ledna 1939. Předsériové YP-38 americké armádní letectvo přebíralo od podzimu 1940, úvodní sériovou variantou se stal P-38. Poprvé se typ zapojil do bojů roku 1942 v Pacifiku a v severní Africe. Celkem bylo vyprodukováno 9 393 stíhacích a průzkumných lightningů.

Ve variantách P-38J a P-38L, u kterých se již podařilo vyřešit většinu komplikací trápících úvodní lightningy, šlo o poměrně rychlý, dobře stoupající a silně vyzbrojený stroj. A vlastně také jediný rozšířený dvoumotorový stíhací letoun druhé světové války schopný bojovat s jednomotorovými stíhačkami jako rovný s rovným.

Největší popularity v rámci USAAF dosáhl lightning během nasazení v Tichomoří, kde na něm létala největší americká esa – Richard Bong (40 sestřelů) a Thomas McGuire (38 sestřelů). Tváří v tvář Luftwaffe lightningy uspěly poněkud méně, nejlépe si vedly právě stroje 15th Air Force (15. letecké armády), která si je podržela až do konce války.