Astronomové přistihli bílého trpaslíka při vesmírné svačině
Hubbleův teleskop zachytil, kterak 260 světelných let vzdálený bílý trpaslík „požírá“ úlomek extrasolárního Pluta. Pozorování podle vědců nabízí zajímavou exkurzi do vzdálené budoucnosti naší Sluneční soustavy.
V kosmickém sousedství naší Sluneční soustavy se odehrává pozoruhodné drama: bílý trpaslík vzdálený asi 260 světelných let od nás si zde pochutnává na úlomku vesmírného tělesa. Díky unikátní schopnosti Hubbleova kosmického teleskopu se vědcům podařilo odhalit, z čeho se tato „vesmírná svačina“ skládá.
Hmotnost bílého trpaslíka s označením WD 1647+375 odpovídá zhruba polovině Slunce, svou velikostí se blíží velikosti Země. Svou gravitací tato vyhaslá hvězda přitahuje tělesa ve svém okolí, především trosky planetárního systému, které přežily zánik hvězdy.
Překvapivá ledová hostina
Snehalata Sahuová z britské Univerzity ve Warwicku a její kolegové zjistili, že přitažlivost bílého trpaslíka s velkou pravděpodobností trhá na kusy ledový objekt podobný Plutu, který se pohyboval v obdobě Kuiperova pásu Sluneční soustavy. Tým Sahuové z dat Hubbleova dalekohledu také vyčetl chemické složení objektu, jehož kusy padají na bílého trpaslíka. Ukázalo se, že zahrnuje řadu látek s nízkým bodem tání, včetně uhlíku, síry, dusíku, a také vysokého obsahu kyslíku, který ukazuje na přítomnost velkého množství vody. Jde o překvapivé zjištění, neboť podle teoretických modelů ledová tělesa během proměny hvězdy v bílého trpaslíka zničený planetární systém opouštějí.
„Překvapilo nás to. Nečekali jsme tam vodu nebo další látky, které tvoří led,“ vysvětluje Sahuová. „Během zániku hvězdy a její přeměny na bílého trpaslíka by mělo spíše dojít k tomu, že komety a ledové objekty odletí pryč z planetárního systému. V tomto případě jsme ale detekovali spoustu materiálu povahy ledu.“ Výzkum dramatu v cizím planetárním systému publikoval odborný časopis Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
Dění v okolí bílého trpaslíka WD 1647+375 je ale také zajímavou exkurzí do vzdálené budoucnosti naší Sluneční soustavy. Za několik miliard let, až Slunce vyhasne a stane se bílým trpaslíkem, i jeho gravitace nejspíš stáhne naše vlastní objekty Kuiperova pásu. Z pohledu cizích astronomů by pak naše Sluneční soustava vypadala velmi podobně, jako okolí pozorovaného bílého trpaslíka.
Výzkum bílého trpaslíka WD 1647+375 tím ale ani zdaleka nekončí. Vědci nyní plánují využít také Vesmírný dalekohled Jamese Webba, který by mohl v infračerveném světle odhalit ještě jemnější detaily – například vodní páru či uhličitany.
