Atmosféry bílých trpaslíků by mohly obsahovat zbytky rozdrcených exoplanet

05.02.2021 - Stanislav Mihulka

Jak získat informace o hvězdách a exoplanetách, které již dnes neexistují? Odpovědi by nám mohly poskytnout přeživší bílí trpaslíci…

<p>Když hvězda vyhoří do podoby bílého trpaslíka, přeživší planety se mohou srážet a jejich zbytky padat na trpaslíka. Z jeho spektra se pak dozvíme, jaké bylo složení již neexistujících planet. <em>Foto: University of Warwick/Mark Garlick</em></p>

Když hvězda vyhoří do podoby bílého trpaslíka, přeživší planety se mohou srážet a jejich zbytky padat na trpaslíka. Z jeho spektra se pak dozvíme, jaké bylo složení již neexistujících planet. Foto: University of Warwick/Mark Garlick


Reklama

Naše doposud velmi úspěšné pátrání po exoplanetách v okolním vesmíru je bez ohledu na technické záležitosti omezováno jedním významným faktorem. Tím je čas. Doposud nacházíme jen exoplanety, které právě teď existují. Zároveň ale víme, že během vývoje vesmíru již spousta planetárních systému zanikla, i se svými planetami.

Podle týmu odborníků, který vedl Mark Hollands z britské University of Warwick v Coventry, ale nemusí být vše ztraceno. Umírající hvězdy si obvykle berou své planety, zvláště ty na bližších oběžných drahách, s sebou. Ne vždy je to ale beze stopy. Když skončí masivní hvězda, po explozi supernovy obvykle nezůstane nic, co by mohlo vypovědět o bývalých planetách dotyčné soustavy.

Osud planet bílých trpaslíků

V případě méně masivních hvězd, jako je naše Slunce, to ale může být zajímavější. Z takových hvězd může vzniknout bílý trpaslík, velmi malý a velmi hmotný pozůstatek vyhořelé hvězdy. Jádro bílého trpaslíka obvykle tvoří jen uhlík s kyslíkem a obaluje ho hustá, ale nepříliš mohutná vrstva vodíku a hélia.

TIP: Co se stane s plynnými obry, až za miliardy let vyhoří naše Slunce?

Když se z vyhořelé hvězdy stane bílý trpaslík, pravděpodobně dojde ke zničení bližších planet soustavy. Vzdálenější planety mohou přežít, ale jejich oběžné dráhy budou zřejmě rozkolísané, takže se občas srazí. Vznikne planetární drť, kterou si pak k sobě přitáhne bílý trpaslík. Ve spektru jeho záření bychom pak mohli pozorovat stopy přítomnosti prvků, které by tam neměly být, jako je třeba lithium nebo vápník. Tímto způsobem se můžeme dozvědět leccos zajímavého o planetárních systémech minulosti, které dnes již neexistují.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Universe Today

  • Zdroj fotografií: University of Warwick/Mark Garlick

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907