Pohled na oblohu nás fascinuje vždy – v noci ji rozzáří tisíce hvězd, za světla pozorujeme proměnlivé tvary oblaků. Nemusíte být zrovna meteorologem, abyste si užili její mnohotvárnost, která burcuje fantazii. Navíc v Česku s sebou mraky málokdy přinesou něco hrozivějšího než pořádný liják
Oblaka typu mammatus poznáte snadno podle desítek až stovek oblých výběžků, které „visí“ pod hlavní vrstvou. Pokud navíc fotograf trefí teplé světlo zapadajícího slunce a zachytí oblaka při bočním osvětlení, naskytne se vám úchvatná podívaná.
Z oběžné dráhy vypadá i přírodní katastrofa krásně! Podívejte se třeba do oka tropické cyklóny Erika, která v roce 2003 zdemolovala Novou Kaledonii. Tropické cyklóny jsou tak výrazným jevem, že dostávají nejen svá křestní jména, ale i národní obecná pojmenování – „hurikán“ jim říkají především Američané, „tajfun“ potkáte v jihovýchodní Asii a „cyklón“ v oblasti Indického oceánu.
V naší mírně zvlněné krajině si lentikulárních mraků příliš neužijeme, protože vznikají prouděním vzduchu po svazích strmých hor. Obzvlášť zajímavý úkaz nastane, pokud se takový mrak „utrhne“ a vydá se na cestu oblohou. Není pak divu, že v mnoha případech právě lentikulární mraky zapříčinily vznik historek o létajících talířích.
Cirrus neboli řasa patří mezi nejobvyklejší typy oblačnosti. Obzvláště fotogenická je varianta cirrus fibratus (něco jako vláknitá řasa), jejíž jemná vlákna vodních par vytvářejí na obloze všemožné závoje, krajky, tahy štětcem nebo – chcete-li – stopy letu neviditelných opeřenců.
Bouřkový mrak cumulonimbus dostal výstižný český název dešťokupa a rozhodně nepatří mezi vzácné úkazy. Většinou je mírně neforemný a skrývá se mezi ostatními mraky. Dosahuje do výšky 5 až 15 kilometrů a může mít typický tvar houby. Jen málokdy se ho podaří zachytit na snímku tak dokonale symetricky, jak se to povedlo fotografovi u amerického jezera Umbagog.
Mraku altocumulus se česky říká vyvýšená kupa a na obloze většinou dělá známé „beránky“. Pokud se setká s vhodnými turbulencemi, mohou se beránci seřadit i takto pravidelně. Milovníci konspirací to opět připisují vlnám systému HAARP, meteorologové ovšem tento typ oblačnosti znají už dlouho pod pojmem altocumulus undulatus.
Rotorový oblak (neboli roll cloud) působí poněkud výhružně a svou výjimečností přitahuje mnoho záhadologů. Jeho vznik se připisuje mimozemšťanům i systému HAARP, který na Aljašce zkoumá ionosféru země. Ve skutečnosti ale vzniká kombinací chladného moře, pobřeží a vhodného proudění větrů, proto se vyskytuje velmi vzácně.
Nad japonskou Fujisawou byl v roce 2016 k vidění oblak v podobě takřka dokonalé koule. Podle morfologie šlo zřejmě o oblak typu stratocumulus, který řadíme k oblakům nízkého patra. Vyskytuje se ve výškách od několika desítek nebo stovek metrů nad zemí až do výšky kolem dvou kilometrů. Obvykle má podobu kupovitých valounů nebo peřin, často šedé barvy. Tento oblak je většinou složený z vodních kapiček, někdy i s příměsí ledových krystalků.
ZajímavostiPavoučí samečci udělají takřka cokoliv, aby neskončili na pomyslném oltáři lásky. Ne vždy se jim to ale podaří. (foto: Shutterstock)
HistorieZvracející muž nakažený žlutou zimnicí, knižní ilustrace z roku 1892. Spolu s malárií a ankylostomózou se žlutá zimnice považuje za největšího zabijáka tropů. (zdroj: Wikimedia Commons, Metropolitan Museum of Art, CC0 1.0)
ZajímavostiNejstarší dechový nástroj nalezený v Číně je starý přibližně 10 tisíc let. (foto: Wikimedia Commons, Gary Todd, CC0 1.0)
VálkaRakety Pershing II připravené k odpálení na výcvikové základně Fort Bliss v Texasu, leden 1987. (foto: Wikimedia Commons, The National Archives at College Park, CC0)
