Bariéra na Temži: Stavba, která zachránila Londýn

12.12.2014 - redakce 100+1

Britové bydlící na pobřeží zažívají v poslední době bouře, které ohrožují jejich majetek, zdraví, a někdy i životy. Obyvatelé Londýna však mohou hovořit o štěstí v neštěstí – před živly je totiž chrání důmyslná mechanická bariéra


Reklama

Velká Británie loni zažila zimu plnou extrémů. Tamní meteorologický úřad Met Office vydal od začátku loňského listopadu desítky varování před silným větrem i vydatným deštěm. Pobřeží opakovaně bičovaly masivní bouře a vlny děsivých rozměrů zaplavují domy stojící u moře. V nebezpečí se navíc ocitl i Londýn, kde velká voda ohrozila čtvrtě Greenwich, Blackheath, West Ham a Whitechapel.

Hlavní město naštěstí chrání bariéra postavená na Temži v roce 1982, jejímž účelem je izolovat 125 kilometrů čtverečních centrální části Londýna od bouřlivého přílivu. Ten nastává, když silný vítr nažene na pobřeží velké množství vody, která pak postupuje proti proudu řeky a může metropoli zaplavit. V případě ohrožení se proto bariéra uzavře a nepustí mořskou vodu do říčního koryta.

Bariéra se skládá z desíti ocelových bran – šesti zvedacích a čtyř padacích –, které protínají řeku v úseku, kde měří 520 metrů na šířku. Za normálních okolností leží zvedací brány na říčním dně, ovšem v případě ohrožení se napřímí a řeku zablokují. Největší čtyři brány dosahují průměru 61,5 metru, přičemž každá váží 3 300 tun. Jednotlivé brány lze uzavřít za deset minut, v případě celého systému se jedná zhruba o hodinu a půl. Podle obvyklého postupu se bariéra uzavírá, jakmile skončí odliv. Obsluha pak čeká, až se hladina na obou stranách vyrovná, a brány opět otevře.

Bude bariéra stačit?

Londýn zažil velkou povodeň naposledy v roce 1928, když ještě bariéra nestála. Utonulo tehdy čtrnáct lidí a hladina vody v ulicích dosahovala do výšky jednoho metru. Méně ničivé záplavy město zasáhly i v roce 1953 a právě tehdy se tamní obyvatelé začali zabývat myšlenkou na výstavbu protipovodňové zábrany.

Ochrana před velkou vodou měla původně sloužit do roku 2030, ale nedávné analýzy tvrdí, že i s předpokládaným vzestupem mořské hladiny vlivem globálního oteplování by měla město spolehlivě chránit ještě v období let 2060–2070. Ne všichni jsou o tom však přesvědčeni a množí se hlasy, že by měl Londýn začít uvažovat o nové a větší bariéře. Naplánování a stavba takového kolosu by se totiž mohly protáhnout i na třicet let.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Flickr

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V roce 1997 vyšla studie tvrdící, že očkování způsobuje autismus, a její závěry rezonují na internetu dodnes.

Zajímavosti

Chytré toalety by mohly zvýšit naši připravenost na budoucí epidemie.

Věda
Revue

Velmi těsná dvojice trpaslíků J2322+0509

Vesmír

Napoleon ruské revoluce

Alexandr Fjodorovič Kerenskij

Právník Alexandr Fjodorovič Kerenskij byl před válkou jako poslanec v Dumě dobře známou osobností. Po březnové revoluci působil ve vlivném petrohradském sovětu, dosáhl funkce ministra spravedlnosti a posléze se realizoval jako ministr války a námořnictva. Kerenskij se snažil vrátit ruskou armádu do války, letní ofenzíva roku 1917, jejíž součástí byl i útok u Zborova, však selhala. V Rusku stále sílili bolševici a volání po míru bez anexí a kontribucí.

Kerenskij se po bolševické revoluci pokusil zvrátit situaci, nebyl však úspěšný a následně uprchl do Anglie a Francie. Nevzdal se veřejného života a publikoval, ale do Ruska se nikdy nevrátil. Zemřel ve Spojených státech.

Historie

Výrazné barvy nemají mandrilové jen v obličeji, ale rovněž na zadku, kde pravděpodobně slouží pro snadnější pohyb skupiny v husté vegetaci.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907