Baťa ve světě: Nesmazatelnou stopu zanechala firma také v Karibiku

05.07.2020 - Martin Nekola

Za první republiky vyvážel Baťa zboží do desítek vzdálených zemí, kde zakládal také vlastní továrny, výrobny, dílny, prodejny či gumovníkové plantáže


Reklama

Obuvnická firma Baťa již před první světovou válkou zastávala v Čechách významné místo na trhu a začala vyvážet své produkty i do zahraničí. Zakladatel Tomáš Baťa (1876–1932) absolvoval studijní cestu v USA, kde poznával efektivitu provozu ve Fordových automobilkách a závodech na výrobu bot Endicot-Johnson. Nasbírané zkušenosti mu napomohly k nebývalému rozkvětu firmy. 

Jeho podnikatelské plány počítaly s výstavbou továren v Jugoslávii, Polsku, Švýcarsku a především v East Tilbury ve Velké Británii, a s brzkým rozšířením obchodních sítí na všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy. Trhy byly nenasytné opravdu všude, nejvíce pak v málo rozvinutých a chudých zemích, kde se Baťovy kvalitní a přitom cenově dostupné výrobky staly okamžitě hitem. 

Vzhůru do vln jižních moří

Náruč obuvi ze srdce Evropy otevíraly také zaostalé regiony střední Ameriky, včetně karibských ostrovů. Připomeňme, že tehdy se nejednalo o vyhledávané turistické destinace s plážemi napěchovanými hotelovými komplexy, ale o polozapomenuté tečky v moři, které měly svou slávu plynoucí z prosperujících plantáží s cukrovou třtinou a tabákem dávno za sebou. Čas tu líně plynul, většina zboží se musela importovat, místní směsice kreolského a černošského obyvatelstva žila na pokraji chudoby. 

Od konce 20. let sem Baťa vyvážel boty všech druhů a stránky pečlivě vedených účetních knih vydávají svědectví, že nízké poptávky se rozhodně neobával. Značný rozmach následoval po odeznění velké hospodářské krize v polovině 30. let. Na ostrov Curaçao ročně přistávalo 99 tisíc párů bot, na Trinidad 33 tisíc, na Martinik 35 tisíc, na Portoriko a Jamajku 16 tisíc, na Haiti 31 tisíc, na svatý Tomáš 23 tisíc párů a dalo by se pokračovat. Vzhledem k pouhým několika málo tisícům obyvatel ostrůvků šlo každopádně o obdivuhodné výsledky. 

V Karibiku byly otevírány také první prodejny. Firma prosazovala do řídících funkcí Čechoslováky, k najímání místních či britských manažerů přistupovala až na druhém místě. Ve Zlíně se vždy vypsalo výběrové řízení na konkrétní pozici a zájemci se mohli přihlásit. Komise posoudila jejich dosavadní pracovní výsledky a zdravotní stav. U těch nejmladších se bral ohled na poslední prospěch v učňovské škole, a to z předmětů jako prodej, oprava a ošetřování obuvi, zbožíznalství, pedikúra, aranžérství, účetnictví a cenová inventura. Pokud komise neshledala závažné překážky, uchazeč absolvoval krátký jazykový kurs, povinná očkování a záhy mohl vyrazit do světa.

V kraji slunce v temných časech

Posuňme se o něco kupředu. Nad Československem a celou Evropou se stahují mračna. Management ve Zlíně moudře rozpoznal blížící se nebezpečí německé okupace a na přelomu let 1938 až 1939 se pokoušel převést značnou část finančních prostředků, výroby a know-how do zahraničí. Už v zimě 1938 byly v provincii Ontario, necelých dvě stě kilometrů východně od Toronta, kam ostatně přesídlila část vedení v čele s Tomášem Baťou mladším, položeny základy osady Batawa a velkých závodů Bata Shoe Company of Canada. Vedení vybralo asi sto dvacet odborníků, kteří se i s rodinami měli do Kanady přestěhovat a při březích Ontarijského jezera vybudovat, jak říkal sám ředitel Tomáš Baťa mladší, „nový maličký Zlín“. Kvůli striktní imigrační legislativě to chvíli trvalo, ale nakonec úřady svolily. 

Československo na mapách mezitím už nahradil Protektorát Böhmen und Mähren. V srpnu 1939, tedy těsně před samotným vypuknutím druhé světové války, se podařilo dopravit přes Atlantik všechny potřebné pracovníky, materiál i obráběcí stroje, načež nová továrna téměř okamžitě zahájila výrobu. Během válečných let přibyl ještě neméně významný průmyslový areál v Belcamp v americkém státě Maryland, jenž dlouho poté zásoboval prodejny Bati napříč USA. 

Když nadále nebylo možné odebírat zboží přímo z okupovaného Zlína, převzala jeho úlohu továrna v East Tilbury nedaleko Londýna, odkud se rozjelo zásobování celé britské koloniální říše, včetně Indie, držav v Africe a Karibiku. Otevřely se obchody na Barbadosu, Grenadě, svatém Kryštofu, Dominice, svatém Vincentu a jinde, Baťa sebevědomě kráčel k vlivnému postavení na zdejších trzích. Překvapivě se neprosadil na Kubě. 

V roce 1940 zakoupila firma továrničku na Haiti, kde našla zaměstnání asi stovka dělníků. Kvůli vzdálenostem a potížím s lodní dopravou v průběhu války baťovské vedení v Torontu zamýšlelo vybudovat více výrobních linek přímo v oblasti. S velkými investicemi se však čekalo až na období míru a opětovné propojení se Zlínem. Jenže jak známo z historie, podnik byl v poválečném Československu znárodněn bez náhrady a v lednu 1949 přejmenován na Svit. Obchodní plány se musely od základů překopat. Energický Tomáš Baťa mladší uchopil otěže celé firemní soustavy mimo země východního bloku a zahájil úspěšnou éru další expanze. Jen mezi lety 1946 až 1960 se postavilo 25 nových továren a otevřelo 1700 prodejen. 

Karibská perla

Baťa v Karibiku se nenechával zahanbit skvělými výsledky poboček z jiných světadílů, ba naopak. Vedoucími manažery této tzv. West Indies Group byla dvojice zkušených zlínských matadorů, Arpád Ronai a Otto Sklenář. Z Kingstonu na Jamajce, kde roku 1956 vznikla další velká továrna, řídili síť čítající 89 maloobchodních prodejen. Využili postupné dekolonizace, kdy se ostrovy jeden po druhém vymaňovaly z přímé správy evropských mocností. 

TIP: Baťova organizace práce: Čím se přední průmyslník lišil od konkurence?

Získávali přízeň nastupujících politických elit podporou lokální výroby a snižováním nezaměstnanosti. Baťovci se přitom zdaleka neorientovali už jen na obuv, prodávali též nejrůznější spotřební a průmyslové zboží. Teprve koncem 60. let převzalo kontrolu nad Karibikem přímo ředitelství v Torontu a Jamajka přestala hrát úlohu regionální centrály. Sám „velký šéf“ Tomáš Baťa mladší s chotí Sonjou prováděli časté inspekční cesty. Ani zaměstnanci těch nezapadlejších krámků s typickým červeným nápisem nad vchodem neměli pocit, že je firma zanedbává, neptá se na jejich názory a nejedná s nimi férově. Vstřícnou vnitrofiremní politiku, kterou kdysi zavedl otec ve Zlíně, syn důsledně dodržoval všude jinde dalších několik desetiletí. Bez ní by těžko Baťa mohl dnes mít 30 000 zaměstnanců, 5 000 obchodů a zhruba milion obsloužených zákazníků denně v 70 zemích světa. Působení v Karibiku je sice malou a téměř neprobádanou, přesto velmi zajímavou kapitolou ve fascinující historii firmy a asi nejznámější české značky vůbec. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Revue

Vypadal takhle nějak mladý Mars?

Vesmír

EHang 216F předvádí hašení požáru ve výškové budově.

Věda

Jak dosvědčuje i tento snímek, vylézt na nízké větve stromů není pro gepardy až takový problém.

Příroda

Bariéra se skládá z desíti ocelových bran – šesti zvedacích a čtyř padacích –, které protínají řeku v úseku, jenž měří 520 metrů na šířku.

Zajímavosti

Konstantin a Metoděj

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907