Britský Sopwith T1 Cuckoo: Kukačka, která přilétla příliš pozdě

Velká válka dala mimo jiné vzniknout i letounům schopným útočit torpédy. Britský Sopwith T1 Cuckoo už ale do války zasáhnout nestihl

17.06.2022 - redakce Válka REVUE



V květnu 1941 se snesly z oblohy jihozápadně od britských ostrovů torpédové bombardéry Fairey Swordfish a jejich smrtící náklad poškodil kormidlo německé bitevní lodi Bismarck, která se o pár dní později stala snadnou kořistí Royal Navy. Tento typ útoků proti námořním cílům se během druhé světové války osvědčil, ale málo se ví, že jeho kořeny sahají do předchozího konfliktu, kdy se „zrodila kukačka“.

Rychle ve vzduchu

Na závěr roku 1916 přišel britský výrobce letadel Sopwith s prototypem T.1, jenž byl navržen pro službu na chystaných letadlových lodích. Měl skládací křídla a dokázal se odlepit od země, respektive paluby, během čtyř vteřin. V létě následujícího roku probíhaly zkoušky, po nichž si Londýn objednal výrobu 100 letadel.

Produkce se však vlekla, protože přednost dostaly typy mířící na frontu do Francie, a tak první „té jedničky“ vojáci převzali až na jaře 1918. Do příměří bylo dokončeno jen 90 letadel, a než se výroba v roce 1919 zastavila, dala vzniknout celkem 232 kusům.

Rychle ve vzduchu

Letouny schopné útočit torpédy zaujaly některé představitele námořnictva, a dokonce se zrodil plán, podle nějž měla stovka letounů Sopwith Cuckoo odstartovat z letadlových lodí a zaútočit na německou flotilu přímo v německých základnách. V srpnu 1918 přišly první stroje do Torpedo Aeroplane School, kde se piloti učili zasahovat cíle vlečené za torpédoborci.

TIP: Úder do hlubokého týlu: Nasazení letadlových lodí za Velké války (1)

O tři měsíce později se první letci se svými „kukačkami“ hlásili na původně zaoceánském parníku, jenž byl přestavěn na letadlovou loď Argus. Než však mohli vyrazit do první „ostré“ akce, válku ukončilo příměří.

Piloti si první torpédové bombardéry pochvalovali, protože byly dobře ovladatelné s pevnou konstrukcí. Sice se objevily menší problémy s motory, které vedly k zabudování agregátů Wolseley Viper do asi 20 kusů, celkově se však Sopwith Cuckoo osvědčily a ve službě vydržely až do roku 1923, kdy je plně nahradily stroje Blackburn Dart.


Další články v sekci