Brka, pergameny, kalamáře: Co musel zvládnout novověký písař?

05.10.2018 - Monika Feyfrlíková

V raném a vrcholném středověku uměly číst a psát téměř výhradně osoby církevního stavu, které měly také na starosti vedení panovníkovy kanceláře. V klášterech v té době vznikaly speciální místnosti pro psaní a opisování knih zvané skriptoria. Postupně se však znalost písma rozšířila i na panovníkův dvůr a mezi nobilitu


Reklama

V pozdním středověku se písařství vyprofilovalo v městském prostředí jako světská profese a schopnost číst a psát se rozšířila zejména mezi měšťanstvem, které tyto znalosti potřebovalo pro úspěšné vedení živnosti.    

Brka, pergameny, kalamáře…

Profesionální písař si nevystačil pouze s tím, že uměl číst a psát. Obvykle ovládal také počty a samozřejmostí byla znalost latiny, kterou se psalo. Přibližně od 15. století u nás přibývalo písemných záznamů i v českém jazyce. Písaři se specializovali podle toho, pro koho pracovali. Listiny, úřední zápisy či kroniky tedy psali písaři vojenští, šlechtičtí, veřejní či městští.

Pro psaní písaři užívali speciálně upraveného brku a inkoustu, který si sami míchali. Psali na pergamen, který se vyráběl z vyčiněných zvířecích kůží. V pozdnějším středověku začali užívat i papír, aby pak v 16. století jeho užití docela převládlo. Jako pomůcka sloužila písařům pemza, kterou uhlazovali povrch pergamenu, perořízek (nožík ma seřezávání brku) a nožík k vyškrábání chybně napsaného textu.

Písaře nacházíme na středověkých iluminacích obvykle u stolu za pulpitem, speciální podložkou, na níž mají rozložené písařské potřeby. V horní či boční části měl pulpit obvykle otvor, do kterého si zastrčili kravský roh a do něj nalili tuš, která se jinak přechovávala v menších lahvičkách. Užívali také kamenné kalamáře.

Zápis do vosku

Zhotovení listiny bylo nákladnou záležitostí už proto, že písař disponoval specializovanými znalostmi, používal drahé písařské potřeby a text sepisoval velmi dlouho. Levnější variantou, jak uchovat psaná slova, zůstávalo užití voskových tabulek, které známe již z dob antického Říma a které písaři užívali i při koncepci budoucího textu. Tabulka se vyráběla tak, že se ve dřevěné destičce zalil voskem vydlabaný prostor. 

K psaní na destičky užívali písaři stilus, což byla tyčka, jejíž jednou zahrocenou stranou ryli písmena do vosku a druhou rozšířenou, případně zploštělou, vosk vyrovnávali a případně snadněji mazali písmena, aby mohli tabulku znovu využít. Stilus se vyráběly z kostí, bronzu, mosazi či železa. 

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií: Pixabay

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Událost, známá jako železniční neštěstí v Montparnassu, se objevila i v trikové scéně Scorseseova filmu Hugo a jeho velký objev či na obalu jednoho alba hardrockové skupiny Mr. Big.

Historie

Modré šipky ukazují nově objevené slinné žlázy

Věda
Vesmír

Hans Christian Andersen proslul jako autor dětských pohádek, sám ale trpěl nejrůznějšími fóbiemi.

Historie
Věda

Současná podoba RMC v afghánských misích.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907