Carevna Kateřina II. a Grigorij Potěmkin: Milenci na čas, přátelé navždy

30.10.2019 - Radomír Dohnal

Kateřině II. Veliké se přezdívalo hříšná Messalina z Něvy. Pro její četné avantýry ji dnes historikové podezřívají z regulérní nymfomanie. Jeden muž však měl v jejím srdci výsadní postavení: její bývalý amant kníže Potěmkin

<p>Kateřina II. a Grigorij Potěmkin</p>

Kateřina II. a Grigorij Potěmkin


Reklama

Životní příběh Sofie Frederiky Augusty (1729–1796), která se do historie zapsala jako ruská carevna Kateřina II. Veliká, by vydal na obsáhlou knihu. Podstatnou část by přitom zahrnoval popis poněkud komplikovaných vztahů s nejrůznějšími milenci. Někteří setrvali po jejím boku týdny, jiní dlouhá léta. Z dvaadvaceti věrně doložených mileneckých svazků a bezpočtu palácových romantických afér se však jeden vymyká - vztah mezi carevnou Kateřinou a knížetem Grigorijem Potěmkinem.

Favorité? Klíč pro cestu vzhůru

Kdo jí zahříval postel předtím? Mezi nejvýznamnější jistě patří Sergej Saltykov, gardový důstojník, který z třiadvacetileté Kateřiny učinil ženu a pravděpodobně byl otcem prvního dědice trůnu. Dále Grigorij Orlov, vůdce palácového převratu z roku 1762, během kterého byl sesazen a zabit car Petr. Kateřina s Orlovem udržovala styky dlouhých čtrnáct let a zapudila ho teprve po té, co se dozvěděla, že svedl svou třináctiletou neteř.

V loži i ve funkci ho na čas vystřídal adjutant Alexej Vasilčikov, a ten je zase nahrazen litevským šlechticem Stanislavem Poniatowským. S ním se carevna seznámila v Petrohradu, a pokud byl Orlov klíčem k palácovému převratu a trůnu, Poniatowský zase cestou k získání kontroly nad Polskem. S pomocí armády jej učinila poslušným polským králem. 

Důstojník na svém místě

Celou dobu ale v pozadí stojí jeden muž, který se všech dějinných epizod účastní, aniž by do nich výrazně zasahoval. Je to Grigorij Alexandrovič Potěmkin-Tavričeskij (1739–1791), mladičký důstojník z gardového pluku. Sleduje rozpaky nové velkokněžny Kateřiny, která je dvorem odsuzována za to, že stále není schopna dát carovi mužského potomka.

Je pravděpodobně u toho, když „tchýně“ - carevna Alžběta I. Petrovna Kateřinu peskuje za nedostatečný zájem o jejího dětinského synovce Petra, budoucího cara. Nebo když opět Alžběta o devět let později omezuje Kateřininu snahu vychovávat vlastního syna Pavla. Potěmkin v hodnosti gardového strážmistra nechybí ani u palácového převratu. Neorganizuje jej, podílí se na něm nepřímo. Tím ho ale fakticky umožní. Proto si ho Kateřina také všimne. 

Rozhodně nepatří k nejhezčím mužům v Rusku, má však nepopiratelné kouzlo. Není to únavně dvorný Saltykov, divoký hulvát Orlov, vypočítavý kariérista Vasilčikov nebo pohodlný změkčilec Poniatowski. Zdá se naprosto jiný: srší energií, umí přemýšlet a je prý neskonale vtipný.

Půl roku stráví v diplomatických službách ve Švédsku a počíná si úspěšně. Není slaboch, bitevní vřavy se nebojí. V roce 1768 se přihlásí jako dobrovolník do kampaně proti Turecku. I když není jisté, kdy ze sympatií mezi Kateřinou a Potěmkinem vznikl milenecký vztah, ti dva dlouhou dobu udržují čilou korespondenci. Jeho hvězda neochvějně stoupá a carevna naslouchá jeho radám i lichotkám. Milostné madrigaly jí sice skládá půlka gardového pluku, ale jediný Potěmkin jí skutečně rozumí. Nebo si to aspoň myslí.

Avantýry bez rizika

Čím je tento jednooký růžolící muž s nápadným buclatým nosem tak výjimečný? Především tím, že se chová prozíravě. Už z výčtu dosavadních milenců je patrné, že Kateřin sexuální apetit byl spalující. Velká carevna si byla své slabosti pro mladé muže dobře vědoma. Po špatných zkušenostech s příliš ambiciózními amanty si proto nedovolovala žádné nepřiměřené excesy. Lásku, kterou dávala, doprovázela vždy nebývalou rozvahou. Diskrétnost, stejně jako určitou úroveň svých milenců vždy uměla ocenit. Prostě si ráda užívá, a přitom neztrácí hlavu.

Potěmkin to chápe a nesápe se na vrchol. I když na důvěrném vztahu s Kateřinou rozhodně netratil, na první dojem nepůsobí dojmem kariéristy, ale spíše člověka, kterého baví jízda první třídou. Když musí přesednout na jinou kolej, stará se carevně o přísun nových milenců.

Ti dva se prostě museli potkat

Grigorij a Kateřina rozhodně nebyli dokonalým párem. Jeden byl myšlenkovým protipólem toho druhého. Snivá vzletnost carevniných vznešených idejí postavená vedle strohého bodového plánování knížete se však výtečným způsobem doplňovala. Ona měla představu, které on dodal patřičnou formu. Byl úžasný, když přišlo na administrativní vedení, Kateřina zase disponovala patřičnými prostředky k dosažení cíle. Grigorij věděl, jak konkrétně uvést soukolí moci k činnosti. Společně tak dokázali snít v reálných intencích a plánovat zářnou budoucnost celého velkoruského kolosu. Zdaleka ne vždy došly jejich smělé záměry naplnění, některé skončily vyloženým propadákem. Kníže měl řadu vlastních nedosažitelných vizí, kterým chyběla hloubka, carevna jej za to neodsuzovala. 

Dohromady tvořili sehraný duet nespoutaných myslí. Nebránili si v tvůrčím rozletu, a přitom se stále pohybovali ve sféře rozumu. Měli velmi podobný smysl pro humor, sdíleli stejný pohled na politikaření i urputnou chtivost šlechty. Grigorij prý nebyl tak cynický jako carevna, zvlášť když přišlo na politická řešení. Jejich společným koníčkem bylo utrácení peněz za luxus a exotické zboží. Radost z něho jim rozhodně nekalil fakt, že jde o peníze ze státní pokladny. Byl to skoro nevyčerpatelný zdroj, byť sám kníže mu vydatně pouštěl žilou. Žádný jiný milenec prý Kateřinu nepřišel tak draho! Co je ale hlavní: ti dva si dokonale rozuměli v posteli. Což vlastně není docela přesné - nejčastěji se totiž milostným hrám oddávali v lázních. 

Přiměřená vášeň, prozíravá láska

Grigorij rozhodně nebyl typickým alfa-samcem nebo super-výkonným milencem. Uměl ale velmi dobře naslouchat potřebám těla i duše carevny a vždy intuitivně vycítil, jestli pohlazení zrovna potřebuje její psyché či spíše fyzická schránka. Pro Kateřinu se proto záhy stal nepostradatelným a nenahraditelným. Viděla v něm muže, který ji podpoří, a přitom ji nemůže ohrozit. Zavalila svého drahého milence právě takovým množstvím titulů a funkcí, aby uspokojila jeho touhu vládnout, a současně jeho moci vytýčila pevné limity.

Grigorij se jejím přáním bez okolků podvolil. Zařadil se přesně tam, kde jej carevna chtěla mít. Stal se chápavým přítelem, něžným milencem, rádcem a pomocníkem. Proto pro něj měla slabost a dala na jeho názor i poté, když prvotní vášeň vystřídal sexuální nezájem.

Úřad vrchního dohazovače

Byl to pravděpodobně právě Potěmkin, který zavedl do praxe carského dvora celou řadu opatření, která Kateřině umožňovaly provozovat milostné avantýry „bez následků“. Podle momentální chuti jí doporučoval vhodné adepty. Ostatně - sám moc dobře věděl, co má carevna ráda. Úroveň, eleganci, inteligenci. Takovým mužům ji uměl přiblížit. Někdy jsou zapotřebí vznosná slova básníků, jindy ryze fyzický výkon. Byl to hluboce propracovaný systém...

Pokud šlo čistě o sex, vybral Potěmkin vhodného mladíčka z důstojnické gardy. Poté, co byl hoch zasvěcen do všech podrobností a zavázán mlčenlivostí, jej prohlédl dvorní lékař. Pokud na adeptovi neshledal závad, následovalo další kolo praktického testu. Ten zajišťovala hraběnka Praskovja Alexandrovna Bruce zvaná Brussja, carevnina přítelkyně. Potenciální milenec, který svou dovedností obstál u ní, mohl být připuštěn až do carevniných pokojů.

Milenci bez záruky

Pro vybraného milence se s touto „službou vlasti“ pojilo hned několik výhod: titul generálního adjutanta, stálý plat 10 000 rublů a bohatá výsluha po propuštění z „aktivní služby“ ve formě polností nebo venkovského zámečku. Potěmkin tento diskrétní systém udržoval v chodu a díky tomu si udržel svou pevnou pozici, i když už nebyl řazen mezi favorizované milence. Někdy bylo zapotřebí něco pikantnějšího, jindy naopak klidnějšího. Vrchní dohazovač si vždy věděl rady. 

V lednu roku 1775 se vítr obrací. Na pozici vrchního adjutanta se dostává carevnin mladý kultivovaný tajemník Pjotr Zavadovskij. Pravděpodobně se vším, co k tomu náleží. Tentokrát ho ale Potěmkin osobně nedoporučil. Žárlí. Kateřina jej sice utěší titulem prince Svaté Říše římské, ale doporučí mu se vzdálit.

Zaplněné lože, prázdné srdce

V dobře placeném exilu však Grigorij dlouho nevydrží. Vrací se zpět. Carevna jej vezme na milost: nejprve mu na usmířenou daruje petrohradský palác Aničkov a později mu uvolní pokoje v sousedství svých komnat v Zimním paláci. Roztržka je zapomenuta, Potěmkinova pozice u dvora zůstává neotřesitelná. Coby nejmocnější muž Ruska pak Kateřině dále zajišťuje přísun milenců a zůstává její nepostradatelným důvěrníkem

TIP: Poprava carské rodiny: Postřelené princezny doráželi bolševici bajonetem

Roku 1791 Potěmkin během diplomatických jednání s Turky umírá, pravděpodobně na břišní sepsi způsobenou perforací žlučníku. Kateřina truchlí. Fyzických radovánek se ale nevzdá. Pravděpodobně posledním mužem v loži velké carevny se tak stává dvaadvacetiletý mladíček z jezdecké gardy Platon Zubov. S ním ve věku 67 let carevna ještě naposledy dokáže zažít vášeň a vzrušení, ale již ne harmonii, jakou jí dával její nejvytrvalejší přítel, rádce, milenec a možná tajný manžel Grigorij Potěmkin.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejen alkohol, ale také rozbujelá prostituce a hazardní hry dennodenně trápily počestné občany Ostravy.

Historie

Nejstarší zobrazení lovu na světě.

Věda

Řada hotelů po celém světě dodržuje letitou tradici neoznačování pokoje s číslem třináct, některé dokonce přeskakují třináctku i v označení pater.

Zajímavosti

Výtrysk prachu a kamení z planetky Bennu letos 6. ledna

Vesmír

Také ve Francii musely po odchodu mužů zastat práci na poli ženy.

Válka

Kaňon je až 27 kilometrů široký a přes půl kilometru hluboký.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907