Na útěku před Hitlerem: Jak se Norsko podílelo na perzekuci Židů?
Dnes je Norsko vnímáno jako vzor svobody, demokracie a ochrany lidských práv. Během druhé světové války ale bylo jeho postavení mnohem složitější a přístup k vlastním židovským obyvatelům tragický.
Ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století zasáhla svět rozsáhlá uprchlická krize. Miliony lidí prchaly před totalitními režimy, válkou a pronásledováním – především Židé, kteří čelili bezprostřednímu ohrožení života. Mnohé státy však v této situaci uzavřely své hranice nebo velmi přísně omezovaly vstup cizinců, což mnohým uprchlíkům znemožnilo útěk. V tomto složitém období sehrála klíčovou roli lidská solidarita, kterou často zprostředkovaly nevládní organizace a soukromé iniciativy.
Jednou z nejvýznamnějších byla Nansenova nadace (Nansenhjelpen), pojmenovaná po norském architektovi Oddu Nansenovi, který se byl známý svými humanitárními aktivitami. Pomáhal uprchlíkům získat azyl a podporoval jejich integraci v Norsku i v dalších zemích. Přes omezené kvóty norských úřadů umožnila jeho nadace, aby stovky ohrožených lidí, včetně československých Židů a dalších pronásledovaných, nalezly dočasné útočiště a naději na přežití. Mimochodem – Oddův otec byl slavný polárník Fridtjof Nansen.
Temná stránka dějin
Přestože si země udržovala oficiální neutralitu, 9. dubna 1940 ji aleo napadlo nacistické Německo v rámci operace Weserübung. Okupace země proběhla velmi rychle. Král Haakon VII. spolu s vládou uprchl do exilu v Londýně, zatímco v Norsku vznikla kolaborantská vláda. Nacisté postupně přebírali kontrolu nad státní správou. Formálně Norsko zůstalo „nezávislé“, ve skutečnosti však fungovalo jako nacistický protektorát s rozsáhlou kolaborací některých místních složek společnosti.
Před válkou žilo v Norsku klidný životem na 2 100 Židů. Po okupaci se však jejich situace zásadně změnila. Norští kolaboranti, zejména členové fašistické strany Nasjonal Samling, aktivně spolupracovali s gestapem na identifikaci, šikaně a perzekuci židovské komunity. Zlom nastal na podzim roku 1942, kdy byla většina norských Židů zatčena – včetně žen, dětí a starých lidí. Dne 26. listopadu 1942 vyplul z Osla do Osvětimi parník SS Donau s 532 židovskými vězni. Většina z nich byla zavražděna krátce po příjezdu. Celkem bylo z Norska deportováno 773 Židů, z nichž přežilo pouze 34.
Zbytek norských Židů se zachránil útěkem. Často mířili přes hranice do neutrálního Švédska. Někdy jim pomáhal norský odboj, jindy jen odvážní jednotlivci. Norské úřady s nacistickými okupanty na jejich likvidaci spolupracovaly s překvapivou efektivitou. Deportace i konfiskace majetku probíhaly organizovaně a často rychleji než v jiných zemích.
Po válce se Norsko dlouho vyrovnávalo s touto temnou kapitolou své historie. Kritická reflexe role státu a jeho představitelů přišla až desítky let po válce. Teprve v 90. letech začaly být řešeny finanční kompenzace za zabavený židovský majetek a přišly veřejné omluvy.
