Čas duchovní a světský: Kdy se objevily na hodinách první ciferníky a proč má hodina šedesát minut?

05.08.2022 - Tomáš Konečný

Předtím než se naše dny rozdělily do čtyřiadvaceti hodin, nehrál konkrétní čas příliš důležitou roli. Lidé se řídili Sluncem a velmi vágní denní dobu určovalo recitování náboženských žalmů. Pokrok si však vyžádal změnu…

<p>Teprve v 15. století se však objevily ciferníky, díky nimž bylo možné určovat pravidelné časové intervaly. <em>(foto: Pexels, Jordan Benton, CC0)</em></p>

Teprve v 15. století se však objevily ciferníky, díky nimž bylo možné určovat pravidelné časové intervaly. (foto: Pexels, Jordan Benton, CC0)


Reklama

Ačkoliv potřebu měřit čas vnímáme jako samozřejmou, po většinu minulosti dělili lidé své dny jen nepřesně a nesystematicky. Už ve starověku sice existovaly různé vodní mechanismy a sluneční hodiny, nešlo ovšem o běžně užívaná zařízení: Určování času bylo obvykle vyhrazeno pouze duchovenstvu a obyčejný život nesvazovalo. Sloužilo ke stanovení momentu, kdy se mniši scházeli ke společným modlitbám, jejichž rytmus řídil celý chod kláštera

Na ciferníku nesejde 

Koncem 12. století se objevily mechanické hodiny a odměřování času se jejich prostřednictvím výrazně zdokonalilo. Od 14. věku se pak hodinové stroje instalovaly do věží chrámů a katedrál coby symbolický důkaz sebevědomí města: Na rozdíl od těch současných neměly ciferník, pouze v relativně stejném intervalu rozeznívaly zvon. Většinou se přitom nastavovaly na základě astronomických pozorování, výjimkou však nebylo ani zcela nahodilé seřízení. Nejstarší dochovaný hodinový stroj z katedrály v Salisbury se navíc v průběhu dne o patnáct minut zpožďoval.

Přesto zmíněný mechanismus radikálně proměnil povahu společnosti. Ve městech se začalo uplatňovat dělení dne na pracovní dopoledne, polední volno, pracovní odpoledne a odpočinek. O členění se staralo pravidelné odbíjení zvonu a díky němu dny sestávaly z počitatelných úseků, takže se nově daly rozplánovat.

Umělý a nemoderní 

Teprve v 15. století se však objevily ciferníky, díky nimž bylo možné určovat pravidelné časové intervaly. Vznikl tak den s dvaceti čtyřmi hodinami, začínající půlnocí. Podle řeckého astronoma Ptolemaia se hodiny rozdělily na šedesát minut o šedesáti sekundách: Počítaly se stejně, jako bylo zvykem u měření vzdálenosti – tedy s využitím šedesátkové soustavy odvozené z dělení kruhu. 

TIP: Jak uvěznit čas? Dlouhá cesta od slunečních k atomovým hodinám

V období reformace pak Lutherova kritika zahálčivého života modlících se mnichů předznamenala konec „církevního času“, který společnost začala vnímat jako umělý a nemoderní. Zatímco venkov se ještě během 19. století dál držel rytmu slunečního svitu, hodiny se staly symbolem pokroku a městského života. Dělení dne na úseky odměřované klášterními modlitbami ustoupilo ve prospěch kupeckého času. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pachacuti, tvůrce velkolepé říše Tawantinsuyu, na anonymní malbě cuzské školy ze 17. století (foto: Wikimedia CommonsCC0 + Wikimedia Commons, Emmanuel DyanCC BY 2.0)

Zajímavosti

Krajina na Marsu, na snímku robotické laboratoře Curiosity

Vesmír

Světelná show Tribute in Light je pastí pro ptáky přelétající nad New Yorkem. (foto: Wikimedia Commons, King of HeartsCC BY-SA 4.0)

Příroda

Masivní závrt u chilského měděného dolu Alcaparrosa. (foto: Profimedia (Johan Godoy, AFP)

Věda

Zasahující hasiči Rubal a Torres. (foto: Brinnon Fire Department)

Revue

Emauzský klášter na přelomu 19. a 20. století. (foto: Wikimedia Commons, Deport & Panzer, CC0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907