Reklama


Češi na Jadranu: Kdo začali čeští turisté objevovat krásy Chorvatska?

09.08.2018 - Blanka Kovaříková

Český turismus do Chorvatska je všeobecně známý fenomén, ale málokdo tuší, že trvá víc než století. První Češi objevili krásy tamní přírody už před Velkou válkou a u Jaderského moře začali také podnikat. Jejich stopy jsou na jadranském pobřeží k vidění dodnes

<p>Chorvatsko se stalo oblíbenou destinací českých turistů</p>

Chorvatsko se stalo oblíbenou destinací českých turistů


Reklama

Klub českých turistů, který vznikl v roce 1888, již na přelomu 19. a 20. století organizoval první zájezdy na Jadran. Zážitky z dovolené turisté barvitě líčili v dobových časopisech a zájemců o cestu k moři přibývalo.

Výletníci, podnikatelé i architekti

Jednou z nejoblíbenějších destinací se brzy stala Baška na ostrově Krk, kde pražský podnikatel Emil Geistlich vytvořil v průběhu několika let zázemí pro české turisty. Poprvé přijel v roce 1909 a rozhodl se vybudovat přímořské letovisko. Nechal z Prahy poslat rozebraný pavilon z jubilejní výstavy a provozoval v něm českou restauraci, kde si hosti mohli objednat guláš či svíčkovou. S chorvatskými partnery Geistlich založil společnost Mořské a klimatické lázně Baška. Projektantem turistického komplexu byl pražský architekt Emil Králíček, stavitelem firma Matěje Blechy.

TIP: Proč ztroskotal ambiciózní československý plán na stavbu tunelu k Jaderskému moři

V Chorvatsku začali působit i další čeští architekti včetně Jana Kotěry. Na opatijské riviéře navrhl několik domů včetně hotelu Peppina. Dalším významným autorem se stal Adolf Tichy. Zajímavá je jeho přestavba německé čítárny v Opatiji, která byla počátkem 20. století upravena na vilu Neptun. Bělostná stavba se zdobnou fasádou připomínala novogotický zámek Hlubokou. Z dalších architektů lze uvést Carla Seidla, Josefa Schulza, Adolfa Loose, Josefa Hoffmanna, Aloise Zimu a další. 

Spolupráci českých turistů a jadranských podnikatelů podporovalo několik mecenášů, mezi nimi například hrabě Johann Nepomuk von Harrach, který založil spolek k podpoře hospodářského povznesení Dalmácie. Čeští turisté Chorvatsku zůstali věrni i přes všechny politické zvraty a byli také první, kteří se sem vrátil hned po skončení chorvatské války za nezávislost v roce 1995.

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií: Pixabay

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Avalon

Kde: Britské ostrovy
První zmínka: 12. století

Bájný ostrov, na němž měl král Artuš najít svůj poslední odpočinek, získal své jméno po jablku. Poprvé se o něm zmiňuje anglický kněz Geoffrey of Monmouth ve svých latinských Dějinách britských králů, které dopsal někdy kolem roku 1136. 

Koncem 12. století oznámili mniši ze starobylého kláštera v Glastonbury, že objevili ostatky krále Artuše i královny. To by znamenalo, že se bájný Avalon nacházel právě zde. Toto zjištění vůbec není přitažené za vlasy − Glastonbury se skutečně nacházelo na ostrově uprostřed bažin a ve staré velštině se mu skutečně říkalo Ynys Afallach, tedy Ostrov jablek.

Zbožní obyvatelé prý tehdy v hloubce 5 m našli rakev s latinským nápisem: „Zde leží slavný král Artuš na ostrově Avalon.“ Uvnitř měly ležet kostry muže a ženy.

Ostatky byly později s velkou slávou a za přítomnosti krále Edwarda I. znovu pohřbeny a až do dob reformace jim byla projevována mimořádná úcta.

Vše do sebe krásně zapadá, dnešní historici jsou ale skeptičtí. Tehdejší mniši podle nich mohli fascinující nález zinscenovat, aby ekonomicky pomohli svému klášteru, který krátce předtím vyhořel.

Zajímavosti
Revue

Nesmírně rozpálený plynný obr KELT-9b je velice blízko své hvězdě

Vesmír

Brněnští Němci vítají 15. března 1939 německou armádu. Také Jan Svoboda měl k okupantům velmi blízko

Válka

Blízko vstupu do parku se tyčí i 150 metrů vysoká Babylonská věž (foto: Shutterstock)

 

Příroda

Celý proces probíhal za přítomnosti kněze s hlavou Anubise, boha zemřelých, pohřebišť a mumifikace, který byl nejčastěji zpodobňován jako šakal

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907