Český „papoušek“: Když dudci chocholatí startují do života

26.03.2021 - Michal Jirouš

Díky výrazné chocholce na hlavě vypadá dudek chocholatý trochu jako papoušek. V Česku nebývá moc k vidění a o to víc jsem si považoval, když jsem měl jednou příležitost pozorovat tyto překrásné návštěvníky z jihu těsně před vylétnutím z hnízda

<p>Už tak dost intenzivní tempo zásobování se zrychlilo, když se jedno mládě vysoukalo téměř celé ven z dutiny a začalo velmi hlasitě vyžadovat potravu.</p>

Už tak dost intenzivní tempo zásobování se zrychlilo, když se jedno mládě vysoukalo téměř celé ven z dutiny a začalo velmi hlasitě vyžadovat potravu.


Reklama

Dudek chocholatý (Upupa epops) se vyskytuje v teplé části Evropy, dále pak v Asii a prakticky v celé Africe. U nás je vázán na otevřenou krajinu změněnou zemědělstvím, kde jsou pastviny a louky. Ačkoli v Česku je k vidění spíše ojediněle, jeho evropská populace čítá několik stovek tisíc jedinců a zdá se být stabilní.

Hnízdo i ve studni

Dudek je typickým obyvatelem zemědělsky využívané krajiny, která mu skýtá dostatek potravy. Živí se především hmyzem a jeho larvami nebo menšími bezobratlými. Vyhledává například housenky nebo žížaly, menší ještěrky, krtonožky, pavouky a brouky. Potravu nejprve zpracuje dlouhým zobákem, pak ji vyhazuje do vzduchu a následně chytá přímo do krku. Při dostatku jídla nepotřebuje ani vodu. Tu získává z pevné potravy.

Evropská populace dudka chocholatého je tažná. Dudci migrují na jaře v období od března až do května. Po vyhnízdění se na přelomu srpna až října se vracejí zpět do teplých oblastí. U nás s oblibou hnízdí ve starých ovocných sadech nebo v dubových lesích s dostatkem stromových dutin. Dokážou ovšem zahnízdit i v hromadách kamení, v zemních norách, nebo v dutinách u lidských sídel, třeba ve starých studnách.

Vyčerpávající shánění potravy

Fotografování dudků se věnuji už několik let a za tu dobu jsem o jejich životě získal zajímavé poznatky a pár unikátních fotografií. Na všechna setkání s nimi vzpomínám rád, ale jedno mi zvlášť utkvělo v paměti. Vyrazil jsem v pět hodin ráno na mně dobře známé místo, které je oblíbenou lokalitou hnízdících dudků. Chtěl jsem zaznamenat krmení a snad i vidět první nesmělá máchnutí křídel mladých jedinců. Když jsem však dorazil, byla už jedna hnízdní dutina prázdná. Našel jsem bohudík jinou, která byla k mému překvapení obsazená čtyřmi mláďaty. Během 15 minut se rodiče stačili vystřídat u dutiny celkem třikrát, takže intenzita krmení byla opravdu na nejvyšším stupni.

Rodiče nosili mláďatům potravu nesmírně pilně. K dutině se vraceli každých 6–12 minut, a tak vydrželi své potomky zásobovat několik vyčerpávajících hodin. Poté přišel na necelou hodinu krátký útlum. Rychlost zásobování začala stoupat pokaždé, když se jedno mládě vysoukalo téměř celé ven z dutiny a začalo se velmi hlasitě dožadovat potravy. Rodiče se v tu chvíli u mláďat střídali asi po pěti minutách.

Odlet bez rozloučení

Dutina se nacházela hodně nízko nad zemí, téměř u kořene stromu. Staří s potravou tedy někdy nalétali krásně kolmo, jindy zase v divokém úhlu. Dalo se vypozorovat velmi přesně, kdy už se některý z rodičů vrací s krmením. Velmi specificky se totiž ozýval a následovalo rychlé přilétnutí k hnízdu.

V pozdním odpoledni opustila první dvě mláďata dutinu a k mému překvapení jsem je už neviděl. Myslel jsem, že se chvíli zdržují kolem a staří je krmí, ale bohužel tomu tak nebylo. Je ovšem pravdou, že jsem na místě strávil jen jeden den a bylo pravděpodobné, že mladí se do blízkosti dutiny ještě vrátí. Mně ovšem stačilo těch 12 hodin v krytu, po nichž mne bolelo snad úplně všechno. Ztuhlé údy však byly bohatě vykoupeny pocitem, že jsem byl při tom.

TIP: Březnoví ptačí navrátilci: Kdo jsou zpívající andělé jara?

Viděl jsem první let mladých dudků. Věřím, že do světa vyletěli připraveni, vždyť jsem sám viděl, jak se rodiče činili s jejich vykrmením. Věřím, že s některým z mláďat se na stejné lokalitě někdy v budoucnu opět potkám.

Dudek obecný (Upupa epops)

  • Řád: Srostloprstí (Coraciiiformes)
  • Čeleď: Dudkovití (Upupidae)
  • Velikost: Je přibližně 25–30 cm velký, rozpětí křídel v letu je přibližně 45 cm, hmotnost do cca 75 gramů.
  • Hlasový projev: Hlasitým „dudáním“ se ozývá zvláště na jaře, při obhajování hnízdního teritoria.
  • Korunka z peří: Většinou složena dozadu, ale při vzrušení ji vějířovitě otevírá.
    Samec v době páření často volá samičku svým typickým hlasem a vztyčuje při tom chocholku.
  • Období námluv: Po většinu roku žijí samec a samice odděleně. Jen v období námluv k sobě sameček láká samičku zpěvem a svým zbarvením. Součástí námluv je předávání potravy samici.
  • Hnízdění a mláďata: Hnízdo si vybírá nejčastěji v dutinách stromů, do výšky 2–5 metrů od země. Samičky snášejí 5–7 vajec, na nichž sedí 15–18 dní. Hnízdo je měkce vystláno jako podložka pro vajíčka. Dudci u nás hnízdí jednou až dvakrát ročně. Na vejcích sice sedí pouze samice, ale o potravu pro mláďata se starají oba rodiče. Po 4–5 týdnech mláďata opouštějí dutinu a učí se létat, rodiče je i nadále dokrmují.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ivanov byl rozhodnutý oplodnit ženy šimpanzím spermatem bez toho, že by jim prozradil, oč jde.

Zajímavosti

Kavachi je jednou z nejaktivnějších podvodních sopek Tichého oceánu.

Věda
Historie

Sugestivně tvarovaná reflexní mlhovina IC 2118 ze souhvězdí Oriona, zcela pochopitelně známější pod názvem Hlava čarodějnice, září především odraženým světlem hvězdy Rigel, kterou upřeně „sleduje“.

Vesmír

Srovnání velikostí sovětských obrněnců v památníku v pevnosti Brest. Zleva SU-100, T-44, T-34/85 a ISU-152.

Válka

Před 130 až 115 tisíci lety zase na našem území panovalo vlhké středomořské podnebí. Hladina moře v té době stoupla natolik, že se ze Skandinávie stal ostrov.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907