Český „papoušek“: Když dudci chocholatí startují do života

26.03.2021 - Michal Jirouš

Díky výrazné chocholce na hlavě vypadá dudek chocholatý trochu jako papoušek. V Česku nebývá moc k vidění a o to víc jsem si považoval, když jsem měl jednou příležitost pozorovat tyto překrásné návštěvníky z jihu těsně před vylétnutím z hnízda

<p>Už tak dost intenzivní tempo zásobování se zrychlilo, když se jedno mládě vysoukalo téměř celé ven z dutiny a začalo velmi hlasitě vyžadovat potravu.</p>

Už tak dost intenzivní tempo zásobování se zrychlilo, když se jedno mládě vysoukalo téměř celé ven z dutiny a začalo velmi hlasitě vyžadovat potravu.


Reklama

Dudek chocholatý (Upupa epops) se vyskytuje v teplé části Evropy, dále pak v Asii a prakticky v celé Africe. U nás je vázán na otevřenou krajinu změněnou zemědělstvím, kde jsou pastviny a louky. Ačkoli v Česku je k vidění spíše ojediněle, jeho evropská populace čítá několik stovek tisíc jedinců a zdá se být stabilní.

Hnízdo i ve studni

Dudek je typickým obyvatelem zemědělsky využívané krajiny, která mu skýtá dostatek potravy. Živí se především hmyzem a jeho larvami nebo menšími bezobratlými. Vyhledává například housenky nebo žížaly, menší ještěrky, krtonožky, pavouky a brouky. Potravu nejprve zpracuje dlouhým zobákem, pak ji vyhazuje do vzduchu a následně chytá přímo do krku. Při dostatku jídla nepotřebuje ani vodu. Tu získává z pevné potravy.

Evropská populace dudka chocholatého je tažná. Dudci migrují na jaře v období od března až do května. Po vyhnízdění se na přelomu srpna až října se vracejí zpět do teplých oblastí. U nás s oblibou hnízdí ve starých ovocných sadech nebo v dubových lesích s dostatkem stromových dutin. Dokážou ovšem zahnízdit i v hromadách kamení, v zemních norách, nebo v dutinách u lidských sídel, třeba ve starých studnách.

Vyčerpávající shánění potravy

Fotografování dudků se věnuji už několik let a za tu dobu jsem o jejich životě získal zajímavé poznatky a pár unikátních fotografií. Na všechna setkání s nimi vzpomínám rád, ale jedno mi zvlášť utkvělo v paměti. Vyrazil jsem v pět hodin ráno na mně dobře známé místo, které je oblíbenou lokalitou hnízdících dudků. Chtěl jsem zaznamenat krmení a snad i vidět první nesmělá máchnutí křídel mladých jedinců. Když jsem však dorazil, byla už jedna hnízdní dutina prázdná. Našel jsem bohudík jinou, která byla k mému překvapení obsazená čtyřmi mláďaty. Během 15 minut se rodiče stačili vystřídat u dutiny celkem třikrát, takže intenzita krmení byla opravdu na nejvyšším stupni.

Rodiče nosili mláďatům potravu nesmírně pilně. K dutině se vraceli každých 6–12 minut, a tak vydrželi své potomky zásobovat několik vyčerpávajících hodin. Poté přišel na necelou hodinu krátký útlum. Rychlost zásobování začala stoupat pokaždé, když se jedno mládě vysoukalo téměř celé ven z dutiny a začalo se velmi hlasitě dožadovat potravy. Rodiče se v tu chvíli u mláďat střídali asi po pěti minutách.

Odlet bez rozloučení

Dutina se nacházela hodně nízko nad zemí, téměř u kořene stromu. Staří s potravou tedy někdy nalétali krásně kolmo, jindy zase v divokém úhlu. Dalo se vypozorovat velmi přesně, kdy už se některý z rodičů vrací s krmením. Velmi specificky se totiž ozýval a následovalo rychlé přilétnutí k hnízdu.

V pozdním odpoledni opustila první dvě mláďata dutinu a k mému překvapení jsem je už neviděl. Myslel jsem, že se chvíli zdržují kolem a staří je krmí, ale bohužel tomu tak nebylo. Je ovšem pravdou, že jsem na místě strávil jen jeden den a bylo pravděpodobné, že mladí se do blízkosti dutiny ještě vrátí. Mně ovšem stačilo těch 12 hodin v krytu, po nichž mne bolelo snad úplně všechno. Ztuhlé údy však byly bohatě vykoupeny pocitem, že jsem byl při tom.

TIP: Březnoví ptačí navrátilci: Kdo jsou zpívající andělé jara?

Viděl jsem první let mladých dudků. Věřím, že do světa vyletěli připraveni, vždyť jsem sám viděl, jak se rodiče činili s jejich vykrmením. Věřím, že s některým z mláďat se na stejné lokalitě někdy v budoucnu opět potkám.

Dudek obecný (Upupa epops)

  • Řád: Srostloprstí (Coraciiiformes)
  • Čeleď: Dudkovití (Upupidae)
  • Velikost: Je přibližně 25–30 cm velký, rozpětí křídel v letu je přibližně 45 cm, hmotnost do cca 75 gramů.
  • Hlasový projev: Hlasitým „dudáním“ se ozývá zvláště na jaře, při obhajování hnízdního teritoria.
  • Korunka z peří: Většinou složena dozadu, ale při vzrušení ji vějířovitě otevírá.
    Samec v době páření často volá samičku svým typickým hlasem a vztyčuje při tom chocholku.
  • Období námluv: Po většinu roku žijí samec a samice odděleně. Jen v období námluv k sobě sameček láká samičku zpěvem a svým zbarvením. Součástí námluv je předávání potravy samici.
  • Hnízdění a mláďata: Hnízdo si vybírá nejčastěji v dutinách stromů, do výšky 2–5 metrů od země. Samičky snášejí 5–7 vajec, na nichž sedí 15–18 dní. Hnízdo je měkce vystláno jako podložka pro vajíčka. Dudci u nás hnízdí jednou až dvakrát ročně. Na vejcích sice sedí pouze samice, ale o potravu pro mláďata se starají oba rodiče. Po 4–5 týdnech mláďata opouštějí dutinu a učí se létat, rodiče je i nadále dokrmují.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Stepan Bandera v exilu spolupracoval s několika zpravodajskými službami, například s CIA, Brity i Západním Německem v pozici konzultanta na země za železnou oponou. Zemřel v roce 1959 v Mnichově po útoku kyanidem. Příkaz k jeho zavraždění vydal tehdejší nejvyšší představitel Sovětského svazu Nikita Chruščov. (foto: Wikimedia Commons, CC0 - kolorováno)

Historie

Florencie, kolébka renesance

Země: Itálie
Počet obyvatel: 366 tisíc
Vzdálenost z Prahy: 742 kilometrů (vzdušnou čarou); autem: 9 h 47 min (1 028 km)

Jméno metropole malebného Toskánska, založené římskými vojáky, znamená „Kvetoucí“. Největší rozkvět města nastal v období renesance, z nějž pochází i typická kupole nejikoničtější stavby Florencie: katedrály Santa Maria del Fiore. Stavba samotné budovy začala na konci 13. století, dokončení se však protáhlo. Nečekaným technickým problémem se ukázala výstavba obří kupole, s níž si dokázal poradit až Filippo Brunelleschi – kupole byla dokončena roku 1434. Florencií protéká řeka Arno, na níž stojí i jeden z nejslavnějších mostů světa, Ponte Vecchio. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Ropucha coloradská – její kůže a jed obsahují 5-MeO-DMT a bufotenin, halucinogenní tryptaminy. (foto: Wikimedia Commons, WildfeuerCC BY-SA 3.0 CZ)

Věda

Astrovan přepravující astronauty na start mise STS-135. (foto: NASA, Jim GrossmannCC BY 4.0)

Vesmír

Trosky Reichstagu jen pár dní po skončení bojů. (foto: Wikimedia Commons, Imperial War MuseumsCC0)

Válka

Svatojakubskou cestu spousta křesťanů dodnes absolvuje především z náboženských důvodů, s rostoucí popularitou se ale na cestu vydávají lidé různých náboženství a motivací. Od roku 1993 patří Camino de Santiago do seznamu světového dědictví UNESCO. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907