Chlupáči v zákopech Velké války: Jak bojovala francouzská pěchota? (4)

16.07.2021 - Jan Čurda

V srpnu 1914 vstoupila Francie do války, která se postupně rozšířila z Evropy do celého světa. Po čtyři roky bojovaly a umíraly statisíce Francouzů v zápase s německou armádou. Co zažívali v zákopech řadoví pěšáci oblečení v nezaměnitelných modrých uniformách a s přilbou Adrian na hlavě?

<p>Na konci války se franouzská armáda změnila a hrot závěrečné ofenzivy tvořily předdevším tanky, na snímku Renaulty FT</p>

Na konci války se franouzská armáda změnila a hrot závěrečné ofenzivy tvořily předdevším tanky, na snímku Renaulty FT


Reklama

Ve víře, že 1. světová válka nepotrvá dlouho, podcenilo fancouzské velení otázku zásobování. Čekalo se, že po pár vítězných bitvách se nepřítel vzdá; realita nemohla být odlišnější. Dosud nikdy v historii nečelilo zásobování vojsk takové výzvě – jak nasytit den co den milionovou armádu koncentrovanou na relativně malém prostoru?

Potíže se stravováním

Velení zavedlo systém sborových skladů potravin, kam se dovážely zásoby ze zázemí a u nichž byly situovány i pekárny, jatka i pražírny kávy. Z těchto stanic se pak každý den převážely potraviny do místních skladů co nejblíže u fronty, kde pracovaly stálé i mobilní kuchyně. Francouzi nebyli zvyklí požívat konzervované nebo mražené jídlo, proto bylo nutné připravovat potraviny ke konzumaci čerstvé co nejblíže zákopům.

U koloniálních jednotek – Alžířanů či Senegalců – se dbalo na dodržování náboženských pravidel, zejména islámských. Jinak ale byli vojáci z metropolitní Francie promícháni v různých útvarech, přičemž o jídlo zasílané na přilepšenou z domova se vzájemně dělili. Bretaňští rybáři se tak rychle naučili pít víno, všeobecné obliby došel sýr Camembert, jehož výroba vyžadovala méně mléka.

Zrod polních kuchyní

Nebylo však každý den posvícení – během války pronikly do armádního jídelníčku konečně hovězí konzervy, jejichž obsah o hmotnosti 150 nebo 300 g měl kožovitou a vláknitou konzistenci. Ty představovaly základ denní dávky vojáků. Zpravidla se konzumovaly za studena, když to ale šlo, vojáci si je ohřívali na kamínkách.

V prvních měsících si pěšáci nosili jídlo sami, jakmile se ale pohyblivá válka změnila v zákopovou, objevily se mobilní polní kuchyně. Umísťovaly se v pozicích druhé nebo třetí linie, kde bylo snazší je ukrýt před nepřátelskou palbou. Vojáci měli nárok na stravu o 3 000–4 000 kaloriích denně, kromě toho museli mít u sebe dvě denní rezervní dávky, na den: zmíněnou 300g konzervu, 300 g sucharů, 80 g cukru, 36 g kávy, 50 g kondenzované nebo sušené polévky a 6,25 cl brandy. Od února 1916 se vojenské úřady rozhodly tuto dávku doplnit 125 g čokolády.

Konec války

Na jaře 1918 se Němci pokusili o rozhodující útok – v Pikardii a poté v Champagne chtěli prolomit frontu a rychle obsadit Paříž ještě před příjezdem amerických divizí. Francouzi a Britové sice ustoupili o desítky kilometrů, ale nakonec v červenci zvítězili v druhé bitvě na Marně a frontu stabilizovali. Osmého srpna pak zahájili s pomocí Američanů takzvanou stodenní ofenzivu, které císařská vojska nedokázala odolat.

TIP: Vojenská gastronomie: Na čem si (ne)pochutnávali čs. legionáři?

Francouzští vojáci tak po téměř čtyřech letech konečně opustili zákopy a tlačili nepřítele k německým hranicím. Byla to ale už docela jiná armáda než v roce 1914 – místo nadšených branců v křiklavě červených nohavicích pochodujících do boje v sevřených řadách se přes zákopy valily stovky tanků, které teprve následovala pěchota. Válčení v závěru první světové války dostalo podobu, kterou pak bude mít v té druhé – mobilní a mechanizovanou.  

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nález zhruba 25 tisíc let staré sošky se stal vědeckou senzací, která k moravským vykopávkám přitáhla zraky světových odborníků. Do Věstonic dorazil obdivovat poklady historie i velikán francouzské archeologie Henri Begouën.

Zajímavosti

Jeden z mnoha výhledů na jezero Cuicocha korunované dvojicí ostrovů.

Příroda

Chtřestýšovec Protobothrops mucrosquamatus - jeden z jedovatých hadů, jejichž genom vědci porovnávali s tím lidským.

Zajímavosti
Vesmír
Historie

Mozek pacienta s Creutzfeldtovou–Jakobovou chorobou. Šipky ukazují místa zasažená prionem.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907