Chorobná touha zhubnout: Proč se raději vyhnout módním dietám?

13.01.2019 - Jan Filip Sýkora

Touha po krásnějším těle a štíhlých křivkách dohání lidi k nejrůznějším zoufalým činům. Snadno se vrhají do náruče všelijakých diet a zázračných postupů, díky kterým už konečně dosáhnou svého kýženého cíle. Často však spíše ohrožují své zdraví

<p>Nejčastějším výsledkem módních diet bývá smutné prozření a zjištění, že tudy cesta nevede, a tudíž ukončení nesmyslných omezení. V horším případě však může následovat poškození zdraví.</p>

Nejčastějším výsledkem módních diet bývá smutné prozření a zjištění, že tudy cesta nevede, a tudíž ukončení nesmyslných omezení. V horším případě však může následovat poškození zdraví.


Reklama

Rozličné návody na změny životosprávy, cvičení a diety jsou součástí snad všech lifestylových magazínů i řady televizních pořadů. Mnohá doporučení obsahují racionální rady a jsou založena na vědeckých poznatcích o potřebách lidského těla. Některé z moderních a prosazovaných diet však udivují nesmyslností svých zákazů či příkazů. Můžete je vnímat jako úsměvné, ale v případě, že se jimi budete řídit, hrozí vám leckdy i závažné poškození zdraví. Které z diet jsou nejabsurdnější, nejzbytečnější a zdravotně nejrizikovější?

Stravování podle klíče

Nejprve je třeba zdůraznit, že diety mají často svá opodstatnění a jsou nejen prostředkem k redukci tělesné hmotnosti, ale také cenným doplňkem léčby nejrůznějších chorob. Zvláště u pacientů s poruchami metabolismu či alergiemi je zapotřebí poskládat jídelníček tak, aby byl vyvážený a přitom je neohrožoval rizikovými potravinami. Také pacienti onkologičtí či po operacích vyžadují speciální menu, tentokrát pro změnu nutričně bohaté a výživné, aby  rychle doplnili živiny. Redukční diety mají oproti tomu za cíl kalorický příjem snížit při zachování adekvátních dodávek proteinů, vitamínů či stopových prvků.

Všechny diety sestavované profesionály v oboru vycházejí ze základních fyziologických potřeb těla a jsou ušité na míru konkrétním osobám. Uváděné hodnoty s množstvím nezbytných živin pro lidský organismus nejsou rozhodně náhodným výmyslem či přibližným odhadem. Jedná se o výsledky dlouholetých bádání podpořených řadou klinických studií. Správně vyvážená dieta pak splní svůj účel, aniž by ochudila praktikujícího dietáře o kteroukoli z nezbytných součástí pestré a plnohodnotné stravy.

Na odbornou práci hledejte odborníky

Již z toho je patrné, že k fundovanému rozhodnutí při skladbě jídelníčku je zapotřebí znalostí nejen tabulkových hodnot, ale také fyziologických a biochemických procesů v lidském organismu. Nepostradatelné jsou také hluboké vědomosti o vzájemném ovlivňování složek potravy a metabolických pochodech těla. Všechno toto know-how je pak výsledkem dlouhodobého studia a zkušeností: Rozhodně se člověk nestává odborníkem po několikahodinovém googlování a zakoupení příručky, jak si „naordinovat“ dietu snadno a rychle.

Přesto se najde celá řada rádoby odborníků, kteří – ať už v dobré víře, nebo čistě pro zisk – vymýšlejí až nepochopitelné předpisy pro sestavení diet. Má to svou logiku, neboť čím kontroverznější stravovací zákaz či příkaz vynaleznou, tím větší publicity se jim následně dostane. Bohužel se zároveň obvykle najde dostatečný počet lidí z cílové skupiny, kteří ze zvědavosti či ze zoufalství ochotně vyzkoušejí kteroukoli dietu, jež se namane.

Tepelná úprava je přežitek

Jeden z moderních dietních směrů ovládl v posledních letech sociální sítě a podlehla mu spousta lidí včetně celebrit. Jedná se o takzvanou raw dietu (čti „ró“, z anglického termínu pro „syrový“) nebo také vitariánství. Jak název napovídá, příznivci tohoto proudu odmítají tepelnou úpravu surovin a jídlo přijímají pouze v syrovém stavu.

Základním principem je předpoklad, že tepelnou úpravou ztrácejí potraviny řadu prospěšných látek, vitamínů, enzymů a minerálů a pouze živá rostlinná strava je zcela plnohodnotná. Nesmíte si ovšem představovat, že vitariáni trhají syrovou kýtu zuby a k tomu chroupají neuvařené špagety. Podstatou stravy je například čerstvé ovoce, zelenina, ovesné vločky, obilné klíčky, oříšky či med.

Syrové zažívací potíže

Nelze přirozeně paušálně říci, že celý „raw“ koncept je nesmysl. Nešetrnou tepelnou úpravou se opravdu ztrácí řada živin a stejně tak nelze popřít, že čerstvé ovoce a zelenina jsou cenným zdrojem živin, vitamínů i minerálů. Faktem ale také je, že tepelně upravené jídlo je lépe stravitelné než syrové.

Během vaření či dušení dochází k rozvolnění struktury, změkčení a částečnému rozkladu některých molekul, takže tepelně upravená strava ve vybraných případech umožní trávicímu traktu lepší extrakci živin než za syrového stavu. Jedincům s citlivějším žaludkem může nadměrný přísun tepelně neupravené zeleniny a ovoce přivodit nadýmání, zažívací obtíže či průjmy.

Alergie na dietu

Problémy se mohou vyskytnout také u potravinových alergiků, zvláště při zkřížené přecitlivělosti na břízu. Některé alergeny v jablcích či rajčatech totiž strukturálně připomínají alergeny pylových zrn břízy a za syrového stavu mohou při konzumaci způsobit nepříjemnou alergickou reakci.

Tepelnou úpravou se tyto molekuly rozkládají a alergeny se vytrácejí. Dalším důležitým faktorem je nedostatek vitamínu B12, zvláště při vyloučení masa z potravy. V rostlinné stravě je ho často nedostatek, raw strávníci tak mohou trpět chudokrevností či poruchami imunity. 

Kolem raw stravy často panuje řada mýtů a polopravd jak ze strany zastánců, tak i odpůrců. Při krátkodobém průběhu jí jistě nelze upřít pozitivní efekt, při redukci příjmu kalorií i příznivý vliv na hmotnost. Při dlouhodobém příjmu pouze raw stravy však zdravotní rizika často převažují benefit, který tato dieta může přinést.

Šetrně k přírodě

Extrémní podobou vitariánství je takzvané frutariánství. Jde o striktní formu veganské stravy, v níž se povoluje pouze ovoce, ořechy, semena a jiné plody, přičemž hlavním rysem je šetrnost vůči živé rostlině: Frutariáni nejedí listy ani jiné živé součásti rostliny, někteří se živí pouze plody, které již spadly a byly tak samovolně odděleny od mateřské rostliny. Vyhýbají se také obilninám či luštěninám.

Za mírumilovnou filozofií se však ukrývá nejeden háček. Vyhraněně ovocná strava totiž upírá tělu kromě zmiňovaného vitamínu B12 a železa také bílkoviny, které jsou důležitým zdrojem životně nezbytných aminokyselin. Relativní nadbytek jednoduchých sacharidů (cukrů) v ovoci zase působí velké výkyvy glykémie a zvyšuje riziko zubního kazu, zvláště v kombinaci s nedostatkem některých minerálů. Frutariánskou stravu tak z dlouhodobého hlediska nelze doporučit, zvláště u dětí, jejichž zdárný vývoj může narušit.

Jíst jako pračlověk?

Další kuriózní výživou je takzvaná paleolitická dieta, známá pod zkratkou paleo. Její princip spočívá v návratu do doby kamenné, alespoň co se stravovacích návyků týče. V České republice se tento trend objevil v roce 2011, v zahraničí byl rozšířen už o něco dříve. Příznivci paleodiety se navracejí do dob, kdy ještě člověk neznal zemědělství a neživil se tím, co si vypěstoval, ale jen tím, co našel nebo ulovil. Strava doby kamenné tedy omezuje, či přímo vylučuje mléko a mléčné výrobky, obiloviny, luštěniny a pečivo.

Teorií, z níž tato dieta vychází, je předpoklad, že lidský trávicí trakt se ještě nestihl evolučně přizpůsobit novým trendům v jídelníčku a paleolitická strava je mu nejbližší a nejlépe stravitelná. Mezi doporučované potraviny naopak patří maso, ryby, zelenina, ovoce, vejce či ořechy. Jídelníček dbá na dostatek tuků, ať již rostlinných olejů či sádla, které byly v paleolitu významným zdrojem energie.

Druhá strana mince

Tomuto druhu stravování nelze upřít jistá pozitiva – například omezení polotovarů či alkoholu patří jistě mezi kroky příznivé pro organismus. Na druhou stranu odpůrci paleo stravy jí oprávněně vyčítají nadbytek masa a masných výrobků a nedostatek sacharidů – ty jsou přitom přirozenou součástí lidské stravy a měly by tvořit 50 až 80 % denního kalorického příjmu.

Při vyřazení zdrojů škrobu, jakými jsou brambory, obiloviny či luštěniny, pak nastává jeho relativní nedostatek, který není například kořenová zelenina s to pokrýt. Při větší konzumaci ovoce pak sice příjem sacharidů zvýšíte, opět se však potýkáte s riziky spojenými s nadměrnou konzumací jednoduchých sacharidů. Pominout nelze ani hrozící nedostatek vápníku a vitamínu D3 při vyloučení mléčných výrobků.

Bez cukru

Obdobnými nedostatky se vyznačuje i low-carb dieta, což je zkratka anglického výrazu low carbohydrates – čili „málo uhlovodanů“. Uhlovodany jsou jedním ze starších označení pro sacharidy, název samotný tedy napovídá, na co bude kladen důraz v tomto případě. Jedná se o redukci poměru sacharidů v celkovém kalorickém příjmu, v extrémních případech až na 20 %. Chybějící kalorickou hodnotu nahrazují bílkoviny a především tuky, které tvoří maximum pokrytí energetických potřeb.

Samotná redukce sacharidů může být jistě i prospěšná, zvláště u diabetiků či nemocných s metabolickým syndromem. Běžnému jídelníčku dnešního člověka nelze upřít nadbytek sacharidů, zvláště pak cukrů v jídlech i nápojích. Nadměrné omezení jejich příjmu (a nepřiměřený příjem tuků) však ani v klinických studiích neprokázal prospěšnost, naopak byla zjištěna o něco vyšší úmrtnost ve srovnání s kontrolní skupinou s fyziologickým poměrem sacharidů ve stravě.

Dietou na epilepsii

Naprostým extrémem v příjmu sacharidů je ketogenní dieta. Ta byla původně vytvořena jako pomocná metoda při léčbě epilepsie nereagující na medikamenty. Již ve starověku si lidé všimli, že půst a hladovění příznivě ovlivňují počet a tíži epileptických záchvatů. Ve dvacátých letech minulého století pak byla vytvořena dieta, která stav obdobný hladovění navozuje také. Spočívá v příjmu téměř pouze tuků a minimu sacharidů a bílkovin.

Stejně jako při hladovění, kdy tělo využívá tukové rezervy, i při této dietě se stává zdrojem energie převážně tuk. Mastné kyseliny vzniklé štěpením tuků jsou následně v játrech zpracovány na metabolity, které slouží jako zdroj energie pro svaly a mozek – takzvané ketolátky. Chemicky se jedná o acetoacetát, betahydroxybutyrát a aceton. Ketolátky však mají kyselou reakci a snižují pH krve, takže dochází k „okyselení“ organismu – acidóze.

Pomocník epileptika

Příznivci ketodiety argumentují rychlejším spalováním tuků díky vyšší aktivitě mitochondrií v buňkách organismu. Při dlouhodobé ketoacidóze skutečně dochází k navýšení počtu i funkce mitochondrií neboli jakýchsi buněčných elektráren, a tím efektivnějšímu spalování kalorií. Aby však tento mechanismus fungoval, je nutný dlouhodobý minimální příjem jak sacharidů, tak proteinů, z nichž mohou být cukry syntetizovány v těle. V praxi to znamená omezit nejen obiloviny, ale také ovoce, zeleninu, mléčné výrobky a řadu dalších nutričně hodnotných potravin.

Ketogenní dieta má dnes stále místo při léčbě epilepsie, k jejímu zahájení však dochází až při hospitalizaci pod lékařským dohledem za pravidelné kontroly laboratorních výsledků. Při domácím praktikování za účelem hubnutí dochází často k nevyváženosti diety, člověk postrádá důležité živiny a může u něj dojít i k metabolickému rozvratu. Ani zázračné účinky ketogenní diety v léčbě zhoubných nádorů či Alzheimerovy choroby nebyly přesvědčivě dokázány.

Rozum do hrsti

Na světě existují tisíce dalších diet a některé z nich jsou ještě extrémnější, další nefungují, jiné mají reálný podklad a při rozumné aplikaci mohou přinést i ovoce. Kuriozity jako konzumace pouze jednoho druhu potravy (celer, arašídy…), dobrovolná infekce trávicího traktu tasemnicí nebo polykání vaty místo jídla, to vše zde již bylo a objevuje se i nadále.

TIP: Masožravci od přírody: Všechno, co jste kdy chtěli vědět o mase (ale báli jste se zeptat)

Většinu soudných lidí podobné nápady naštěstí odrazují. Jedno je však jisté – žádná stoprocentně účinná, snadná a zázračná dieta neexistuje a pravděpodobně ani nikdy existovat nebude. Každá snaha o zhubnutí dietou by měla být doprovázena celkovou a trvalou změnou životního stylu a návyků, zvýšením pohybu a eliminací zlozvyků v životosprávě. V opačném případě nemá sebelepší dieta naději na úspěch. 

  • Zdroj textu:

    100+1 zázraky medicíny

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Přemysl Otakar II. a jeho syn Václav zlepšili postavení Židů v českých zemích.

Historie

Jednu z největších podzemních prostor parku představuje i Gua Rusa neboli „jelení jeskyně“.

Cestování
Reklama

Zbrusu nový kráter na Marsu

Vesmír

V Grónsku mizí led přímo před očima

Věda

PzKpfw IV Ausf. H od instrukční divize Lehr v předvečer vylodění v Normandii

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907