Čínská jeskyně Mo-kao ukrývala 50 tisíc unikátních svitků

V jedné z čínských provincií se ukrývá prastarý soubor jeskynních chrámů, pocházející již ze 4. století. Jedinečný komplex vyniká bezpočtem nástěnných maleb či zdobených soch

08.05.2021 - Nikol Patíková



Roku 366 měl podle tradice jeden z buddhistických mnichů vizi, která ho inspirovala ke hloubení jeskyní na území současné provincie Kan-su. Dnes Mo-kao neboli Jeskyně tisíce Buddhů zahrnuje 492 kaveren, jejichž stěny na ploše 45 000 m² pokrývají malby: Zobrazují různé aspekty středověkého života, od politiky a hospodářství přes kulturu i náboženství až po způsob oblékání. Fungovaly přitom nejen coby výzdoba – při meditaci u mnichů vyvolávaly vize, jež jim měly dopomoct k osvícení. 

Ukryté po staletí

Zpočátku skalní prostory sloužily k nocování i rozjímání. Navíc se nacházely na jedné z tepajících křižovatek hedvábné stezky, takže se brzy zařadily mezi největší a nejnavštěvovanější buddhistická centra a zároveň se staly obchodní destinací.

Na počátku 11. století se však tehdejší obyvatelé rozhodli jeskyně zazdít, aby je i se všemi artefakty – včetně dvou tisíc malovaných soch – ochránili před tibetskými a muslimskými nájezdníky. Mo-kao tak zůstalo světu skryto až do roku 1900, kdy řada průzkumníků začala projevovat zájem o někdejší hedvábnou stezku a ztracená města Střední Asie. O největší objev se pak postaral mnich Wang Jüan-lu, když odkryl dnešní nejznámější součást komplexu, tzv. Knihovní jeskyni. 

Rukopisy na světle

Zmíněná kaverna chránila tzv. tun-chuangské rukopisy z 5.–11. století, na 50 tisíc svitků důležitých světských i náboženských dokumentů, včetně apokryfů, knih modliteb, konfuciánských i taoistických děl, antologií, glosářů, slovníků či kaligrafických cvičení. Kromě buddhismu je v nich zastoupen rovněž taoismus či nestoriánské křesťanství a také se v nich objevuje široké spektrum jazyků, sanskrtem a tibetštinou počínaje, starou ujgurštinou, turečtinou a dalšími konče.

TIP: Nejzajímavější jeskyně světa: Pět podzemních skvostů

Veřejnosti se jeskyně znovu otevřely až roku 1949 a dnes tam přijíždějí zástupy poutníků, mnichů i turistů. Na vlastní oči chtějí obdivovat velkolepost chrámového celku, jenž po staletí udržoval svědectví o životě ve středověké Číně. 


Další články v sekci