Co je to siderický čas a perioda rotace?

29.10.2016 - František Martinek

Oběh Země okolo Slunce -<p>Siderický a synodický den na Zemi se liší podle toho, zda jej vztahujeme ke Slunci, nebo ke hvězdám</p>
Oběh Země okolo Slunce -

Siderický a synodický den na Zemi se liší podle toho, zda jej vztahujeme ke Slunci, nebo ke hvězdám


Reklama

Hvězdný (nebo též siderický) čas se odvozuje od rotace naší planety vzhledem ke vzdáleným stálicím. Jedná se v podstatě o jednu otočku Země o 360° – za tu dobu se konkrétní hvězda dostane do stejného místa na obloze. Takto určená rotační perioda činí 23 hodin, 56 minut a 4,091 sekundy.

„Běžný“ den má však přesně 24 hodin. V tomto případě se jedná o tzv. synodický den, jehož délka se rovněž odvozuje od rotace Země, ale tentokrát vůči blízkému Slunci. Navíc musíme vzít v úvahu, že se naše planeta posune za den po oběžné dráze kolem centrální hvězdy zhruba o 1° (asi o 2,6 milionu kilometrů). Proto je synodický den o necelé čtyři minuty delší.

Obdobou siderické periody rotace Země je její siderický oběh kolem Slunce. Délka siderického (též hvězdného) roku činí 365,25636 slunečního (synodického) dne, což odpovídá 365 dnům, 6 hodinám, 9 minutám a 9 sekundám. Jedná se o skutečnou dobu oběhu naší planety kolem Slunce o 360°; při pohledu z povrchu Země jde potom o dobu zdánlivého oběhu naší denní hvězdy po ekliptice vzhledem k ostatním stálicím – tedy o interval dělící dvě po sobě následující stejné polohy Slunce mezi hvězdami.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 1/2016

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Vesmír

Udržování podmořských ropovodů s využitím lidské síly stojí víc než dva miliony korun za jediný den. V blízké budoucnosti by je však mohly značně urychlit a zlevnit autonomní drony.

Zajímavosti

Finští vojáci přeházejí sovětskou hranici poblíž Tohmajärvi v létě 1941. Helsinky deklarovali svoji účast ve válce jako obrannou.

Válka

Jednáte pomalu!

freska Ježíše
kde: Španělsko | kdy: 2012

Freska Ecce homo, kterou v kostelíku nedaleko španělské Zaragozy před více než sto lety vytvořil Elías García Martínez, postupně „opadávala“ vinou vlhkosti. Ministerstvo kultury ji sice hodlalo nechat zrestaurovat, ale v porovnání s tamní důchodkyní Cecilií Giménezovou jednalo příliš pomalu: Vitální osmdesátnice vzala dílo do vlastních rukou a pohřbila historickou malbu pod nánosy nové barvy. Výsledek jejího snažení připomíná mazanici malého dítěte, které si hraje s pastelkami. Památku sice původně čekala oprava, ale z poničeného Ježíše se stala internetová senzace a do města kvůli němu proudí davy turistů – takže zatím zůstává ve zbídačeném stavu.

Revue
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907