Co možná nevíte o Vídni: Legendy, galerie i vyhlášené kavárny

Hlavní město Rakouska láká především svými památkami a bohatou historií. Na své si tu ale přijdou také milovníci umění a ti, kteří rádi chodí do kaváren. A kudy jít, abyste si tohle nádherné místo skutečně vychutnali? Tras se nabízí hned několik… 

Začít můžete nejlépe na náměstí Karlsplatz. Rozhodně nevynechejte kostel Karlskirche, jinak zvaný také kostel svatého Karla Boromejského. Ten je po Stephansdomu druhým nejvýznamnějším svatostánkem v rakouské metropoli a je také považován za druhý nejvýznamnější barokní chrám na sever od Alp. Postaven byl v době, kdy Vídeň překonala morovou epidemii, při které zemřelo více než osm tisíc lidí.

Císař Karel VI. se rozhodl, že Bohu vystaví svatostánek jako díky za všechny přeživší. V architektonické soutěži, kterou vyhlásil, nakonec zvítězil Johann Bernard Fischer z Erlachu, který se při návrzích nechal inspirovat orientálními motivy a řeckou kulturou, což je patrné na sloupech, jež nápadně připomínají minarety. Karlskirche skrývá jeden skutečný skvost: fresku Johanna Michaela Rottmayra zdobící kupoli. Je na ní vyobrazena Panna Marie prosící Nejsvětější Trojici, aby Vídeňany zbavila moru. Pokud se rozhodnete pro návštěvu kostela, vyjeďte výtahem nahoru a prohlédněte si nástěnnou malbu zblízka, zároveň se vám naskytne nevídaný pohled na Vídeň a její okolí. 

Na Karlsplatzu jsou také k vidění překrásné secesní stanice metra od Otto Wagnera, které vás nadchnou stejně jako zastávky podzemní dráhy v Paříži. Otto Koloman Wagner byl jeden z nejvýznamnějších vídeňských architektů, který město obohatil o mnohé skvosty…

Nemravnosti v secesním pavilonu

Když se z Karlsplatzu vydáte směrem k Friedrichstrasse, určitě neminete zářící budovu zvanou Secession. Sloužila jako výstavní síň pro několik mladých malířů, kteří si říkali sece­sionisté. A proč? Na protest proti stále převládajícímu historismu opustili Akademii výtvarných umění a začali tvořit nově, moderně. Jako znalci latiny použili pro svůj nový směr slovo secession, znamenající odchod či odtržení. A název tohoto nádherného uměleckého směru byl na světě!

Autorem pavilonu je Wagnerův žák Joseph Maria Olbrich, opavský rodák. Vídeňané originální stavbě přezdívají hlávka zelí z Naschmarktu kvůli kupoli ze zlatých lístků. Jednu dobu se mu také říkalo citronová hora.

V roce 2010 Vídeňany pohoršil výtvarník Christopher Büchel, který přemístil vídeňský klub Element6 do suterénu této světoznámé stavby. Během dvou měsíců tak v pavilonu v noci probíhaly nespoutané večírky, což řadu občanů pohoršovalo. A taky se není čemu divit! Výtvarník chtěl údajně tímto počinem rozpoutat diskusi a vyvolat paralelu k debatě, kterou spustil svým dřívějším dílem Beethovenův vlys Gustav Klimt.

Pavilon secese na historické fotografii, Vídeňané si z něj rádi tropí legraci, ale na stavbu jsou i tak velmi hrdí. (foto: Secession.at, IMAGNO, CC BY-SA 4.0)

Po prohlídce secesního pavilonu si můžete dopřát malou zastávku v Café Museum. I tato kavárna je spjatá s Otto Wagnerem, ale také Gustavem Klimtem, Egonem Schielem, Oskarem Kokoschkou či Franzem Lehárem. Do legendárního Café Museum od roku 1899 chodívali slavní malíři, spisovatelé i architekti. Posedět si zde ale můžete i vy, a to rovnou na červeném sametu u stolků, jejichž nohy byly znovu odlity podle původních návrhů. 

Věhlasná opera

Po kávě a dortíku v jedné z nejslavnějších kaváren se před vámi objeví opera. Státní opera byla postavena v šedesátých letech 19. století jako jedna z prvních honosných staveb na Ringstraße. Tuto nádhernou novorenesanční budovu architektů Eduarda van der Nülla a Augusta Sicarda von Sicardsburga provázelo od začátku jakési prokletí.

Její stavbu, která trvala osm let, prováděla firma našeho známého stavitele a mecenáše Josefa Hlávky. Vídeňané se ovšem od začátku stavbě vysmívali, oficiální místa se na ni dívala s opovržením a noviny ji zcela zdupaly! Korunu tomu nasadil svým odsouzením sám císař. Van der Nüll, jehož manželka byla v té době těhotná, v zoufalství spáchal sebevraždu. Slavnostního otevření se ovšem nedožil ani jeho přítel Sicardsburg. Podlehl krátce na to mrtvici. Sám císař byl hluboce otřesen a poučil se. Každé umělecké dílo již hodnotil jen jako velmi pěkné.

Vídeňská opera – ředitelovali tu mimo jiné i Gustav Mahler a Richard Strauss. (ilustrace: Wikimedia Commons, CC0)

Ve vídeňské opeře dnes účinkují jen špičkoví interpreti z celého světa. A významní hudebníci tuto operu i vedli. Na pozici ředitele se tu vystřídali Gustav Mahler, Richard Strauss či Claudio Abbado. Každý rok se zde koná také jedna z významných kulturních akcí – Ples v opeře. Na jediný večer se opera promění v jeden velký taneční sál. Společně se spolkovým prezidentem ples zahajuje více než stovka debutantských párů v dlouhých bílých večerních róbách či fracích. 

Na nedalekém náměstí poblíž Burgringu najdete jednu z nejpůvodnějších vídeňských intelektuálních kaváren Bräunerhof, ulice Stallburg­gasse 2. Neustále zde máte co číst, kavárna je plná časopisů a novin a pečou zde ten nejlepší štrúdl z celé Vídně. Podnik je také spojený s mnoha spisovateli, pravidelně sem také chodil dramatik Thomas Bernhard. Ve výloze mají dokonce vystavenou fotografii, která označuje jeho stůl. 

Na sachrdort i do kavárny 

Pokud ale nejste milovníci štrúdlu a raději než jablka máte čokoládu, určitě si ještě kousek zajděte a ochutnejte pravý sachrdort v Hotelu Sacher. Existují dva druhy této laskominy. Jak to? Způsobil to boj o recept na tento čokoládový dort s marmeládou. 

Když už budete ve Vídni, nevynechejte výstavy v Albertině. Galerie vlastní jednu z největších a nejcennějších grafických sbírek na světě, například Klimtovy studie ženského těla, a představuje mistrovská díla moderny od Moneta k Picassovi. Albertina se nachází na jižním cípu Hofburgu a je jednou z posledních dochovaných částí vídeňského opevnění. Původně byla největším obytným palácem Habsburků. Nestačí vám potrava pro oči? Nevadí. Hned vedle galerie se totiž nachází podnik Do & co Albertina, kde můžete ochutnat vybrané lahůdky vídeňské kuchyně. 

Dále se vydejte se po Burgringu na Maria-Theresien Platz neboli náměstí Marie Terezie, které se nachází na Ringstraße přímo naproti Hofburgu. Malé náměstí, které je téměř celé zatravněné a lemované květinovými záhony a okrasnými keři, leží mezi dvěma vídeňskými muzei – Naturhi­storisches Museum a Kunsthistori­sches Museum. Budovy jsou téměř identické, jediný rozdíl mezi nimi jsou sochy, které zdobí fasádu těchto staveb. Na přírodovědném muzeu můžete vidět postavy, které zobrazují obyvatele rozličných kontinentů. Na kunsthistorickém jsou zachyceni významní evropští umělci. 

Jak bydlela císařská rodina?

Přímo uprostřed náměstí můžete obdivovat pomník Marie Terezie, jenž byl postaven během let 1874 až 1887 architektem Kasparem von Zumbuschem. Monumentální socha Marie Terezie v nadživotní velikosti vznikla na oslavu panovnice. Znázorňuje ji sedící na trůnu, přičemž z každé strany ji obklopují jezdecké sochy čtyř vojevůdců. Dále se vydejte až k Hofburgu, jež byl přes šest set let rezidencí habsburského arcidómu. Do roku 1918 byl sídlem rakouského císaře, v současnosti zde úřaduje rakouský spolkový prezident.

Hofburg se nachází v samém srdci Vídně vedle Augustiniánského kostela, v němž se konaly všechny slavné svatby příslušníků habsburského rodu, samozřejmě také Marie Terezie s Františkem Štěpánem Lotrinským či svatba Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou.

TIP: Všechny chutě monarchie: Kultovní vídeňské kavárny, které stojí za návštěvu

Budova paláce byla během let několikrát přestavována až do dnešní podoby. A kdybyste chtěli spočítat všechny pokoje, jež se v komplexu nacházejí, došli byste k neuvěřitelnému číslu dva tisíce šest set. V devatenácti pokojích jsou k vidění osobní potřeby a cennosti rodiny Františka Josefa I. a císařovny Sissi. Dozajista si také prohlédněte šest jejích pokojů neboli Sissi muzeum. Uvidíte tu hlavně předměty denní potřeby, šaty, obrazy i fotografie. Naproti zahradám Hofburgu se nachází Radnice a rakouský Parlament. V průběhu let hostila budova několik parlamentních institucí, mimo jiné byla také sídlem Říšské rady, tedy parlamentu rakouské části Rakousko-uherské monarchie.