Co se zbylými Němci? Jaký byl osud německé menšiny v Československu?

30.11.2019 - Redakce Kauzy (extra Historie)

Po skončení odsunu zůstalo v českých zemích ještě kolem 200 000 českých Němců. Přestože mohli z různých důvodů ve své vlasti setrvat, jejich život byl vinou poválečných diskriminačních opatření i trvající nevraživosti české společnosti ještě dlouhá léta nelehký

<p>Plán na rozptýlení a asimilaci českých Němců se dotkl několika desítek tisíc osob</p>

Plán na rozptýlení a asimilaci českých Němců se dotkl několika desítek tisíc osob


Reklama

Ukončení hromadného odsunu postavilo československé orgány před zásadní otázku: Co dál se zbylými Němci? Část z nich opustila zemi v takzvaných dodatečných transportech prováděných v rámci slučování rodin a v několika menších transportech do počátku padesátých let. Avšak spojenecké orgány v německých okupačních zónách již další větší množství Němců z Československa odmítaly. Československo tak chtě nechtě muselo zbylé Němce nějak začlenit do poválečné společnosti. Do konce čtyřicátých let přitom převažovala snaha pokračovat v „odgermanizování“ Sudet a k tomu mělo přispět vystěhování Němců do českého vnitrozemí.

Občanky pro Němce

S nastolením komunistické diktatury v únoru 1948 ustoupila protiněmecká rétorika alespoň ve vládní politice do pozadí. Poválečný nacionalismus byl vystřídán proletářským internacionalismem a vznik Německé demokratické republiky jako spřáteleného „socialistického“ státu vedl k oprášení starého Gottwaldova hesla: „Není Němec jako Němec.“ Postupně byly odbourávány překážky k občanské emancipaci českých Němců. K tomu směřovalo i vládní nařízení z roku 1948 dávající jim možnost požádat o vrácení československého státního občanství

Avšak řada Němců už o československé občanství nestála. Jednak jeho udělení nijak samo o sobě jejich existenční potíže nezlehčovalo a ani nezakládalo nárok na vrácení zkonfiskovaného majetku, jednak mnoho českých Němců plánovalo opustit Československo a přesídlit do západního Německa nebo Rakouska. A bez občanského průkazu měli větší naději dostat se ze země, kde byli obyvateli druhé kategorie.

Slovy historika Tomáše Dvořáka: „Zatímco pro odsunuté Němce se české země staly ztraceným a uloupeným domovem, pro ty, kteří zde setrvávali, a zejména pro Němce přesunuté do vnitrozemí, se Československo měnilo ve vězení.“ Československé úřady situaci nakonec vyřešily bolševicky, kolektivním udělením státního občanství v roce 1953. 

Menšina s glejtem

Kolektivně udělené občanství sice Němce formálně občansky zrovnoprávnilo, komunistický režim se ovšem nehodlal vrátit k předválečné menšinové politice. Němcům tak nebylo obnoveno národní školství, pouze v místech s větším počtem německých dětí se povolovaly kroužky německého jazyka (probíhaly nepovinně a po vyučování). Jistá tolerance se projevila v kulturním vyžití německé menšiny – existovaly lidové knihovny s německou literaturou či kroužky lidové tvořivosti, hrálo se i divadlo. V roce 1954 dokonce vznikl profesionální zájezdový soubor Prager deutsche Wanderbühne (Pražská kočovná scéna), který vystupoval doma i v NDR. 

Jinak se ovšem spolkový a společenský život toho zlomku Němců, který ve staré vlasti zůstal, výrazně omezil. Mohli se sdružovat jen v některých masových a mezinárodních organizacích a odborech a teprve během pražského jara v roce 1968 získali Němci v Československu status národnostní menšiny a o rok později založili vlastní menšinovou organizaci Kulturní sdružení občanů ČSSR německé národnosti, která pěstovala kulturní a folklórní tradice, samozřejmě v mezích tehdy platných zákonů. 

Zmenšování menšiny

Nic však nezastavilo tisíce českých Němců od opuštění Československa. Individuální vystěhovalectví probíhalo po celou dobu existence komunistického státu, přičemž vrcholu dosáhlo v šedesátých letech. Němců v Čechách tak nezadržitelně ubývalo.

TIP: Na německé zajatce čekaly v poválečném Československu nucené práce v dolech

Nezanedbatelný podíl na tom měla i jejich pokračující asimilace do české společnosti, kdy vnoučata sudetských Němců už mluvila primárně česky, nepříznivá demografická struktura a značná rozptýlenost. Ta omezovala příslušníkům německé menšiny nacházet si partnery stejné národnosti a zakládat národnostně homogenní rodiny. Zatímco na konci třicátých let žilo na území dnešní České republiky kolem 3,5 milionů Němců, podle posledního sčítání lidu v roce 2011 se z českých státních příslušníků k německé národnosti hlásilo jen necelých 19 000 osob.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907