Desetkrát NASA: Poznejte nejvýznamnější střediska americké vesmírné agentury

Laboratoř tryskových pohonů

• Jet Propulsion Laboratory (JPL) | místo: Pasadena, Kalifornie

Jediné z významných středisek NASA, jež nenese jméno některého z průkopníků letectví či kosmonautiky, se v roce 1936 zrodilo za účelem testování raketových motorů pro výzkumníky z California Institute of Technology – odtud pochází i jeho historický název. Společně s týmem Wernhera von Brauna se JPL v roce 1954 zapojila do přípravy vypuštění umělé družice: První satelit „Made in USA“, Explorer 1, spatřil světlo světa právě na její půdě. Teprve v prosinci 1958, dva měsíce po založení NASA, se laboratoř formálně přesunula pod křídla kosmické agentury. 

Jejím prvním úkolem bylo vyslání sond Ranger a Surveyor k Měsíci. Specializace na průzkum vzdálených končin vesmíru už JPL zůstala: V jejích prostorách se zrodily a byly odtud řízeny programy Mariner, Voyager, Galileo, Magellan, Viking, Cassini, Stardust, Mars Pathfinder, Curiosity a desítky dalších. (foto: Wikimedia Commons, NASA/JPL, CC0)

Glennovo výzkumné středisko

• Glenn Research Center (GRC) | místo: Brook Park, Ohio

Svou existenci zahájilo pod hlavičkou NACA v roce 1942 a jeho hlavním úkolem byl vývoj v oblasti leteckých motorů. Podobně jako jiná zařízení se i GRC několikrát přejmenovalo a v historii NASA je známé jako Lewisovo výzkumné středisko. Uvedeným názvem se pyšnilo 41 let až do roku 1999, kdy převzalo jméno prvního Američana ve vesmíru, Johna Glenna. Centrum se zaměřuje na pohonné systémy, kryogenní výzkum, komunikaci, ukládání a přeměnu energie, mikrogravitační výzkum a pokročilé materiály. (foto: Wikimedia Commons, NASA, CC0)

Armstrongovo výzkumné letové středisko

• Armstrong Flight Research Center (AFRC) | místo: Edwardsova letecká základna, Kalifornie

Hlavní středisko NASA pro letové zkoušky se zrodilo v roce 1945. Nachází se v severní části Edwardsovy letecké základny (AFB) a několikrát změnilo název: Naposledy k tomu došlo v roce 2014, kdy bylo pojmenováno na počest prvního pozemšťana na Měsíci, Neila Armstronga. Do té doby neslo od roku 1976 jméno leteckého inženýra a prvního zástupce administrátora NASA Hugha Drydena.

Armstrong létal v AFRC na raketoplánech X-15, vypouštěných zpod křídla Boeingu B-52, a později trénoval lunární přistání v zařízení Lunar Landing Research Vehicle (LLRV), přičemž z jednoho se musel kvůli technické závadě katapultovat. Středisko se proslavilo prvními atmosférickými lety raketoplánu Enterprise a jako místo návratu vesmírných letounů z 54 misí – na Floridu je pak přepravoval modifikovaný Boeing 747-SCA. Na snímku stíhací bombardér Boeing F/A-18E/F Super Hornet v jedné z hal AFRC. (foto: Wikimedia Commons, NASA, Joshua Fisher, CC BY 4.0)

Goddardovo středisko kosmických letů

• Goddard Space Flight Center (GSFC) | místo: Greenbelt, Maryland

Co se týká počtu zaměstnanců, představuje GSFC největší středisko americké agentury: Pracuje tam přes deset tisíc lidí. Jedná se také o hlavní místo, kde vznikají a odkud se následně řídí výzkumné družice. Typicky jde o mise pro dálkový průzkum Země a astronomické observatoře, ale rovněž o některé meziplanetární sondy. V marylandském centru testovali Hubbleův teleskop i Vesmírný dalekohled Jamese Webba, vyvíjejí se tam nástroje pro práci astronautů ve volném prostoru. Pro zkoušky rozměrných kosmických zařízení slouží největší teplotně-vakuová komora na světě, o objemu 41 000 m³, a pod středisko spadá i kosmodrom na ostrově Wallops na pobřeží Atlantiku ve Virginii. (foto: NASA/GSFC, CC BY 4.0)

Johnsonovo kosmické středisko

• Johnson Space Center (JSC) | místo: Houston, Texas

Uprostřed bažin, rafinerií, v lokalitě často sužované hurikány, daleko od průmyslových oblastí i od kosmodromů – v takových podmínkách vyrůstalo od 60. let v Houstonu Středisko pilotovaných lodí neboli Manned Spacecraft Center (MSC). „Nedokážete si představit méně vhodné místo,“ poznamenal trpce jeden z tehdejších astronautů. S rozvojem pilotované kosmonautiky v USA vznikla totiž naléhavá potřeba vytvořit centralizované zařízení pro výcvik a přípravu astronautů. Zájem o tuto „třešničku na dortu NASA“ měly samozřejmě různé regiony po celých Státech. Ale jelikož formálně stál tehdy v čele kosmických programů viceprezident a Lyndon Johnson pocházel z Texasu, padla volba právě na Houston.

Vybraná lokalita byla prezentována v září 1961 a stavba na pozemcích o rozloze 656 ha, které věnovala Rice University, začala následujícího roku v dubnu. Oficiálně zahájil komplex provoz v září 1963, ovšem první misí plně řízenou z jeho útrob se stala až Gemini 4 v červnu 1965. Tehdy středisko ještě neslo zmíněný název Manned Spacecraft Center, ale 19. února 1973 – čtyři týdny po smrti muže, který měl největší zásluhu na výběru jeho umístění – přijalo jméno Lyndon B. Johnson Space Center. (foto: Wikimedia Commons, NASA, CC0)

Amesovo výzkumné středisko

• Ames Research Center (ARC) | místo: Moffett Field, Kalifornie

Formálně vzniklo 20. prosince 1939 jako druhé středisko NACA. Nese jméno leteckého průkopníka Josepha Amese, spoluzakladatele NACA a jejího ředitele v letech 1927–1939. Místní letecká historie se však začala psát mnohem dřív, když město Sunnyvale vykoupilo v roce 1931 tisíc akrů pozemků v oblasti Moffett Field a následně je za symbolický dolar prodalo americkému letectvu k vybudování letiště pro vzducholodě.

První úkol střediska zněl zaměřit se na výzkum v oblasti aerodynamiky letu. Později se záběr rozšířil na kompletní letecký výzkum, k němuž v roce 1958 – po akvizici nově založenou NASA – přibyl i ten kosmický. A jen o něco málo později už ARC působilo také na poli informatiky, jejíž význam ovšem v posledních letech dramaticky roste. Co se týká kosmických projektů, zaměřuje se centrum na oblast astrobiologie, robotických lunárních misí nebo tepelné ochrany: Vyvinulo například systém dlaždic chránících raketoplány při přistání. Na snímku 345 metrů dlouhý a 94 metry široký Hangar One. (foto: Wikimedia Commons, Jitze Couperus, CC BY 2.0)

Kennedyho kosmické středisko

• Kennedy Space Center (KSC) | místo: ostrov Merritt, Florida

V roce 1958 schválil prezident Dwight Eisenhower vznik Ředitelství startovacích operací – Launch Operations Directorate (LOD). Důvod byl prozaic­ký: Stávající základna na mysu Canaveral přestávala kapacitně stačit. Ostatně ve své době se z ní uskutečňovalo přes sto startů ročně! V roce 1962 pak začala NASA skupovat pozemky na ostrově Merritt, který s mysem Canaveral bezprostředně sousedí. Jednalo se o 340 km², stát Florida věnoval dalších 230 km². Základna „oficiálně“ vznikla 1. července 1962, když dostala nový název Launch Operations Center (LOC).

Další důležitý mezník v její historii přinesl 29. listopad 1963: Týden po zavraždění prezidenta Johna F. Kennedyho byla výkonným rozkazem číslo 11129 přejmenována na John F. Kennedy Space Center. Následně vyrostl legendární komplex 39 se dvěma vypouštěcími rampami a gigantickou montážní halou VAB. Rampu 39A si až do roku 2034 pronajímá společnost SpaceX, zatímco z rampy 39B odstartovala loni v listopadu v rámci mise Artemis I obří raketa SLS. (foto: Wikimedia Commons, NASA, Kim Shiflett, CC0)

Langleyho výzkumné středisko

• Langley Research Center (LaRC) | místo: Hampton, Virginia

Historicky nejstarší středisko NASA se zrodilo v roce 1917 v reakci na očekávaný vstup USA do války v Evropě. Jeho jméno tehdy znělo Langley Memorial Aeronautical Laboratory na počest Samuela Langleyho, amerického astronoma, fyzika, vynálezce a průkopníka letectví. 
Centrum se primárně zaměřuje na letecký výzkum, má mimo jiné celou řadu unikátních aerodynamických tunelů a podílelo se na vývoji strojů F-14, F-15, F-16, F-18 a JSF alias Joint Strike Fighter.

Do kosmonautiky se nesmazatelně zapsalo jako první domov astronautů, neboť tam v letech 1958–1963 sídlilo ústředí pre­miérového amerického pilotovaného programu Mercury. Kromě toho v komplexu vznikl rozměrný trenažér LLRF neboli Lunar Landing Research Facility: Na konstrukci o výšce 61 metrů a délce 120 metrů byly zavěšeny makety lunárních modulů i další technika, a posádky tak v simulované šestinové gravitaci trénovaly přistání a práci na Měsíci. Konstrukce dodnes slouží k simulaci dosednutí kosmických lodí nebo nárazů letadel v různých úhlech při nouzových situacích. (foto: Wikimedia Commons, NASA, CC0)

Stennisovo kosmické středisko

• Stennis Space Center (SSC) | místo: Hancock County, Mississippi

Stennisovo středisko na ploše 55 km² představuje nejrozlehlejší centrum NASA. Obklopuje ho přitom ještě „nárazníková“ zóna o 506 km², jež má omezit negativní dopady probíhajících zkoušek na okolí. Místo k vybudování komplexu bylo zvoleno i s ohledem na malý počet obyvatel, přesto se kvůli stavbě musely odstěhovat zhruba dva tisíce lidí. Jen o pár desítek kilometrů dál se potom nachází továrna Michoud Assembly Facility, kde se vyráběly první stupně Saturnů V – pro jejich testování ostatně SSC primárně vzniklo. Válce o délce 42 m a průměru 10 m se přepravovaly výhradně po vodě, což hrálo při volbě lokality centra také důležitou roli.

Původní název Mississippi Test Facility z let 1965–1974 se nejprve změnil na National Space Technology Laboratories a v roce 1988 na dnešní John C. Stennis Space Center. Jméno bylo zvoleno na počest demokrata Johna Stennise, který plných 41 let reprezentoval Mississippi v Senátu. (foto: NASA, Danny Nowlin, CC BY 4.0)

Marshallovo kosmické středisko

• Marshall Space Flight Center (MSFC) | místo: Huntsville, Alabama

V říjnu 1948 se do tří sloučených zbrojnic dělostřeleckých granátů přesunuli němečtí raketoví specialisté, aby se tam věnovali výzkumu. Vzniklo tak vojenské středisko Redstone Arsenal, kde se následně zrodily slavné rakety Redstone (vynesly mimo jiné první americké astronauty na suborbitální dráhu), Jupiter a hlavně Saturn. Po zřízení NASA se komplex v roce 1960 přesunul pod její křídla a přejmenoval se na Marshall Space Flight Center. 

Vyrobilo se v něm a testovalo několik exemplářů prvního stupně obřího Saturnu V, který pak sériově produkovala továrna Michoud Assembly Facility v Louisianě. V MSFC se prováděly dynamické zkoušky zmíněného nosiče i raketoplánů a částečně se tam odehrával také výcvik posádek. Ve středisku se rovněž testovala obří raketa SLS. Na snímku raketoplán Enterprise během testů v roce 1978. (foto: Flickr, NASA/MSFC, CC BY-NC 2.0)