Divadlo v ringu: Je wrestling ještě sportem, nebo jde spíš o divadlo?

01.03.2020 - Pavel Pecháček

Zůstává veřejným tajemstvím, že jsou výsledky wrestlingových zápasů předem domluvené a borci v ringu respektují daný scénář. Přesto se jejich představení těší extrémní popularitě nejen v USA, ale i ve zbytku světa

<p>Wrestling je sice „divadlo“, přesto mají jeho aktéři oproti běžné populaci třikrát vyšší úmrtnost.</p>

Wrestling je sice „divadlo“, přesto mají jeho aktéři oproti běžné populaci třikrát vyšší úmrtnost.


Reklama

Proč sledovat zápasníky, kteří v ringu namísto skutečného boje provádějí krkolomné kousky, jimiž jen podtrhují skutečnost, že je výsledek předem domluvený? A dá se v případě takového představení ještě mluvit o sportu, nebo jde spíš o divadlo? První setkání s profesionálním wrestlingem je poněkud matoucí a právě kvůli výše položeným otázkám spousta lidí nesmírnou popularitu zmíněné kratochvíle nechápe. V posledních desetiletích se však daný „sport“ stal jedním z pilířů amerického zábavního průmyslu, a vzhledem ke globalizaci kultury se navíc úspěšně rozšiřuje po celém světě – oblibu získává i tam, kde dřív představoval zesměšňovanou imitaci skutečného zápasení.

Pryč s pravidly!

Současný profesionální wrestling není zas tak mladý, jak by se mohlo zdát: Jeho počátky lze vysledovat do 30. let 19. století. Tehdy se zejména ve Francii objevili cirkusoví zápasníci a kulturisté, kteří publiku předváděli svou sílu, a odvážlivci je navíc mohli vyzvat k souboji. Časem dostalo zápolení urostlých mužů pravidla a dalo vzniknout klasickému řeckořímskému zápasu. 

Nový sport se těšil velké oblibě, nicméně Británie či Spojené státy preferovaly volnější styl soubojů – řeckořímský zápas dovoluje útočit jen na horní část soupeřova těla, zatímco wrestling podobná omezení neklade. Již na přelomu století znamenaly souboje wrestlerů v Americe velkou atrakci, ovšem po první světové válce zájem opadl. Začaly se totiž šířit zvěsti, že jsou zápasy předem domluvené, a zazněly pochybnosti, zda se vůbec jedná o soutěžní sport.

Sepětí s Hollywoodem

Druhá vlna nadšení přišla kolem poloviny 20. století, kdy získal popsaný typ zábavy díky televizi mnohem větší okruh fanoušků. Tehdy se také začala tvář wrestlingu měnit – blížil se sportu, jaký známe dnes. Největší rozmach zaznamenal v 80. letech minulého století, a to zároveň s rozvojem dosud dominantní společnosti WWE založené v roce 1952. Od svého vzniku nesla celou řadu názvů, ovšem WWE neboli World Wrestling Entertainment se jmenuje teprve od roku 2002. 

O rozmach sportu se nemalou měrou postaral její majitel Vincent McMahon, jenž i díky celonárodnímu televiznímu vysílání udělal z profesionálního wrestlingu zábavu pro široké masy, včetně dětí. Kromě toho tehdejší zájem přiživovalo přesvědčení, že spolu zápasníci skutečně bojují a o vítězi není předem rozhodnuto. V 80. letech se vynořila řada slavných tváří jako Hulk Hogan či Rowdy Roddy Piper. Zmínění borci navíc vystupovali v seriálech či filmech, čímž se svět profesionálního wrestlingu definitivně provázal s Hollywoodem. Dnes dané spojení udržují při životě například John Cena nebo jeden z nejpopulárnějších akčních herců Dwayne Johnson, který se v ringu proslavil jako „The Rock“.

Zlikvidovat konkurenci

V 90. letech už bylo víceméně jasné, že wrestling spočívá především v zábavě a k jejímu vzniku přispívají zejména dobře zinscenované a secvičené souboje. Show se ovšem nadále tváří smrtelně vážně a bez hnutí brvou předstírá, že jsou střety reálné. Tento druh maškarády přetrvává jako jistá veřejná úmluva, kterou respektují jak aktéři, tak diváci, a představuje důležitý prvek hry.

WWE pak prošla změnami a větším důrazem na reálnost se snažila čelit silné konkurenci v podobě organizace World Championship Wrestling (WCW). Ta vznikla v roce 1988 a přetáhla jí řadu bývalých zápasníků. World Wrestling Entertainment nakonec „soupeřku“ v roce 2001 koupila a její monopol trval až do minulého roku. Loni totiž Cody Rhodes coby jedna z bývalých hvězd WWE založil vlastní společnost All Elite Wrestling (AEW), jež si rychle vytvořila rozsáhlou fanouškovskou základnu.

O co tedy v profesionálním wrestlingu jde, když ne o vítězství? O příběh, zábavu, emoce, zkrátka o celkový zážitek. Základem samozřejmě zůstává zápas, který může mít podobu souboje muže proti muži, ženy proti ženě, ženy proti muži, celých týmů – jež obvykle zahrnují dva až čtyři, ale i více členů –, popřípadě všech proti všem. Klání přitom bývají různě okořeněná, ať už úpravou pravidel, ostnatým drátem pohozeným v ringu, nebo obehnáním bojiště železnou klecí. 

Show nikdy nekončí

Souboj zpravidla tvoří součást rozsáhlejšího příběhu, který se často odvíjí týdny i měsíce a každý wrestler v něm má jasně danou roli. Ta se navíc soustavně buduje, k čemuž slouží mimo jiné krátké i delší emotivní proslovy soupeřů před střetnutím. Zápletka nebývá nijak složitá, většinou má určitou formu boje dobra proti zlu. Divák se tak snáz nechá vtáhnout do děje a ocitne se v moci tvůrců, kteří z něj dostanou kýžené emoce, stejně jako ve filmu či na divadle. 

Kromě toho v dnešní době sociálních médií wrestleři ze svých rolí mnohdy nevystupují ani mimo ring a příběh dál rozvíjejí třeba urážkami na Twitteru, případně do již rozběhnutého děje přidávají další prvky ze svého skutečného života: Když se například zápasník zraní mimo ring, svádí své útrapy na soupeřovy nekalé praktiky. Hranice mezi fabulací a realitou se tak v případě wrestlingu často stírá – a také v tom spočívá jeho kouzlo. 

Mezi hercem a sportovcem

Je však třeba dodat, že i když jsou výsledky předem domluvené, wrestling nepředstavuje pouhou hru. Akrobatické skoky, házení urostlým soupeřem a další krkolomné chvaty, které zápasníci předvádějí v ringu, jsou totiž skutečné a neobejdou se bez dlouhých let nacvičování, skvělé fyzické kondice či schopnosti improvizovat. V daném ohledu wrestling naopak trochu připomíná gymnastiku. Ne náhodou je tak atraktivní i pro „skutečné“ zápasníky, třeba ty z MMA, v současnosti asi nejtvrdšího bojového sportu. Příkladem budiž Ronda Rouseyová, jež se v roce 2018 upsala WWE, nebo Brock Lesnar, který už řadu let „pendluje“ mezi WWE a MMA, kde v roce 2008 dobyl mistrovský titul největší organizace UFC neboli Ultimate Fighting Championship. 

Jenže stejně jako v jiných bojových sportech nebo právě v gymnastice, i ve wrestlingu jde o zdraví. Dokládají to zranění aktérů, kteří se navzdory rokům tréninku nevyhnou chybám, někdy i s fatálními následky. Nejčastěji dochází k vážným poraněním krční páteře či ke zlomeninám, a řada wrestlerů za svou vášeň zaplatila dokonce životem – přičemž se neumírá jen v ringu, ale také na zástavy srdce, předávkování či vlastní rukou. Podle studií je mortalita profesionálních wrestlerů v porovnání s běžnou populací zhruba trojnásobná.

Kdo se skrývá pod maskou

Profesionální wrestling ženou kupředu hlavně peníze, což znamená u zábavního průmyslu věc zcela samozřejmou a vážou se k ní také jisté kontroverze. Vedle již zmíněného potírání konkurenčních organizací se v poslední době skloňuje zejména trochu rozpačité snažení WWE dostat americký wrestling do Saúdské Arábie, která by se ráda prezentovala jako otevřená, moderní a progresivní země. Počínaje rokem 2014 se tam odehrálo nejprve několik neveřejných vystoupení amerických wrestlerů a od roku 2018 už i dvě živě vysílaná střetnutí. Nicméně až do loňska nesměly ve zmíněných show účinkovat ženy. WWE tak čelí kritice, že s vidinou zisku legitimizuje konzervativní režim, který ženám upírá základní práva. 

I když si většina lidí wrestling spojuje především se Spojenými státy, podobné popularitě se těší i v mnoha dalších zemích – obzvlášť ve Velké Británii, Kanadě, Japonsku a Mexiku, kde má velmi dlouhou tradici pod názvem „lucha libre“. Konkrétně mexický wrestling se od amerického liší několika specifiky: Je akrobatičtější, dynamičtější a zápasníci často nosí barevné masky. Jde o významnou tradici, s kořeny již v první polovině 20. století, přičemž k důsledkům prohry patří i potupa soupeře tím, že si musí masku sejmout.

Mezi nejslavnější „luchadores“, jak se mexičtí wrestleři nazývají, se zařadil El Santo: Stříbrnou masku nesundával ani v soukromí a časem se stal národním hrdinou. V posledních letech však wrestling úspěšně proniká i do méně tradičních destinací, včetně střední Evropy. 

Boj bez výsledku

Wrestlingový zápas může skončit několika způsoby: položením soupeře na lopatky a jeho udržením v dané pozici po dobu tří vteřin; vzdáním se; knokautem; odpočítáním (je-li wrestler deset sekund mimo ring a pobyt mimo něj není povolen); diskvalifikací; kontumací či remízou – ta nastává, jsou-li diskvalifikováni nebo odpočítáni oba zápasníci. Výjimku však nepředstavují ani situace, kdy zápas skončí jednoduše bez výsledku. 


Miliardový byznys

Wrestling představuje v prvé řadě velmi výnosnou záležitost, a to v USA i dalších zemích, kde si vydobyl podobnou popularitu. Celkové příjmy už mnoho let rostou a WWE je od roku 2013 dokázala navýšit z 508 milionů dolarů na 930 milionů v roce 2018. Primárně plynou z televizních práv, ze vstupného na živé show, které se pořádají zpravidla dvakrát do týdne, z reklamních předmětů a rovněž z placených „představení“ na kabelových televizích, z nichž je jednoznačně nejznámější WrestleMania.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V roce 2019 využilo průplav přes pět tisíc tankerů a podobný počet dalších nákladních lodí.

Cestování
Revue

Jupiterův měsíc Ganymed. Podle vědců se na jeho povrchu nachází největší známý impaktní kráter ve Sluneční soustavě.

Vesmír

Tasmánský čert, ďábel medvědovitý

Věda

Duby patří k dlouhověkým stromům, které od nepaměti podněcovaly lidskou fantazii. Při jejich košaté mohutnosti se není čemu divit (Foto: Shutterstock)

Příroda

Karel IV. se synem Václavem a synovcem Joštem

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907