Divadlo ve službách společnosti: Jak se hrálo v době baroka?

11.06.2019 - Alžběta Tkadlecová

V barokní éře byl společenský život mimořádně důležitý. Divadlo se tak stalo jeho nepostradatelnou součástí

<p>Divadelní představení</p>

Divadelní představení


Reklama

Nejvýznamnějšími rituály v životě běžného člověka byl křest, svatba a pohřeb. U vyšší společenské vrstvy k tomu přistupovaly četné další reprezentativní obřady s politickým pozadím. Patřila sem například lenní přísaha, korunovace či vstup do jiného významného úřadu, četné triumfální vjezdy do měst, defilé, uvítání zahraničních diplomatů nebo také oslava narozenin, jmenin nebo narození následníka a dědice rodu apod. Součástí těchto ceremoniálních událostí ale bývala i divadelní představení, která byla pro dvorskou společnost nepostradatelná.

Podoba barokního divadla

Při divadelních slavnostech docházelo ke spojení nejen umění tanečního, hereckého a hudebního, ale rovněž výtvarného. Jeho součástí byla i řada nových technických vynálezů, protože barokní divadlo nebylo statické a jednotvárné, ale poskytovalo přihlížejícím četná překvapení a efekty světelné, zvukové i pohybové.

Základ divadelní scény představovaly kulisy. Na bočních stranách jeviště bylo umístěno několik úzkých kulis nasazených v pojízdných rámech. Směrem od hlediště se scéna zužovala. Na jejím konci nesměl chybět prospekt – rozměrné iluzivně malované plátno, které scénu uzavíralo ze zadní části. Aby bylo z hlediště zabráněno pohledu do provaziště, zavěšovaly se nad jeviště tzv. sufity, které zároveň tvořily strop scény. 

Kulisy byly malovány iluzivní malbou, která se pokoušela vyvolat dojem jistého reálného prostoru, například městského pokoje či pohledu do krajiny. Dotyčný malíř se snažil dané smyšlené místo namalovat trojrozměrně a využít všech možných uměleckých i optických prostředků, aby zmátl diváka, který měl uvěřit iluzi jeho malby. 

Součástí divadelní scény bylo i efektivní technické vybavení, které činilo z barokního představení nezapomenutelný zážitek. Návštěvníky šokovalo, bavilo a překvapovalo nejenom hranými hudebními skladbami a divadelními hrami, ale zejména jejich provedením. Během jednoho večera se mohla celá scéna několikrát kompletně proměnit, což umožňovala důmyslná jevištní technika zvaná mašinérie. Během několika vteřin se pomocí lan, hřídelí a kladek před očima diváků změnila třeba z města na lodní palubu. 

Intenzita divadelního osvětlení byla poměrně nízká a ponechávala divákovi prostor pro fantazii. Z pološera vystupovaly postavy herců oděné v nápadných kostýmech, jejichž součástí byly i rozličné kovové a skleněné doplňky, které i následkem mírného osvětlení vrhaly blyštivé odlesky. Prostor jeviště byl osvětlován naprosto odlišným způsobem než dnes, kdy intenzivní záře reflektorů ostře osvětluje celou scénu nebo její části. Barokní divadlo nemělo tak silný světelný zdroj a tak používalo mnoho zdrojů, jejichž intenzita mohla být proměnlivá, stejně tak jako jejich barevnost. 

Opera k oslavě císaře

V roce 1735 byla u příležitosti jmenin rakouského císaře Karla VI. uvedena opera Scipione Affricano il Maggiore. Vyprávěla příběh slavného římského vojevůdce, jenž se ve své přímořské vile obává útoku pirátů. V tomto případě však nešlo ani tak o příběh, který vypráví o odvaze a slávě tohoto vojevůdce, jenž je ochoten v případném nerovném boji položit život za svou rodinu. Důležité bylo oslavit císaře.

TIP: Výpůjčky anglického barda: Byl William Shakespeare pouhým plagiátorem?

Každá opera složená pro habsburský císařský dvůr byla uzavřena tzv. licenzou (dovětek vzdávající hold císaři), která představuje skutečnou pointu představení a dává mu nový význam. V závěrečné scéně této konkrétní opery se na jevišti objeví symboly Moci, Pověsti, Vítězství a zosobnění Slávy, Stálosti, Síly a Ctnosti, které charakterizují dobrého vládce. Postava Scipiona Africana posloužila tedy pouze k tomu, aby byl oslaven císař, jehož sláva je daleko větší než pověst vítěze nad Hannibalem.

Barokní představení nebyla určena jen k pobavení veřejnosti a ukrácení chvíle, ale byla rovněž mocným politickým nástrojem, který sloužil k ovlivňování veřejného mínění. Z toho důvodu panovníci a aristokraté věnovali patřičnou pozornost i samotným hudebním skladatelům a dramatikům. Mnozí z nich pracovali přímo pod jejich mecenátem. Na evropských panovnických dvorech působila řada divadelních, hudebních a literárních společností. 

  • Zdroj textu:

    Živá historie

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Přemysl Otakar II. a jeho syn Václav zlepšili postavení Židů v českých zemích.

Historie

Jednu z největších podzemních prostor parku představuje i Gua Rusa neboli „jelení jeskyně“.

Cestování
Reklama

Zbrusu nový kráter na Marsu

Vesmír

V Grónsku mizí led přímo před očima

Věda

PzKpfw IV Ausf. H od instrukční divize Lehr v předvečer vylodění v Normandii

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907