Reklama


Do vlastních řad: Případy přátelské palby za Velké války (2)

04.02.2018 - Jaroslav Nečas

Velká válka stála životy zhruba jedenácti milionů mužů ve zbrani, avšak zdaleka ne všechny měl na svědomí nepřítel. Například dělostřelectvo dokázalo při chybném načasování pohyblivé palebné clony mezi vlastními pěšáky rozpoutat strašlivý masakr. Chyby podobného charakteru se přitom stávaly až příliš často

Koloniální jednotky -<p>Ve francouzské armádě bojovala za Velké války celá řada koloniálních jednotek</p>
Koloniální jednotky -

Ve francouzské armádě bojovala za Velké války celá řada koloniálních jednotek


Reklama

Během série německých ofenziv na jaře a v létě 1918 se na západní frontě zapojovalo do bojů stále více Američanů. V noci z 31. května na 1. června hlídalo několik pěšáků železniční most na řece Marně nedaleko městečka Château-Thierry (na půli cesty mezi Paříží a Remeší), přes nějž se v minulých dnech Němci pokoušeli prorazit masivními útoky pěchoty.

Incident na Marně

Hlídka si uprostřed noci všimla siluet blížících se k jejich pozicím a zburcovala ostatní. Podle pozdějších výpovědí přecházeli neznámí vojáci přes řeku semknuti v hloučku a za zpěvu písní. Američanům se ale zdálo, že jde o nepřítele, který se právě pokouší o sebevražedný útok. V amerických pozicích se proto rozštěkaly těžké kulomety s úmyslem odrazit drzý pokus soupeřů o překonání řeky. Záhy ale vyšlo najevo, že se přes most nehnala císařská pěchota, ale mašírovali spojenečtí vojáci 10. koloniální divize ze Senegalu, vracející se právě z druhého břehu.

Předchozí část: Pod palbou kamarádů: Případy friendly fire za Velké války (1)

Počet obětí není znám, protože veškeré záznamy o incidentu byly zničeny a úřady se vše snažily ututlat. Událost přesto vzbudila „živé debaty“ mezi francouzskými a americkými vojáky. Dodejme, že dohodoví veteráni znalí německé taktiky a způsobů boje by mohli jen velice těžko považovat zpívající Afričany za Němce valící se v bezhlavém útoku. Nicméně Američanům zatím podobné zkušenosti s nepřítelem chyběly, a tak se jejich omyl může zdát pochopitelný.

Dinantský masakr

Případy střelby do vlastních se nevyhnuly ani císařské armádě. Hned první měsíc konfliktu se německé jednotky zapletly při dobývání belgického města Dinant (15.–24. srpna 1914) na belgicko-francouzské hranici do pouličních bojů. V noci z 21. na 22. srpna dorazila do města motorizovaná skupina složená z císařských ženistů a několika pěšáků, jimž padlo za oběť několik zastřelených civilistů. Jakmile vojáci dorazili až k řece Máze, na jejímž druhém břehu se nacházely francouzské pozice, dostal se oddíl pod palbu hned z několika stran.

Na místě vypukl chaos a noc pak skryla skutečnou identitu bojujících skupin. Podle některých napadli německou jednotku opilí vilémovští vojáci, zatímco Němci tvrdili, že po nich stříleli ozbrojení civilisté. Zmatek vyvrcholil, když se do přestřelky připojili také Francouzi ze svých pozic na druhém břehu.

O den později napsali za dobýváním města ještě smutnou tečku němečtí dělostřelci bombardující omylem vlastní pěchotu, budující obranné postavení v ulicích. Nekončící chaos nakonec donutil část císařských sil ke stažení a přeskupení před závěrečnou ofenzivou, po níž Dinant padl do rukou okupantů, kteří po skončení bojů zmasakrovali hned několik stovek civilistů – právě pro podezření ze střelby na německé vojáky.

Chyba na moři

V polovině září 1917 doprovázel britský torpédoborec HMS Pasley konvoj obchodních lodí z Norska do Skotska, nicméně vinou špatného počasí ztratil své chráněnce z dohledu. Aby je našel, nechal kapitán rozsvítit část světel na lodi. Těch si ale všiml důstojník na britské ponorce HMS G9, načež velitel podmořského člunu korvetní kapitán Byron Plantagenet Cary dal ihned rozkaz k útoku v domnění, že jde o německý U-boot.

Ve vodě se objevila dvě torpéda směřující k torpédoborci, ke štěstí posádky torpédoborce však první minulo cíl o několik metrů a druhé, ač loď zasáhlo, nakonec neexplodovalo. Na můstku Pasleyho mezitím zpozoroval velitel hlídky siluetu ponorky pod hladinou, a to přímo před přídí, načež nechal plavidlo taranovat. Na ponorce si mezitím uvědomili svou chybu a posádka se pustila do zuřivého signalizování – avšak příliš pozdě. Muži na torpédoborci sice signál z G9 zachytili, jenže srážce obou plavidel už zabránit nemohli.

Náraz prakticky rozpůlil podmořský člun vedví a ten šel rychle ke dnu. Pouze pěti námořníkům se podařilo opustit ocelovou rakev, ale jen jediný dosáhl Pasleyho, který rychle zastavil k záchraně trosečníků. Nehoda si vyžádala životy 33 ponorkářů z G9 a také Pasley utržil při nárazu rozsáhlá poškození, nicméně posádka dokázala s torpédoborcem doplout až do Skotska. Vyšetřovatelé později dospěli k závěru, že posádka Pasleyho nenese za neštěstí žádnou vinu. O pár dní později poznamenal velitel Velké flotily admirál Earl Beatty, že takovýto incident byl „jeden z těch, které k válce prostě patří“.

  • Zdroj textu:

    I. světová

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

S koncepcí ještěřích lidí ovládajících svět přišel britský spisovatel a původně profesionální fotbalista David Icke. Řadí mezi ně i George W.  Bushe nebo královnu Alžbětu II.

Zajímavosti
Zajímavosti

Alchymie byla pro Paracelsa prostředkem k přípravě léků

Historie

Příslušníci 1. divize námořní pěchoty sledují útok letounů F4U Corsair napalmem na čínské pozice v prosinci 1950. Součinnost letectva a pěchoty se po počátečních zmatcích podařilo zdokonalit

 

Válka
Zajímavosti

Nově objevený peptid z tabáku by se mohl stát účinným antibiotikem

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907