Drama v nekonečném tichu: Kosmická stanice Saljut 5 bez elektřiny

13.05.2018 - František Martinek

Počátky pilotované kosmonautiky nebyly jednoduché. Později si několik startů vyžádalo i lidské životy. Dramatické okamžiky postihly nejednu vesmírnou posádku – naštěstí obvykle následoval šťastný konec

<p>Kosmická stanice Saljut 5</p>

Kosmická stanice Saljut 5


Reklama

Ani další kosmická výprava Borise Volynova (viz předchozí část) se však neobešla bez dramatických zvratů. Svůj druhý let absolvoval v roce 1976 na palubě Sojuzu 21 a orbitální stanice Saljut 5 společně s Vitalijem Žolobovem. Měli za úkol především snímkovat zemský povrch, během mise ovšem nastala havarijní situace a mimořádně změnila celý průběh expedice. 

Volynov pak na napínavé okamžiky opět vzpomínal: „Právě když se Saljut 5 nacházel v zemském stínu, spustila se náhle siréna, zhaslo veškeré osvětlení a my jsme se ocitli v naprosté tmě. Vypnuly se všechny přístroje včetně obnovy atmosféry. Přerušila se výroba kyslíku, a tak jsme se mohli spolehnout pouze na zásoby v ovzduší stanice. Byla naprostá tma – nevěděli jsme, kde je nahoře, kde dole, kde jsou jednotlivé přístroje – pouze sirénu jsme slyšeli odevšad. Nahmatali jsme ovládací pulty, sirénu jsme vypnuli a poprvé ‚uslyšeli‘ kosmické ticho. Bylo to, jako když se nacházíte v mrtvém městě. Ten pocit je jen pro silné povahy…“

Odkázáni sami na sebe

Předali na Zemi šifrovanou zprávu, že na palubě stanice došlo k havárii. Dvoustranné spojení v tom okamžiku neexistovalo, nacházeli se mimo zónu slyšitelnosti. Museli zjistit, co se stalo. Dehermetizace? Naštěstí ne. Bylo velmi problematické uvést stanici znovu do chodu, zapnout životně důležité přístroje. Systém stabilizace a orientace nefungoval, museli se pokusit o ruční ovládání. Žolobov se přemístil do Sojuzu, kde určoval polohu lodi vůči Zemi a informoval vnitřním telefonem Volynova, který se poté pokusil představit si polohu stanice v prostoru a pomocí raketových motorů upravoval její orientaci.

Jakmile se jim podařilo obnovit dodávku elektrické energie, poslali na Zemi další šifrovanou zprávu o incidentu. Když se dostali do oblasti rádiové slyšitelnosti, zjistili, že v řídícím středisku neměli o dění na stanici ani tušení. Posádka odeslala ještě jednu zprávu, ale to už opět opouštěla zónu slyšitelnosti a musela se zase spolehnout jen na sebe. Stanici však probudili k životu, což bylo hlavní.

Návrat do pole vůní

Nicméně silný stres vyvolal u Žolobova úporné bolesti hlavy, které nezmírnily žádné léky na palubě. Měl značné problémy se spánkem. Přestal cvičit, stále méně se věnoval práci. Činnost obou tak musel zastat Volynov.

Řídící středisko informovali o vzniklé situaci až později, snažili se vše vyřešit sami. Nakonec ovšem museli s pravdou ven. Pozemní tým rozhodl o předčasném návratu, a přestože vhodné světelné podmínky se očekávaly teprve za pět dní, měli vzhledem ke zdravotnímu stavu Žolobova zamířit k Zemi co nejdříve – a to i v noci, kdy stanice přelétávala nad přistávací oblastí. Volynov pomohl kolegovi obléct a zkontrolovat skafandr a pak se oblékl sám. Zaujali svá místa v lodi a vydali příkaz k oddělení od orbitální stanice. Obvykle k němu došlo do deseti sekund – tentokrát se však nic nedělo. Volynov podal hlášení středisku. Pokud by se oddělení včas nepodařilo, museli by se vrátit na palubu Saljutu 5 a čekat na další instrukce. Nakonec se však po odeslání příkazu ze Země podařilo zámky poutající kosmickou loď ke stanici otevřít. 

Přestože se vraceli v noci, přistání proběhlo hladce. Dosedli na pšeničné pole a po otevření vstupního otvoru je doslova zaplavila spousta nejrůznějších vůní, jimž v umělé atmosféře stanice docela odvykli.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V roce 1923 zvítězil italský jezdec Ugo Sivocci s vozem Alfa Romeo v legendárním závodě Targa Florio. 

Zajímavosti

Petriho miska se štetičkovcem Penicillium chrysogenum, z něhož byl poprvé izolován penicilin.

Věda

Pro meč až do Francie

Anna Boleynová (1501–1536)

Anna Boleynová neměla na muže zrovna štěstí. A coby druhá manželka Jindřicha VIII. si zrovna nepolepšila. Rodit mužské potomky se jí pohříchu nedařilo. Na první pokus přivedla na svět „jen“ budoucí královnu Alžbětu I., poté následovaly tři potraty. V té době asi nebyla ta nejpříjemnější společnice. Navíc nepřátel měla vždy víc než dost. Nařčení z toho, že je králi nevěrná a za jeho zády kuje pikle, na sebe nenechalo dlouho čekat. Nebo se Jindřich prostě jen zakoukal do Jany Seymourové a potřeboval jí udělat po svém boku místo? V roce 1536 je Anna obviněna z velezrady (a pro jistotu také z cizoložství, incestu a čarodějnictví) a putuje do vězení v Toweru.

Dál už je to prosté. Jako čarodějnice by měla správně být upálena na hranici, ale to si její bývalý manžel nepřeje. Dokonce vyslyší její poněkud neobvyklou prosbu, a to aby byla sťata mečem. V Anglii se tehdy bez výjimky popravuje sekyrou. Jindřich VIII. milostivě odloží výkon o celé dva dny, než z Calais dorazí mistr dlouhého meče. Samotný průběh je překvapující. Dalo by se čekat, že Anna řekne králi v poslední chvíli něco peprného. Proto se tu také tísní davy. Místo toho ale vyzve všechny přihlížející, aby se s ní naposledy pomodlili. A pak už se jde na věc. Lidé tehdy odcházejí z popravy rozčarováni: ta překrásná a do poslední chvíle pokorná světice měla být nehodnou čarodějnicí? Něco tu evidentně nesedí…

Historie
Revue
Vesmír

Americký náklaďák GMC CCKW-353 

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907