Drama na oběžné dráze: Úspěšná záchrana komunikačního satelitu Intelsat

07.05.2018 - Vít Straka

Sedmého května 1992 odstartoval z Floridy raketoplán Endeavour k misi STS-49. Jak naznačuje i její pořadové číslo, veřejnosti již tehdy lety do kosmu poněkud zevšedněly. Přitom se jednalo o unikátní a dramatickou expedici

<p>Letový specialista Pierre Thuot na RMS při pokusu o zachycení Intelsatu-6 (11. května 1992)</p>

Letový specialista Pierre Thuot na RMS při pokusu o zachycení Intelsatu-6 (11. května 1992)


Reklama

Šlo o premiérový let raketoplánu postaveného v Kalifornii za dvě miliardy dolarů. Nový stroj měl nahradit Challenger, ztracený o šest let dřív, a hlavní úkol zněl: zachránit družici

Mezinárodní telekomunikační platforma Intelsat VI odstartovala do kosmu v březnu 1990 na komerční raketě Titan. Vinou částečného selhání nosiče však nedosáhla geostacionární orbity a zůstala pouze na nízké oběžné dráze, kde byla prakticky k ničemu. Společnost Intelsat proto oficiálně požádala NASA o záchranu automatu s využitím raketoplánu. Ve hře byla dokonce varianta, že by jej sedmičlenná posádka Endeavouru uložila do nákladového prostoru a přivezla zpět na Zemi. Z ekonomických důvodů však tato možnost padla – jeden satelit by vyžadoval dvojí vypuštění. Místo toho měli astronauti Intelsat zachytit a vybavit ho přivezeným motorem na pevné palivo, který by se postaral o vynesení na geostacionární dráhu ve výšce asi 36 000 km. Odtud měla družice přenášet komunikační frekvence, televizní vysílání a data, s plánovanou životností 10 let. 

Start Endeavouru se původně plánoval na 4. května 1992 ve 20:34 floridského času. NASA ovšem nechtěla, aby zbrusu nový raketoplán vzlétal za tmy, neboť hodlala vizuálně kontrolovat jeho reakce na aerodynamické namáhání. Start byl tedy odložen na 7. května před setměním, v 19:06, a okno bylo nutné sladit také s parametry dráhy Intelsatu. 

Na třetí pokus

Instalace pomocného motoru na družici vyžadovala nejdřív její zachycení robotickou paží raketoplánu, jenže s podobnou akcí se u Intelsatu vůbec nepočítalo. Posádka proto musela vystoupit ve skafandrech do prostoru a během přiblížení připevnit k satelitu rám se záchytným mechanismem pro robotický manipulátor. To se však ukázalo jako velmi obtížný úkol. 

„Jdu na věc,“ ohlásil při výstupu po dosažení Intelsatu Pierre Thuot. Pomalu zvedal k družici záchytnou tyč a současně musel zacvaknout dvoje čelisti kleští na okraje její kuželové příruby. „Už ji mám!“ zvolal o chvíli později vzrušeně. Jenže se mýlil: Čelisti sklouzly a po marném pokusu se satelit o hmotnosti 4,5 t v prostoru rozhoupal. „Kýve se to,“ vykřikl Thuot. „Pryč, rychle pryč!“ 

Bruce Melnick sledující scénu okénkem z kokpitu stáhl obratně robotickou paži, na jejímž konci Thuot stál, do bezpečné vzdálenosti od Intelsatu. Velitel Daniel Brandenstein současně pro jistotu zapnul manévrovací trysky a odlétl se strojem dál od rozpohybované družice. Obdobně neslavný výsledek přinesl i výstup následujícího dne. Letová kontrola se pomalu chystala záchranu zrušit, protože šlo o nebezpečný podnik a mise STS-49 měla i jiné úkoly. 

Úspěšná instalace záchytného mechanismu si nakonec vyžádala ještě třetí výstup a šest rukou – Thuot, Richard Hieb a Thomas Akers, s podporou přesného manévrování velitele Brandensteina s raketoplánem, satelit bezpečně zachytili. Dokonce k tomuto účelu postavili v nákladovém prostoru malou pomocnou konstrukci: Původně s Intelsatem nesouvisela a tvořila součást experimentu ASEM pro testy procedur při výstavbě americké modulární stanice Freedom, z níž se nakonec vyvinula ISS. 

Po instalaci nové pohonné jednotky a uvolnění robotickou paží se Intelsat VI se zpožděním 2,5 roku dostal na své operační místo na geostacionární dráze. A Endeavour po devíti dnech ve vesmíru bezpečně přistál. 

Fakta o misi STS-49

  • historicky první (a dodnes jediný) vesmírný výstup tří lidí
  • překonání tehdejšího rekordu v délce kosmického výstupu: 8 hodin a 29 minut 
  • první mise raketoplánu, při níž došlo ke čtyřem výstupům ve skafandrech (čtvrtý a poslední se týkal experimentu ASEM) 
  • první mise raketoplánu, která se třikrát setkala s cílovým tělesem na oběžné dráze
  • první instalace aktivního raketového motoru na družici přímo na orbitě
  • první přistání raketoplánu s využitím padáku, vystřeleného ze zádi po kontaktu podvozku s ranvejí
  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií: NASA

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Velká část záběrů pochází ze záznamů námořních stíhacích letounů F-18 Hornet / Super Hornet. A jak tajemné stroje vypadají? Podle záběrů mají plochý, talířovitý tvar.

Zajímavosti

Postava za štítem s technologií Quantum Stealth zmizí jako mávnutím kouzelného proutku.

Věda
Zajímavosti
Vesmír

Útočných děl StuG III vzniklo více než 9 250 či dokonce možná přes 10 000 kusů

 

Válka

Rezistentních infekcí nebezpečně rychle přibývá.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907