Elitní velitel izraelských výsadkářů. Legendární Danny Matt (1)

Vysoký charismatický muž s plnovousem patřil k první generaci bojovníků za samostatnost židovského státu, zúčastnil se však i všech dalších konfliktů s arabskými zeměmi. Velel jednotkám patřícím k nejelitnějším složkám izraelských obranných sil a jeho vojenské úspěchy jsou v Izraeli dodnes připomínány

23.08.2018 - Jan Čurda



U izraelských důstojníků, a to i u těch, kteří dosáhli generálské hodnosti, bylo zvykem, že kolem pětačtyřicátého roku věku odcházeli z armády do politiky či obchodu, průmyslu..., zkrátka pokračovali v kariéře mimo ozbrojené síly. Za šestidenní války nebyl žádný důstojník včetně náčelníka generálního štábu Jicchaka Rabina starší 50 let. V tomto ohledu je výjimkou výsadkář Danny Matt: do armády vstoupil v roce 1948, když mu bylo 20 let, a zůstal v ní až do roku 1992. Bojoval na Sinaji v roce 1956, poté v šestidenní válce i ve válce jomkipurské. V Izraeli, a obzvášť v armádě, zůstává Matt díky svému angažmá v bojích za Izrael velmi populární osobností. 

Druhá světová válka

Danny Matt přišel na svět 10. prosince 1927 v Kolíně nad Rýnem. Jeho rodinné zázemí je dnes obtížné rekonstruovat, protože většina úředních dokumentů podlehla zkáze za druhé světové války. Po nástupu nacistů k moci opustila rodina Německo a v roce 1934 přijela do Palestiny. Německá identita mladého Dannyho vzala brzy za své, neboť v židovských osadách právě v té době nepatřila němčina k oblíbeným jazykům. Od přistěhovalců se očekávalo rychlé přizpůsobení poměrům v nové hebrejské vlasti.

Němečtí emigranti se v „zaslíbené zemi“ setkali s židovskou komunitou čítající 80 000 osob, která byla obklopena 700 000 Araby. Od 20. let 20. století vedlo toto sousedství ke stále větším střetům mezi oběma komunitami nikoli z důvodů náboženských, ale ekonomických. Tuto část bývalé osmanské říše spravovala od roku 1920 Velká Británie jako mandát Společnosti národů. Při narůstajícím násilí Britové přestávali být pány situace. Židé na svou ochranu založili vojenskou organizaci Hagana, v jejímž rámci vznikly roku 1941 úderné oddíly Palmach, které se postupně rozvíjely v podzemní armádu s vlastním štábem.

Podvod na začátek

V Haganě nebo Palmachu sloužila velká část pozdějšího důstojnického sboru izraelské armády. Další skupinu tvořili ti, kteří se připojili k Brity zřízené židovské pomocné policii, nebo vstoupili do Židovské brigády vytvořené v roce 1944. Do této druhé skupiny patřil Danny Matt. V roce 1943 se stal příslušníkem britské pobřežní policie v Palestině.

Přitom se tajně podílel na pašování židovských imigrantů do země, čemuž měl naopak ve své funkci bránit. Mattův pokus vstoupit do Židovské brigády byl kvůli nízkému věku napoprvé neúspěšný, ale podařilo se mu přemluvit otce, aby podepsal dokument s falešným věkem Dannyho – a konečně se do jednotky dostal. Sloužil nejprve v Itálii, po válce pak v Nizozemsku. Po demobilizaci brigády v roce 1946 vstoupil do Palmachu.

Mezi výsadkáři 

Ve válce za nezávislost Izraele zahynulo více než šest tisíc izraelských vojáků a civilistů, asi jedno procento celé židovské populace. Danny Matt byl v této válce nasazen při obraně takzvaného Etzionova bloku, skupiny osad jižně od Jeruzaléma. Již v květnu 1948 jej zajala jordánská jednotka vedená britskými důstojníky, ale podařilo se mu uprchnout. Během následujících bojů se vyznamenal velkou statečností.

Díky tomu byl Matt později přijat do výsadkářského praporu 890, jemuž velel ambiciózní Ariel Šaron. Úkolem jednotky bylo bojovat proti arabským teroristům pronikajícím do Izraele z pásma Gazy a Západního břehu Jordánu. Dne 28. února 1955 podnikli výsadkáři pod velením Šarona útok na velitelství egyptské armády v Gaze. Silná útočná skupina překročila v noci hranice mezi Izraelem a pásmem Gazy a napadla egyptský štáb, vojenský tábor a vlakové nádraží v Gaze. Kapitán Danny Matt velel skupině, která měla zajistit cestu vedoucí do Gazy z Chán Júnis a zabránit protivníkovi v přisunutí posil. Přes ztráty 14 raněných a šesti padlých (včetně velitele jedné ze dvou rot) byla akce považována za úspěšnou.

Průsmyk Mitla 

A znovu to byli výsadkáři, kdo se v roce 1956 vyznamenali během války s Egyptem, když obsadili strategický průsmyk Mitla na Sinaji. Dne 29. října téměř 400 mužů z výsadkového praporu 890 vedených Rafulem Ejtanem vyskočilo u východního ústí průsmyku asi 50 km od Suezského průplavu hluboko za nepřátelskými liniemi. Současně tam po zemi dorazily části 202. výsadkové brigády pod velením Šarona. Mezi Šaronovými muži byl také Aharon Davidi a Danny Matt.

Rozpoutal se boj, na jehož konci bylo 260 mrtvých Egypťanů. Izraelské ztráty představovaly 38 padlých a 120 raněných. Tato bitva má v izraelské vojenské historii významné místo, je považována za důležité, ale draze zaplacené vítězství. Další bojové nasazení čekalo Dannyho Matta v šestidenní válce roku 1967. 

Precizní plán

Tehdy plukovník Matt velel záložní výsadkové brigádě, která se v noci z 5. na 6. června zapojila do bitvy u Abú Agheily. Výsadkáři přistáli s vrtulníky v blízkosti opevněných pozic egyptského dělostřelectva. Překvapivým úderem nejen že vyřadili nepřátelská děla, ale také vyvolali zmatek v řadách Egypťanů a připojili se k frontálnímu útoku pěchoty a tanků. Plukovník Matt po boji prohlásil:

„Vydal jsem rozkaz zaútočit na každé dělo, a Egypťani propadli naprostému zmatku. Egyptští dělostřelci zahodili munici, kterou se právě chystali nabít do děl, a v panice se snažili spasit útěkem před naší palbou. Bunkry s municí explodovaly s ohlušujícím rámusem, vojáky dusil hustý dým. Pak, zcela nečekaně, vjel do bojové zóny konvoj přivážející munici. Řidiči úplně ignorovali, co se kolem nich děje. Během několika vteřin se konvoj změnil v planoucí skupinu vraků. (...) Splnili jsme svůj úkol, shromáždili raněné a mrtvé a pak nás generál Šaron pověřil, abychom našli vhodnou cestu pro průnik našich tanků.“

TIP: Izraelské tankové síly: Těžká technika na obranu vlastní existence

Pokud byl útok na průsmyk Mitla improvizací, pak úspěšný úder u Abú Agheily představoval výsledek precizního plánování, za které se Arielu Šaronovi dostalo největšího uznání. K úspěchu přispěly podle Šarona především tyto faktory: možnost pečlivé přípravy; boj v noci; překvapivé použití výsadkářů; úder do týlu nepřátelských jednotek; soustředěný útok na úzké frontě. 

Dokončení v neděli 26. srpna

  • Zdroj textu

    Válka Revue

  • Zdroj fotografií

    Wikipedia


Další články v sekci