Estonský Saaremaa: Ostrov jako stvořený pro samotáře

13.11.2020 - Jiří Kalát

Vlny Baltského moře omývají největší estonský ostrov Saaremaa, kde se pojí mystika s válečnickou historií a přírodní krásy s možnostmi neobyčejné turistiky. Na své si tam přijdou milovníci ptactva i tajuplné atmosféry

<p>Maják Sõrve z roku 1960 patří s 52 metry k nejvyšším na Baltu. Jeho předchůdce se v místě tyčil už v roce 1646.</p>

Maják Sõrve z roku 1960 patří s 52 metry k nejvyšším na Baltu. Jeho předchůdce se v místě tyčil už v roce 1646.


Reklama

Z pevniny se na Saaremaa dostanete nejprve trajektem, který směřuje na ostrůvek Muhu, a odtud po silničním mostě na většího souseda. Až do roku 1989 šlo o sovětskou uzavřenou zónu, takže i pro místní bylo složité se v oblasti pohybovat. Dnes už je ovšem cestování po ostrově jednoduché. 

S necelými 33 tisíci obyvateli na 2 714 km² patří Saaremaa k nejřídčeji osídleným regionům Evropy, přesto nabízí přátelskou atmosféru i historické památky. Ojedinělé lokality a přírodní krásy vás tam čekají na každém kroku.

Město tří jmen

Hlavní město ostrova, Kuressaare, má velice osobitého ducha, a i když se stalo domovem 15 tisíc lidí, působí až venkovským dojmem. První zmínka o zdejším osídlení pochází z roku 1381, přestože tam již v předešlých letech stála pevnost a místo proslulo pod názvem Arensburg. Roku 1563 získalo – už jako Kuressaare – městská práva po vzoru Rigy. Následovalo ještě jedno přejmenování, a to za nadvlády SSSR v polovině 20. století: Tehdy se město nazývalo Kingissepa, po komunistickém rodákovi. S odchodem posledních sovětských vojáků se však vrátilo ke svému dnešnímu jménu. 

Jeho dominantu tvoří biskupský hrad, stojící jen kousek od moře, jehož mohutné opevnění udiví snad každého. Ještě větší úžas však vzbuzuje rychlost, s jakou Estonci své památky rekonstruují. Je radost se dívat, jak se z oblých kopečků a zarostlých kanálů vynořují mohutné hradby grandiózní pevnosti. Vnitřní expozice pak zahrnuje jednu velice zajímavou část: Mnoho sovětských občanů prchalo přes ostrov do blízkého Finska. A právě jejich příběhy i to, jak se k nim na Západě chovali, představuje zajímavý exkurz do problémů 20. století. 

Procházka na ostrov

Když se řekne „ostrov“, každý si nejspíš představí kus souše obklopené vodou. Jen málokoho napadne, že k ní vede značená pěší cesta. Ani to ovšem neznamená, že lze vycházku ze Saaremaa na přilehlý miniaturní ostrůvek Vilsandi absolvovat suchou nohou: Člověk se naopak namočí, někdy i pořádně – ale zážitek stojí za to. 

Nejlepší je vyrazit z malého příbřežního kempu Käkisilma, přičemž cesta na Vilsandi měří asi 4 km. Trasa se příliš nehodí pro nejmenší děti a neplavce, jelikož voda může být hluboká i přes 150 cm. Vždy se kromě toho vyplatí předem zavolat na informace a získat aktuální rady a předpověď počasí.

Ráj ornitologů

Hladinu Baltského moře totiž víc ovlivňuje vítr než příliv a odliv. V silném vichru se tak voda občas zvedne i o desítky centimetrů, což může cestu na Vilsandi znemožnit nebo ji proměnit v opravdu zajímavé dobrodružství. 

Přesto vás na konci jedinečného výšlapu čeká ráj milovníků ptactva, kteří se raději vyhýbají společnosti. Národní park Vilsandi patří k nejstarším v zemi a vznikl před více než sto lety díky místnímu strážci majáku. Dnes zahrnuje část pobřeží Saaremaa a přibližně 150 ostrovů, jeho rozloha dosahuje 240 km² a přes dvě třetiny zaujímá moře.

Na kajaku k majáku

Jednu z nejlepších možností, jak poznat břehy Estonska, skýtá mořský kajak. Severní část Saaremaa bývá sice bouřlivější, ale o to krásnější. Balt je relativně mělký a ovládnutí kajaku vyžaduje pouze trochu cviku. Hlavně musíte dát pozor na vlny s bílou čepičkou a držet se při pobřeží. Pro opravdové začátečníky se pak hodí jižní část ostrova a na plážích najdete spoustu různých kempů – ovšem nikoliv zástupy turistů.

Skvělý zážitek nabízí i obeplutí poloostrova Harilaid s ikonickým majákem Kiipsaare. Od roku 1933 plnil svoji funkci skoro šest dekád, cestu k němu však občas lemují větší vlny. Původně stál asi 150 metrů hlouběji ve vnitrozemí, ale kvůli erozi pláže se nyní nachází víc než 50 metrů v moři. Po železných žebřících se můžete vyšplhat do jeho útrob a záhy se ocitnout 20 metrů nad hladinou. Vnitřní prostory majáku slouží místnímu ptactvu jako „veřejné WC“, takže lezení nenabízí příliš voňavé dobrodružství – ale kde jinde se vám naskytne podobná zkušenost?

Místo obětí

Saaremaa tvoří jednu velkou placku, takže útes Panga na severu ostrova – s výškou 20 metrů a délkou přes 2,5 km – nabízí úžasný výhled do krajiny. Západ slunce pozorovaný ze skalního výběžku patří k nejmystičtějším zážitkům, jaké vám Estonsko nabídne. Přímo na vyhlídce si pak můžete postavit stan a strávit příjemný večer u ohně. 

Unikátní atmosféru místa znali již naši předci a využívali ji ke svým rituálům. Na nejvyšším bodě útesu se před mnoha staletími odehrávaly lidské oběti moři. V 19. století pak námořníci a rybáři nabízeli vlnám pivo i jiný alkohol, aby si je naklonili. Jakkoliv neuvěřitelně to zní, poslední zvířecí oběť voda pohltila v 60. letech minulého století, kdy jí prý kolchoz v Mustjale obětoval býka.

Devět návštěv z vesmíru 

Mluvíme-li o místech s tajemnými kořeny, nelze nezmínit jeden z opravdových divů ostrova – krátery v Kaali. Devět děr v zemi tam zanechaly meteority po dopadu přibližně před čtyřmi tisíci lety. Událost zřejmě pronikla do severské historie, a Saaremaa by tak mohl být mytickým ostrovem Thule, odkud podle finských legend sepsaných v eposu Kalevala pochází oheň.  

Největší kráter, o šířce 100 metrů a hloubce 16 metrů, vyplnilo jezírko. Již ve starověku šlo o obětiště, dokonce obestavěné vysokou zdí. Atmosféra místa vás zasáhne: Stačí zavřít oči a představit si pradávné rituály, za nimiž přijížděli pohanští válečníci z okolních ostrovů i pevniny. 

Na výlet do bažiny 

Estonské vnitrozemí ukrývá rozsáhlé bažiny protkané mnoha kilometry stezek – a ani na ostrově Saaremaa nepřijdete zkrátka. Krásnou túru lze absolvovat jen kousek od jezera Koigi. Cesta napřed vede po dřevěné stezce, ale jak se zakusuje hlouběji do mokřadu, přesouvá se na staré sovětské pontony, tu a tam ponořené i pár centimetrů pod hladinu. 

TIP: Běloruský Minsk: Město dvou tváří, kde se mísí minulost se současností

Pokud vás přepadne touha zaplavat si v bažině, neváhejte. Nejen zde, ale i v dalších estonských mokřadech jsou vyznačena bezpečná místa ke koupání. Jenom pozor, voda nebývá nejteplejší. Saaremaa zkrátka představuje cíl zejména pro fajnšmekry, kteří dokážou ocenit jedinečnost, krásu a opravdovost. 

Válečnická tradice

Osídlení ostrova Saaremaa se datuje víc než sedm tisíc let do minulosti, i když do dějin pronikl až v éře Vikingů. Zhruba před tisíci lety patřil k nejbohatším v regionu, žili tam válečníci i piráti. Roku 1187 se flotila 16 plavidel s více než 500 bojovníky vylodila u břehů Švédska a dobyla Sigtunu. 

Válečnická tradice pokračovala až do 13. století, kdy do oblasti směřovalo několik křížových výprav vedených řádem mečových bratří, kteří později splynuli s řádem německých rytířů. Následovala christianizace a nadvláda církve, arcibiskupů a vojenských řádů. V roce 1559 byl ostrov saaremaaským biskupem prodán Dánsku a přibližně o 100 let později přešel do vlastnictví Švédska.

Mezi světovými válkami jej spravovali Estonci, ale poté se k moci opět dostali Rusové. Kvůli sovětské okupaci odešlo z ostrova mnoho původních obyvatel. Od roku 1989 se na něj pak stěhovali lidé toužící po komunitním životě, s láskou k tradicím a přírodě. Pocházet ze Saaremaa v Estonsku znamená, že je člověk jiný než zbytek společnosti – myšleno v dobrém. Ještě donedávna se na ostrově nezamykalo a policie prakticky nebyla potřeba, přičemž mnohde to platí dodnes. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Molekula ErSO úspěšně ničí nádor prsu s receptorem pro estrogen i jeho metastázy. Prozatím u myší.

Věda
Reklama

Odhalená vnitřní struktura Marsu

Vesmír

Drozd stěhovavý (Turdus migratorius) má s hnízdními parazity své zkušenosti a často si s nimi dokáže poradit.

Příroda

Coby první Evropan spatřil zasněžený vrcholek Kilimandžára německý misionář Johannes Rebmann.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907