Evoluční příběh jednoho z nejintimnějších gest: Polibek je starý možná až 21 milionů let
Polibek, který si dnes spojujeme s romantikou, láskou, přátelstvím či rituály, má podle vědců překvapivě dlouhou historii – začal se vyvíjet už miliony let před vznikem člověka.
Polibek – jeden z nejosobnějších projevů, který v lidské kultuře symbolizuje lásku, oddanost ale i třeba zradu – zřejmě vznikl mnohem dříve, než se na scéně objevili lidé. Nová studie, zveřejněná ve vědeckém časopisu Evolution and Human Behavior, naznačuje, že první polibky se v evoluční historii objevily už před 16,9 až 21,5 miliony let, tedy krátce poté, co se společný předek moderních lidoopů a lidí oddělil od gibonovitých. Pokud je tento předpoklad vědců správný, znamenalo by to, že si polibky vyměňovali nejen naši lidští předci, ale i třeba neandertálci.
Každodennost i kulturní fenomén
Přestože je v západním světě polibek synonymem romantiky, romantické líbání se objevuje jen u zhruba 46 % lidských kultur. U ostatních může mít jiný než romantický význam – může jít například o rituální, hierarchické nebo sociální gesto. Některé kultury navíc polibky nepoužívají vůbec a nahrazují je jinými projevy – doteky nosů, čel, objetím nebo třeba očním kontaktem. Jedno ale má polibek ve všech kulturách společné – vždy je nabitý symbolikou – od vyznání lásky přes náboženské rituály až po legendární polibek smrti či Jidášovu zradu.
Evoluční bioložka Matilda Brindleová z Univerzity v Oxfordu s kolegy prohledala desítky starších studií a hledala příklady „líbání“ v živočišné říši, specificky u primátů. Zadání znělo poměrně suše: „neagresivní interakce, při níž dochází k ústnímu kontaktu bez předání potravy“.
Výsledek vědce překvapil: všichni velcí lidoopi kromě východních goril si vyměňují polibky. A zdaleka nejde jen o projevy v období reprodukce. Šimpanzi i orangutani používají polibek jako projev náklonnosti, přátelství i smíření. U šimpanzů například po hádce často následuje něco, co bychom mohli interpretovat jako „polibek na usmířenou“.
Kdy se polibek zrodil?
Protože gibonovití líbání neprovozují a velcí lidoopi ano, vědci z toho vyvozují, že se tato forma kontaktu vyvinula až po rozdělení obou skupin, tedy přibližně před 17–22 miliony let. A pokud se líbali dávní lidoopi, velmi pravděpodobně se líbali i naši evoluční příbuzní, včetně neandertálců. Tuto představu ostatně podporují i nové genetické nálezy: DNA v zubním plaku naznačuje, že neandertálci a anatomicky moderní lidé sdíleli stejné bakterie v ústech ještě před 112 000 lety – což je možný důkaz výměny polibků.
Proč vůbec polibek vznikl ale jasné není. Vědci si všimli, že druhy, které se líbají, obvykle mají promiskuitnější chování, kde se samice páří s více samci. Všechny tyto druhy také provozují premastikaci – žvýkání potravy, kterou pak předávají jinému jedinci, například mláděti. To by mohlo být evolučním „předstupněm“ polibků, jde ale zatím jen o ne zcela podloženou hypotézu.
Jasné není ani to, zda se přátelské a sexuální polibky vyvinuly současně, nebo zda mají odlišné kořeny. Studie Matildy Brindleové, Catherine Talbotové a
Stuarta Westa je tak především pobídkou pro další výzkum. „Je fantastické, že jsme polibek dokázali vysledovat až 21,5 milionu let do minulosti,“ shrnuje Matilda Brindleová. „K přesnějším závěrům ale potřebujeme mnohem více dat.“
Dárek od Alexandra Velikého?
První zmínky o líbání jako vyjádření milostných citů pocházejí z Indie. V jednom z nejstarších spisů, staroindickém eposu Mahábhárata líčícím události z 1. tisíciletí př. n. l., se dočteme: „Položila ústa na moje ústa a vydala zvuk, který mi způsobil potěšení.“ Někteří historikové dokonce věří, že z Indie přivezl líbání do Evropy až Alexandr Veliký.
