Extrém jako životní styl: V norilském mrazu přimrzají k obličeji i obroučky brýlí

06.12.2018 - Vilém Koubek

Na Zemi existuje spousta míst, která se na první pohled pro život nehodí. Jenže člověk si vždycky najde cestu, jak přežít i tam, kde by to zdánlivě nemělo být možné - třeba jako v mrazivém Norilsku

<p>Během nejkrutějších mrazů se teploměr na radnici Norilsku zastavuje na –46 °C.</p>

Během nejkrutějších mrazů se teploměr na radnici Norilsku zastavuje na –46 °C.


Reklama

Zatímco například Eskymáci prošli postupným vývojem tak, aby lépe zpracovávali tučné maso polárních zvířat a aby jejich těla účinněji izolovala teplo, běžného Rusa evoluce příliš nezahřívá. Nedá se však říct, že by mu to zabránilo v osidlování nejchladnějších oblastí světa. Jako příklad může sloužit těžařský Norilsk, který si vydobyl pověst nejmrazivějšího města na Zemi: Sníh ho pokrývá až 270 dní v roce a průměrná teplota tam dosahuje −6,2 °C. Od prosince do února pak rtuť klesá k −20 °C a extrémní výkyvy padají i pod −40 °C. A protože je místní počasí neúprosné, museli se mu obyvatelé přizpůsobit takřka ve všech ohledech. 

V první řadě proto tráví skoro celé mrazivé období pod střechou. Pobyt v ledovém vzduchu totiž klade na lidský organismus extrémní nároky: Deset až patnáct minut v krutém mrazu je pro člověka velmi vyčerpávajících – mimo jiné kvůli pichlavé bolesti v obličeji a otupělým prstům na rukou i na nohou, do nichž se cit vrací jen velmi pozvolna. Po dvaceti minutách venku už spěchají zpátky i ti největší ruští otužilci. 

Nevypínejte motor

Kromě vyčerpání a otupující bolesti však musejí obyvatelé města myslet i na řadu dalších komplikací: Mají-li například brýle s kovovými obroučkami, na ulici by si je měli sundávat – kov totiž přimrzá k obličeji. Sebemenší úraz, po němž by zůstali venku odkázáni na cizí pomoc, může být smrtelný. A totéž platí, pokud si „přihnou“ v hospodě a cestou domů se někde „zapomenou“… 

Jestliže Norilští jedou někam autem, pohybují se mezi vyhřívanými garážemi a venku vůbec nevypínají motor. Hromadná doprava pak funguje v konvojích: Ráno vozí obyvatele do práce několik autobusů najednou a drží se těsně za sebou. Pokud by totiž osamělé vozidlo postihla technická závada mimo město a nedokázalo by pokračovat v cestě, pasažéři by umrzli. V konvoji se však z porouchaného stroje přesunou do jiného autobusu a pokračují dál. 

Peníze zahřejí

Norilským dětem chybějí parky, prolézačky a stezky, kde by mohly běhat nebo jezdit na kolech. Vznikají proto obrovské haly, v nichž se lze věnovat „venkovním“ aktivitám. Z krátkodobého hlediska takové řešení funguje. Nicméně tma polární noci, do které se Norilsk noří na dva měsíce v roce, si vybírá svou daň. Lidé trpí tzv. syndromem polární noci – jsou vyčerpaní, malátní, dezorientovaní a nemohou spát. Všeobecná šeď a izolace vrhají řadu obyvatel do depresí, jež se obvykle „řeší“ alkoholem. V kombinaci s rozsáhlým znečištěním to lidem ve městě krátí průměrný věk dožití oproti zbytku Ruska o deset roků – na pouhých 61 let. 

TIP: Postapokalyptický ruský Norilsk: Zakázané město s pachutí kovu a síry

Proč tedy v Norilsku zůstávají? Odpověď zní jednoduše: Kvůli penězům. Město vyrostlo za dob Sovětského svazu okolo dolů vzácných kovů, a přestože má pouhých 175 tisíc obyvatel, přispívá do ruské ekonomiky značným dílem: 40 % globální produkce platiny a palladia pochází právě odtud a svět se neobejde ani bez místního niklu. Když před deseti lety překročila průměrná mzda norilského horníka v přepočtu 60 tisíc korun (což odpovídá zhruba pětinásobku platu v jiných částech země), Norilsk i další města za polárním kruhem zažila obrovský nápor zájemců

Těžební města však představují výjimku – celkově se totiž Sibiř kvůli tvrdým podmínkám a nízké porodnosti vylidňuje. Do roku 2030 klesne počet obyvatel Sibiřského federálního okruhu ze současných 19,5 milionu na 17 milionů. 

Když mrzne, až praští

Zhruba při −5 °C je mráz ještě relativně osvěžující, povzbuzuje smysly a lze se proti němu snadno ochránit teplejším oblečením. Klesne-li teplota ke dvaceti stupňům pod nulou, začne zamrzat vlhkost v nosních dírkách a s trochou nadsázky se dá říct, že nás zima dusí. O dalších patnáct stupňů „níž“ se takřka okamžitě dostavuje otupělost kůže, člověk ztrácí cit a následně nedokáže určit, zda mu nenamrzají tkáně, čímž se prudce zvyšuje riziko omrzlin. Při −45 °C je pak nebezpečný jakýkoliv kontakt s kovem.

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pazourkové pěstní klínu, objevené před 100 lety v Anglii, zřejmě vyrobili příslušníci druhu člověka heidelberského (Homo heidelbergensis). (ilustrace: University of Cambridge, Gabriel UguetoCC BY 4.0)

Věda

K prevenci psychických potíží vznikla řada opatření, jako posílání různých překvapení, dárků či oblíbených jídel. Na palubě ale nesmějí chybět ani antidepresiva a samozřejmě léky proti nespavosti. (foto: Unsplash, CashCC0)

Vesmír

Americký letoun Douglas TBD Devastator, který se účastnil neúspěšného útoku na Tulagi. (foto: Wikimedia Commons, U.S. Navy, CC0)

Válka

Experimenty ve Francii a ve Španělsku ukázaly, že po kávě se hůře odolává svodům nákupů. (foto: PixabayCC0)

Věda

Vizualizace polární záře tančící v atmosféře rudé planety. (foto: Shutterstock)

Vesmír

Noráky se nazývali čeští muži, kteří museli za druhé světové války odejít do totálního nasazení do Norska. Bylo jich 1300. Většinu z nich Němci poslali až za polární kruh, kde stavěli opevnění, silnice a železnice. (foto: soukromý archiv příbuzných Jana Novotného)

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907