Extrémní taktika mezi oblaky (2): Nárazy a tarany do nepřátelských letadel

Na všech frontách druhé světové války se výjimečně stávalo, že pilot v beznadějné situaci vrazil vlastním letounem do nepřítele. Jeden z mála známých taranů na západní frontě má na svědomí Francouz Jean Louveau.

28.02.2023 - Marek Brzkovský



Dne 22. června 1941 začala operace Barbarossa a stíhací Bf 109 E z eskadry JG 27 startovaly k prvnímu úderu na letiště Pobaltského a Západního zvláštního vojenského okruhu už za hluboké tmy. Do akce je vedl nositel Rytířského kříže Wolfgang Schelmann (1911–1941). Jednalo se o zkušeného veterána z bojů ve Španělsku a stíhací eso z války na západě.


Smrt velitele eskadry

Účinek útoku byl zdrcující a Němci po sobě zanechali stovky vraků sovětských letounů. I když ten den zaznamenala Luftwaffe naprostý triumf, už první boje ukázaly, s jakým sebeobětováním dokáží Sověti bojovat. Z jednoho letiště nedaleko hranic operoval i 127. stíhací pluk vyzbrojený dvouplošníky I-153 Čajka a jeho příslušníci po vyhlášení poplachu začali urychleně startovat. Velitel eskadry JG 27 major Schellmann se přímo nad základnou dostal do manévrového souboje s I-153 poručíka Pjotra Kuzmina (1908–1941).

Sovětský stíhací dvouplošník Polikarpov I-153 Čajka (foto: Finnish Wartime Photograph Archive (SA-kuva), CC BY 4.0)

Pro stíhače Schellmannova formátu neměla likvidace pomalého dvouplošníku představovat žádný velký problém, nepočítal však s Kuzminovým odhodláním. Ten úmyslně narazil do stroje německého esa a sám ve vraku své čajky zahynul. Německý pilot dokázal opustit svůj nárazem zmrzačený messerschmitt na padáku, ale ke své jednotce se už nikdy nevrátil. Na zemi ho totiž zajali rudoarmějci a během zmateného ústupu jej nakonec zastřelili. Jeho tělo už nikdo nikdy neobjevil, u zajatého sovětského vojáka ale Němci později nalezli Schellmannův Rytířský kříž. Jednalo se možná o vůbec první taran na východní frontě, kterých provedli sovětští piloti toho dne údajně až devatenáct!

Proti německému esu

Dne 5. června 1940 Wehrmacht zahájil další fázi svého tažení na západ. Francouzské velení zareagovalo mimo jiné vysláním průzkumného Potezu řady 63. od letky GAO 501, který měl zjistit situaci na frontě. Jeho stíhací doprovod zajišťovalo pět stíhaček Bloch MB.152, jež patřily stíhací skupině GC I/8. Jednalo se o poměrně robustní letouny, jež svými výkony poněkud zaostávaly za nejrozšířenější německou stíhačkou Bf 109 E.

Za řízením jednoho z blochů seděl Jean Louveau. Na malou formaci se ale s převahou výšky vrhlo několik messerschmittů od eskadry JG 53 v čele s esem Luftwaffe Wernerem Möldersem. Ten zaujal pozici nad francouzskou formací a pak bleskově zaútočil. Vybral si stíhačku na levé straně sestavy a jedinou dávkou ji zničil.

Statečný Francouz

Vzápětí dostal několik zásahů – možná právě od Louveaua. Mölders se ale rychle z ošemetné situace vzpamatoval a pokračoval v boji: „Vrhám se na stíhačku, ale letím moc rychle. Už nemůžu střílet a letím hned vedle něj. Jasně vidím pilota, jak se dívá na stroj, který má chránit. Kabinu má otevřenou a já zamířím přímo k němu. Poděšeně na mne pohlédne a hop! Prudkou vývrtkou je pryč.“

Mölders se pak vrhl na průzkumný letoun a zbytek jeho mužů zaměstnával stíhací MB.152. Jean Louveau divoce manévroval a střílel, kdykoliv se mu podařilo zachytit do zaměřovače nějakého nepřítele. Pak mu ale došla munice. Francouz pokračoval v boji a poté úmyslně vrazil do messerschmittu, který se – podle Loveauova svědectví – zřítil v plamenech. Přitom odvážný Francouz utržil lehké zranění, ale i přesto dotáhl svůj pochroumaný MB.152 k nouzovému přistání na břicho. To se mu sice příliš nepovedlo a stroj rozbil, druhý den byl ale zase zpět u své jednotky.

Šlo o případ zcela mimořádné odvahy a o jeden z mála taranů, k nimž ve válce na západě došlo. Zajímavé ale je, že německé záznamy o úmyslné srážce nehovoří. Jen jeden Bf 109 E-3 od skupiny III./JG 53 utržil těžké poškození utržené po nouzovém přistání. Souvislost s taranem francouzského pilota zůstává nejasná.


Další články v sekci