Goliáš a jeho David: Leguán mořský a ještěrka lávová

Během pobytu na Galapážských ostrovech jsem si často připadal jako v Jurském parku. Když jsme se vydali na některé menší ostrůvky, museli jsme s největší opatrností kličkovat mezi stovkami leguánů mořských, kteří vypadají, jako by zrovna vystoupili z pravěku. 

Brzy jsme zjistili, že navzdory hrozivému vzhledu jsou leguáni mořští (Amblyrhynchus cristatus) mírní a bojovnost se projevuje pouze u samců v období páření. To si pevným stiskem čelistí dokážou i vážně ublížit. Stejně jako ostatní galapážská zvířata ale neznají střelbu a pronásledování, což znamená, že při opatrných a pomalých pohybech si je můžete i pohladit.

TIP: Varani, bazilišci a leguáni: Setkání s velkými ještěry

Celkem běžně jsem při procházení mezi ještěry, kteří jsou téměř dva metry dlouzí, viděl, jak na jejich hlavě sedí drobná ještěrka lávová (Microlophus albemarlensis). Ta dorůstá zhruba dvaceti centimetrů a na leguání hlavě vypadá jako větší „spona do vlasů“.

Velcí ještěři mají dobrý důvod, proč si malé ještěrky pouštějí tak blízko k tělu. Na ostrovech je totiž množství dotěrného hmyzu, který leguánům sedá především na oči a nozdry. Nepatrní společníci fungují jako výkonné mucholapky. Spojení obrů a trpaslíků je tedy oboustranně výhodné – ještěrky mají zaručený přísun potravy a leguáni klid. Záhadou pro mne zůstalo, proč ještěrky takto slouží pouze samcům, protože u mláďat a samic jsem tento jev nikdy nepozoroval.