Henschel Hs 123: První německý střemhlavý bombardér

03.08.2017 - Miroslav Šnajdr

Povedený stroj měl ale poněkud konzervativní konstrukci - mimo jiné se jednalo o dvojplošník s pevným podvozkem

Hs 123 -<p>Pilot letounu Hs 123 mohl měnit otáčky motoru, díky čemuž pak pohonná jednotka vydávala zvuky podobné kulometné palbě</p>
Hs 123 -

Pilot letounu Hs 123 mohl měnit otáčky motoru, díky čemuž pak pohonná jednotka vydávala zvuky podobné kulometné palbě


Reklama

Německá posedlost střemhlavými bombardéry sahá do první poloviny 30. let, přičemž inspiraci představovaly stroje této kategorie užívané v USA. Nejdříve byly roku 1934 stanoveny specifikace (takzvaný Sofortprogramm) na jednomístný přechodový střemhlavý bombardér, který Luftwaffe hodlala zavést do výzbroje před příchodem plnohodnotného typu. V souladu s těmito požadavky firma Henschel Flugzeug Werke vyvinula jednomístný dvouplošník Hs 123. Ten se kvůli neúspěchu typu Heinkel He 50 stal prvním skutečně používaným střemhlavým bombardérem Luftwaffe.

Henschel Hs 123A-1

  • Rozpětí: 10,50 m
  • Délka: 8,60 m
  • Vzletová hmotnost: 2 175 kg
  • Max. rychlost: 290 km/h
  • Dostup: 6 100 m
  • Dolet (se 200 kg pum): 480 km
  • Pohonná jednotka: 1× hvězdicový BMW 132 Dc o 647 kW
  • Výzbroj: 2× 7,92mm kulomet, 200 kg pum
  • Osádka: 1 muž
  • Uživatelé: Čína, Německo, Španělsko

První z prototypů vzlétl 1. dubna 1935. Sériové Hs 123A-1 byly dodávány od září 1936. Celkem vzniklo 265 exemplářů včetně prototypů, předsériových Hs 123A-0, sériových Hs 123A-1 a B-1. Po konstrukční stránce představoval Hs 123 svou koncepcí jednomotorového jednomístného dvouplošníku smíšené konstrukce velmi konzervativní typ. Měl odkrytý pilotní prostor a pevný podvozek. Ani výzbroj nebyla nijak impozantní: skládala se ze dvou kulometů ráže 7,92 mm a 200 kg pum. Typ prošel roku 1937 bojovým křtem ve Španělsku.

Další exportní letouny se dostaly až do Číny, kde zasáhly do bojů proti Japoncům. V původní roli nicméně u Luftwaffe robustní Hs 123 nesloužily dlouho. Od střemhlavých bombardovacích jednotek je v druhé polovině třicátých let rychle vytlačily Junkersy Ju 87A. Velení německého letectva ovšem mezitím pro typ nalezlo nové uplatnění v roli bitevního letounu. V první linii se tento zastaralý, leč velmi úspěšný typ udržel až do roku 1944.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE SPECIÁL Letouny II. světové války

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ze 144 sekvenovaných vzorků jich 45 – zhruba třetina – obsahovala žraločí DNA. Nejčastěji identifikovanými druhy byli žralok modrý, žralok hedvábný a žralok bělocípý. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Podle bulharských matematiků je chování Sluneční soustavy je velice stabilní. Jsou proto přesvědčeni, že náš planetární systém vydrží nejméně 100 tisíc let. (ilustrace: NASACC BY-SA 4.0)

Vesmír

(foto: Pexels, cottonbro, CC0)

Reklama

Oficiální výsledky sčítání z roku 1921 nebyly přijaty příznivě příslušníky národnostních menšin. Napočítáno jich totiž bylo méně než v roce 1910. (foto: PixabayCC0)

Historie

Sověti nasadili tanky T-54 (na snímku) a T-55 také během okupace Československa v srpnu 1968. (foto: Wikimedia Commons, František DostálCC BY-SA 4.0)

Válka

Při užívání antibiotik je úmrtnost nakažených břišním tyfem zhruba 1-4 procenta, u neléčených pacientů vzrůstá až na 20 procent. (ilustrace: Shutterstock)

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907