Hierapolis-Pamukkale: Bavlněný hrad a lázně římských císařů

14.05.2016 - Dagmar Kulaviaková

Přírodní i kulturní památka v jednom. To jsou vápencové terasy nazvané Pamukkale, doslova srostlé se zbytky antického města Hierapolis


Reklama

„Pamukkale“ znamená v překladu bavlněný hrad a vytvořila jej už před čtrnácti tisíci lety teplá minerální voda, ve které se sráží minerály, především uhličitan vápenatý. Vznikl tak oslnivě bílý, pórovitý a křehký travertin, jenž horké prameny přehradil, přičemž se zrodily desítky jezírek a kaskád.

Krása se však Pamukkale stala téměř osudnou. Turečtí podnikatelé vybudovali přímo nad přírodním divem několik hotelů. Vodu pak odvedli z teras do jejich bazénů a Pamukkale začalo rychle šednout a drolit se. Naštěstí snaha o zachování velmi cenné přírodní památky zvítězila nad ekonomickým prospěchem, takže v 90. letech byly hotely zbourány. Dnes se po Pamukkale smí chodit pouze po vyznačených trasách a samozřejmě bez bot.

Proslulé horké prameny

Na náhorní plošině v těsném sousedství vápencových teras nechal ve 2. století př. n. l. král Eumenes II., vládce maloasijského Pergamonu, vystavět město Hierapolis. V době největšího rozkvětu zde žilo sto tisíc lidí a sídlo se záhy proslavilo termálními prameny, do nichž se přijel ohřát dokonce samotný císař Caracalla. Známé lázně ale během staletí několikrát poničilo zemětřesení, až nakonec zůstalo město ve 14. století opuštěné. Dnešní návštěvníky nejvíce zaujme Domitianova brána, nekropole s 1 200 hroby či amfiteátr.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Wikimedia, Flickr

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Viktor Emanuel II. se svou milenkou a druhou manželkou Rózou Vercellanovou. Ve výřezu jeho první žena Adelheid Rakouská.

Historie

Možnost pozorovat gorily na mýtinách, kam vycházejí hledat svoji oblíbenou potravu – vodní rostliny, je velmi vzácná.

Příroda

Většina mikroplastů v Arktidě původně pochází z praček na kontinentech kolem Atlantiku

Věda

Tzv. Brockenský přízrak poprvé popsal v roce 1780 německý vědec a teolog Johann Silberschlag. Objevil ho při letu balónem nad horou Brocken v německém pohoří Harz.

Revue

Mapa vznikla složením dat z několika družic měřících koncentrace aerosolu v atmosféře. Množství pevných či kapalných částeček ve vzduchu se určuje na základě změn viditelného a infračerveného světla.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907