Historická detektivka: Marie Turková byla skutečným předobrazem Maryši (2)

19.02.2017 - Michaela Sochová



Těšanská Maryša opravdu strávila život ve vynuceném sňatku. I když má Felix Turek (1852–1927) s literárním Vávrou mnoho společných rysů, jedno mu upřít nelze. Jako hospodář byl pracovitý a úspěšný, šlo tedy o opak líného Vávry. Sňatek z rozumu ale ani jemu mnoho štěstí nepřinesl.

Předchozí část: Historická detektivka: Marie Turková byla skutečným předobrazem Maryši (1)

Manželství historické Maryšy sice trvalo 39 let a pár spolu vychoval kromě Turkových tří dcer ještě dalších osm dětí, které měli manželé spolu, o velké lásce se ale rozhodně mluvit nedalo. Je pravda, že Turek se ke své první ženě Anně nechoval právě nejlépe a svojí hrubosti odvykl až ve svazku s Marií. Tu po celý život trápilo, že stráví život po boku nemilovaného muže, ale protože byla silně křesťansky založená, na nějaký vzdor či odchod za Šimonem nebylo pomyšlení. 

Sláva nepřišla

Když bratři Mrštíkové psali Maryšu, byli si vědomi toho, že charaktery lidí popsali v horším světle, než jaké ve skutečnosti byly. Turek prý na Marii nikdy ruku nevztáhl, Šimon ji nepřemlouval, ať s ním uteče a opustí děti a manžela, hluboce věřící Marie by nikdy žádného člověka neotrávila. Alois tedy nařídil, aby se Maryša v Těšanech rozhodně nehrála. Došlo k tomu až po jeho smrti.

V roce 1926 představení nacvičila tělovýchovná jednota Sokol pod vedením místního učitele a odehrála ho přímo na těšanské návsi. Felix prý stál úplně vzadu, zamračen a rozhořčen, Šimonovi se hra líbila a podle svědků neskrýval dojetí. Drama mu připomnělo dobu prožitou v náručí jeho milované. Že by byla představení přítomná i Marie, není známo. Lze ale předpokládat, že se jí uvedení hry hluboce dotklo, zvlášť když z děje vyšla jako vražedkyně.

Vesnice nepřijala drama o nic lépe. Horákova a Turkova rodina dílo odsoudily, protože silně zasáhlo do jejich životů. Z Turka si lidé dělali legraci hlavně v hospodě, když se jim jazyky pletly v alkoholovém opojení. Předhazovali mu, že se chová k Maryše hrubě a nenechali si přitom vysvětlit, že se jedná o literární fikci. Turek to svým sousedům nemohl odpustit a stejně tak ho mrzelo, že Marii je v dramatu připisováno něco, čeho by se nikdy nedopustila.

Někteří Těšanští tvrdili, že Alois udělal z Maryši vražedkyni schválně, aby se jí pomstil za to, že ho jako nápadníka kdysi odmítla. Některým obyvatelům vesnice bylo naopak Turkových líto. Ovšem oba dva tábory se shodli na jednom, „že tak to nebelo“.

TIP: Šťastná to žena? Jak to bylo doopravdy s Babičkou Boženy Němcové?

Maryša byla Turkovi věrnou ženou až do jeho smrti. Svého manžela přežila o šestnáct let, muže, kterého milovala, o sedm. Smířená se svým osudem nikomu nic nevyčítala, přijala roli trpělivé manželky a tu žila. Literární Maryša byla „děvčica neščasná“, která v životě učinila jedinou svobodnou volbu – rozhodla se otrávit svého muže. Její skutečný předobraz žádnou volbu neměl. Marie Horáková vždycky žila tak, jak jí to naplánovali druzí.

Obhajoba Maryši

Drama Maryša mělo premiéru roku 1894 v pražském Národním divadle. Nebylo plně pochopeno, diváci se podivovali hlavně nad závěrem hry, a Alois Mrštík musel hlavní postavu obhajovat: „Maryša není prosta a její vzdor má zcela jiný původ nežli mstu. Nevidí před sebou jiného východiska než zachránění milého a vysvobození sebe, třebas i za cenu nejhorší. V tomto psychickém stavu trvá a odtud jedná už polovědomě jako uštvaná. V nejhorší šatlavě nezdá se jí život tak těžkým jako tu – a ohrožený život milého jí ještě dodá. Vlastní život už nemá pro ni ceny pražádné.“ 


Další články v sekci