Černá princeznička: Proč adoptovala královna Viktorie černošskou holčičku?
Věděli jste, že jako své desáté dítě adoptovala královna Viktorie černošskou holčičku Sarah Forbes Bonettu, kterou předtím zachránila před obětováním či otroctvím? Tímto nečekaným činem své okolí dost překvapila.
Příběh dívenky není příliš známý, přesto se zakládá na pravdě. Když se o něm před několika lety dozvěděli její přímí potomci, nechtěli tomu věřit. Rodinné legendy však nelhaly, jak si potvrdili díky odpovědi z britského královského paláce…
Jediná přežila
Ona holčička se původně jmenovala Aina a podle několika zdrojů pocházela ze vznešené či dokonce vládnoucí rodiny kmene Jorubů, který žil na území dnešní Nigérie. Psal se rok 1848 a Aině bylo právě pět let, když král Ghezo, neslavně proslulý africký obchodník s otroky ze sousední Dahomy (tedy dnešního Beninu), napadl jejich kmen.
Velkou část obyvatelstva brutálně vyvraždil včetně celé vládnoucí rodiny a zbytek prodal do otroctví. Osiřelou princeznu, jedinou přeživší z celé rodiny, ušetřil a držel v zajetí. Zpočátku to s ní nevypadalo dobře. Jako prominentní státní vězeň čekala, že ji obětují při náboženském obřadu. Tragédie však měla kupodivu šťastné pokračování.
Nová identita
Ainu zachránil mladý velitel britského námořnictva Frederick E. Forbes, kterého do Afriky poslala britská panovnice na misi k ukončení obchodu s otroky. Přesvědčil krále Dahomy, aby dívenku věnoval darem britské královně Viktorii. Tím jí vlastně zachránil život. Měla být darem krále černých královně bílých.
Už během plavby si Forbes jemnou dívku velice oblíbil a byl překvapen její inteligencí i přizpůsobivostí. Ještě na lodi se rozhodl ji nechat pokřtít, dal jí své příjmení a přidal i jméno lodi, na níž se plavili. Od tohoto momentu dostala Aina novou identitu. Nyní se jmenovala Sarah Forbes Bonetta.
Nový život
V Anglii začal pro dívku nový život. Zpočátku žila v rodině Fredericka Forbese v Gravesendu v severozápadním Kentu. Kapitán ji brzy představil královně. Viktorie si ji velice oblíbila, uznala její královský původ, nazývala ji princeznou. Natolik ji zaujaly její způsoby a vystupování, že se ji rozhodla adoptovat. Sarah, kterou královna něžně oslovovala Sally, nebyla součástí královské domácnosti, ale královnu pravidelně ve Windsoru navštěvovala.
Protože Frederick E. Forbes bohužel brzy nato zemřel a v Anglii začal Sarah, neuvyklou zdejšímu klimatu, sužovat chronický kašel, obávala se královna o dívčino křehké zdraví. Proto Sarah poslala do Afriky – do speciální misionářské anglické školy ve Freetownu v Sierra Leone. I když byla Sarah přizpůsobivé děvče, nebyla ve škole šťastná. Anglická kultura zde byla studentům vnucována jako jediná možná cesta. Jakmile se Sarah upravilo zdraví, dovolila jí královna Viktorie návrat do Anglie.
Vzdělaná a krásná
Při výběru nových opatrovníků měla královna šťastnou ruku. Stala se jí rodina reverenda Jamese Schoena žijící v Gillinghamu v Kentu, asi 35 mil východně od Londýna. Manželé působili jako misionáři v Africe a podle všeho s nimi Sarah velmi dobře vycházela. S královnou, která i nadále financovala její výchovu a vzdělání, se Sarah rovněž pravidelně vídala. Dokonce se zúčastnila svatby nejstarší dcery britské panovnice – princezny Viktorie, stejně jako o pár let později princezny Alice, s níž si velmi rozuměla.
Ze Sarah rostla mimořádně inteligentní, vzdělaná a také krásná mladá dáma s vybranými aristokratickými způsoby. Měla velký talent na jazyky i hudební nadání. Královna měla pro ni velkou slabost také proto, že i ona sama se cítila v dětství často osamělá a smutná. Africká princezna, která přišla o celou svou rodinu, ji v tomto její osud připomínala.
Přestože žila Sarah mezi anglickou elitou a získala skvělé vzdělání, nemohla o svém budoucím životě sama rozhodovat. A stejně jako většina žen 19. století se i ona měla po dosažení určitého věku vdát. Starosti si dělala především její adoptivní matka královna Viktorie. Ta byla pověstná tím, že pro své početné potomstvo vždy dokázala najít vhodné protějšky. Stála i za výběrem ženicha pro Sarah.
Bílá svatba
Svého budoucího manžela, o deset let staršího Jamese Pinsona Labulo Daviese, poznala Sarah ve svých osmnácti letech. Původně britský námořní důstojník narozený v Sierra Leone chodil do stejné misionářské školy jako Sarah. Poté, co odešel z námořnictva, se stal kapitánem obchodní lodi a úspěšným a bohatým podnikatelem. Vypadalo to, že mají hodně společného, ale Sarah ho nemilovala, a tak jeho žádost o ruku nejprve odmítla. Nakonec souhlasila a dostala i požehnání od královny.
Svatba Sarah a Jamese Pinsona Labulo Daviese měla přímo pohádkové kulisy. Uskutečnila se kostele sv. Mikuláše v Brightonu ve východním Sussexu. Po železnici, která právě zažívala boom, se na ni sjelo mnoho hostů. Sarah přivezl kočár taženými bílými koňmi a k oltáři ji doprovázelo šestnáct družiček, z nichž čtyři měly černou barvu pleti.
Viktorie také pověřila svého oblíbeného fotografa Camille Silvyho, aby páru pořídil svatební fotografie. Sarah měla šaty s hlubokým výstřihem a s rozšířenými rukávy zdobenými u zápěstí – a celé bílé, což byla móda, kterou zavedla až královna Viktorie.
Život v Africe
Novomanželé se po svatbě odstěhovali do Afriky. Nejdříve žili v Sierra Leone a poté přesídlili do Lagosu. Šťastné manželství bylo obdařeno třemi dětmi.
Sarah nikdy nezapomněla být své dobroditelce náležitě vděčná. Pojmenovala po ní svou nejstarší dceru a královna se děvčátku stala dokonce kmotrou. Předala dítěti několik zlatých darů s vyrytým vzkazem: „Viktorii Daviesové od její kmotry Viktorie, královny Velké Británie a Irska, 1863.“
Bohužel několik let po svatbě se Sarah začaly vracet její zdravotní problémy. Odjela na Madeiru a doufala, že jí tamní klima pomůže v léčbě. V roce 1880 tu však v pouhých sedmatřiceti letech zemřela na tuberkulózu, tehdy velice rozšířenou plicní chorobu…
