Černá princezna na dvoře Ludvíka XIV.: Utajila královna nemanželskou dceru?

29.05.2020 - Eliška Nováková

Dnes již nikoho nepřekvapí četní levobočkové z královských rodin, kteří byli vychováváni stranou od lesku královského dvora. Na dvoře Krále slunce však měli skutečnou raritu – princeznu s černou kůží…

<p>Portrét Maurky z Moretu byl znovu nalezen v podkroví muzea v Melunu roku 2014. Je pravděpodobně dílem <strong>Pierra Goberta</strong>, osobního malíře Ludvíka XIV.</p>

Portrét Maurky z Moretu byl znovu nalezen v podkroví muzea v Melunu roku 2014. Je pravděpodobně dílem Pierra Goberta, osobního malíře Ludvíka XIV.


Reklama

Jihovýchodně od Paříže, jen necelých deset kilometrů od královského sídla ve Fontainebleau, se nachází v nevelkém městečku Moret-sur-Loing klášter. Toto místo proslulo jedinečným portrétem řeholnice černé pleti, která zde přebývala na přelomu 17. a 18. století. Ženu na obraze nazývají Maurkou z Moretu. Původ samotné řeholnice je opředen mnoha tajemstvími a dal tak vzniknout četným pověstem a spekulacím. Kromě její barvy pleti je na díle totiž nejpozoruhodnější podobnost dívky se členy francouzské královské rodiny…  

Královnina hanba

Všeobecně se ví, že Ludvík XIV. měl se svou právoplatnou manželkou Marií Terezou Habsburskou celkem tři uznané dcery. Neméně známý je také údaj, že prostřední dcera Marie Anna Francouzská zemřela jen několik týdnů po porodu. Okolnosti její smrti jsou ale více než rozporuplné. Francouzský historik André Castelot tvrdí, že Marie Anna byla ve skutečnosti nemanželskou dcerou královny a jejího maurského pážete jménem Nabo. 

V novinách se 26. prosince 1664 objevilo oznámení o smrti malé princezny a skutečně existují očití svědkové, kteří údajně viděli princeznu umírat. Jeden z těchto svědků vikář ze Saint-Germain-l’Auxerrois ve svém svědectví nevyvrátil, že holčička měla černou pleť. Tuto skutečnost však připisoval problémům při porodu.

Louis de Rouvroy, vévoda de Saint-Simon, jeden z dvořanů přebývajících ve Versailles, ve svých Pamětech předkládá teorii, že Marie Anna nezemřela, ale byla pouze „uklizena“ mimo královský dvůr. Královi levobočci se totiž do určité míry tolerovali a k některým z nich se král dokonce přihlásil. Královniny nemanželské děti by se však považovaly za nepřípustný skandál! Francouzský král ztělesňoval moc nad státem (vzpomeňme na jeho slavný výrok „Stát jsem já!“) a nevěra ze strany královny by podrývala královu autoritu, jeho vládu, a tedy i celou monarchii.     

Králův hřích 

Existuje nicméně ještě jedna teorie, podle níž princezna Marie Anna skutečně zemřela jako několikaměsíční miminko a černou pleť vůbec neměla. Maurka z moretského kláštera je podle tohoto tvrzení nemanželskou dcerou samotného krále a jakési Afričanky. Její původ sice není známý, ale mluví se o tom, že Ludvík XIV. neměl jen jedno, ale možná hned několik dětí tmavší barvy pleti, které potřeboval skrýt před zraky všetečného francouzského dvora.

Nepohodlná   

Jak nejlépe ušetřit člověka nežádoucí pozornosti a zároveň mu zajistit slušný život v bohulibém prostředí? Jak se důstojně postarat o ratolest, jejíž přítomnost na rodinném portrétu je považována za více než nežádoucí? V křesťansky založené Evropě se stalo poměrně běžnou praxí posílat mladší nebo nemanželské děti na výchovu do kláštera. Zde se o potomky dobře postarali a děti navíc získaly ceněné vzdělání hodné šlechticů. A zároveň nechodily na očích rodinným příslušníkům a jejich blízkému okolí.

Zda byla ona tajemná Maurka z moretského kláštera opravdu plodem milostného dobrodružství jednoho z královských rodičů a musela být odklizena na místo, kde by ji nikdo nehledal, se dnes už sotva dopátráme. Rozhodně ale již za doby jejího života existovali zvědavci, kteří se pídili po jejím původu. Udělat se snědou jeptiškou rozhovor se kolem roku 1719 podařilo samotnému Voltairovi! O celé záležitosti píše ve svém významném díle Století Ludvíka XIV. Právě Voltaire upozorňuje na pozoruhodnou podobnost snědé jeptišky s královskou rodinou. Dále zmiňuje částku 20 000 dukátů, kterou dostala od krále jako věno. 

Známý spisovatel také baví své čtenáře historkou, jak se Madame de Maintenon při své návštěvě královského zámku Fontainebleau rozhodla naučit mladou řeholnici pokoře a skromnosti. Vydala se tedy do nedalekého kláštera, kde jeptišku vyhledala. Když si však dívka poslechla, co má paní de Maintenon na srdci, nesmlouvavě jí vysvětlila: „Paní, fakt, že dáma vašeho postavení a vzdělání přijde zrovna sem a zrovna za mnou a snaží se mi vyvrátit, že bych byla dcera krále, mne upevňuje v přesvědčení, že jí skutečně jsem.“

Saint-Simon zase ve svých spisech vypráví příběh, jehož byl prý očitým svědkem. V roce 1695 pozvali královskou rodinu do moretského kláštera na náboženský obřad mladé sestry Louisy-Marie-Terezy. Řeholnice měla údajně vřelý vztah s korunním princem a jeho syny, stejně jako s ostatními členy královské rodiny. Během návštěvy, když byl mladý princ na lovu, prohlásila: „To loví můj bratr,“ přičemž následovalo několik dalších narážek, které Saint-Simona přiměly myslet si, že snědá dívka může skutečně mít modrou krev.  

Příčina neznámá

Jak si lidé dříve vysvětlovali narození snědého dítěte bílým rodičům, pokud odmítli věřit, že královna byla králi Slunce nevěrná? Jako nejčastější důvod se uváděly komplikace při porodu. Lékaři tvrdili, že dcerka po narození dostala křeče a kůže jí nejprve zešedla a poté zčernala kvůli nedostatku přísunu vzduchu. Přitom ale vůbec nemuselo jít o žádné porodní obtíže a dokonce ani královna nemusela z manžela vladaře udělat paroháče. 

TIP: Historie nevěry: Vědci si posvítili na pět století mimomanželského sexu

Kdyby byli lidé v 17. století obeznámeni s genetikou, věděli by, že černošské geny mohl mít v sobě kdokoli z královniných nebo i králových předků. Latentně dřímající geny, které se vůbec neprojevily po několik generací, se mohly náhle probudit k životu právě u dcerky Ludvíka XIV. a způsobit tak překvapující pozdvižení u královského dvora…

Věrný služebník

Podle některých zdrojů pocházel maurský služebník Nabo z Afriky a královna jej dostala darem. Byl malého vzrůstu, skoro by se dalo říci trpasličího, a nebyl kdovíjak oduševnělý. Královna v něm nicméně našla zvláštní zalíbení pro jeho temperament a pozornost, kterou jí věnoval. Nabo prý záhadně zemřel jen několik dní po narození malé princezny… 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejistá budoucnost? Ani po skončení karantény nejeví ekonomika žádné známky ozdravení.

Zajímavosti
Revue

Alžběta byla nejen věrně oddanou společnicí knížete, jeho ženou i rádkyní, přímluvkyní žádajících, ale také schopnou vůdkyní a bojovnicí, bez níž by se její muž kníže Bedřich v bouřlivé době konce 12. století jen těžko udržel na trůně.  

Historie

Vylovený první stupeň rakety Electron.

Vesmír

Vpravo jedna ze zkoumaných Da Vinciho kreseb.

Věda

Lemur kata (Lemur catta) je zřejmě nejznámějším druhem patřícím do čeledi denních lemurů. Tito lemuři žijí v jihozápadní části ostrova Madagaskar.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907