Žena, která rodila králíky: Nejslavnější porodní podvod v historii Londýna
Na sklonku roku 1726 žila londýnská veřejnost příběhem mladé ženy, která měla během několika týdnů porodit velké množství částí zvířecích těl. Brzy se ale ukázalo, že šlo o podvod, a napálení lékaři měli co dělat, aby zachránili svou reputaci.
Přestože ani dnes není porod bez rizika a může skončit vážnými zdravotními problémy, nebo dokonce smrtí rodičky, v minulosti byla situace mnohem neutěšenější a o život přicházelo v souvislosti se zakončením těhotenství více než jedno procento matek. Možná i to se honilo hlavou Mary Toftové, když v dubnu roku 1726 spatřila během práce na poli králíka, kterého se spolu s další ženou pokusily s vidinou chutné večeře neúspěšně chytit.
Mary měla v té době doma již tři malé děti a byla několik týdnů znovu těhotná, avšak více než riziko spojené s porodem ji patrně děsila představa dalšího hladového krku. S manželem Joshuou Toftem, krejčovským tovaryšem, s nímž žili v Godalmingu jihozápadně od Londýna, měli hluboko do kapsy a nezdálo se, že by se na tom mělo v blízké budoucnosti cokoli změnit.
Děsivý porod
Snad i tyto okolnosti způsobily, že zdánlivě bezvýznamný výjev pobíhajícího zvířete na tehdy asi pětadvacetiletou Mary značně zapůsobil. Noc po neúspěšném „lovu“ se jí zdálo o králících a několik dalších týdnů ji sužovala neodolatelná touha po králičím mase, jejíž uspokojení si ale nemohla dovolit. Asi tři a půl měsíce po této příhodě mladou ženu postihla silná bolest břicha a vaginální krvácení, což se o tři týdny později opakovalo, o potrat ale podle všeho nešlo, protože příznaky těhotenství přetrvávaly. Zlom nastal v noci 27. září 1726, kdy se ženin stav výrazně zhoršil.
Zdálo se, že se schyluje k předčasnému porodu, proto byla přivolána Maryina tchyně, která občas, i když patrně neoficiálně, vypomáhala jako porodní bába. Mary té noci skutečně porodila, ale místo dítěte z ní vyšly jen podivné kusy tkáně připomínající části prasečího těla. Ty se dostaly k chirurgovi z nedalekého Guildfordu Johnu Howardovi, zkušenému v této oblasti, který o tom, že by žena skutečně porodila zvířecí pozůstatky, zprvu pochyboval.
O měsíc později se však situace opakovala. Žena porodila několik dalších kusů zvířecího těla a v listopadu začalo z jejího těla vycházet jedno králičí tělíčko za druhým, často v několika částech. Zatímco jednou šlo o torzo, jindy to byly tlapky a příště hlava. V tu dobu už se zvěsti o tom, co se v Godalmingu děje, šířily do hlavního města Anglie, a Mary se přestěhovala do Guildfordu, aby ji měl Howard pod dohledem.
Informace se donesly dokonce až ke králi Jiřímu I. (1714 až 1727), který do Guildfordu vyslal svého lékaře, Švýcara Nathaniela St. Andrého (dobrodruha, jenž ve skutečnosti medicínu nikdy nestudoval a začal se jí věnovat s vidinou slušného výdělku). Toho doprovázel tajemník waleského prince Samuel Molyneux. Když do Guildfordu 15. listopadu odpoledne dorazili, Mary právě na svět přivedla patnáctého (opět mrtvého) králíka a další následovali, často přímo před zraky lékařů, kteří si všímali nápadných pohybů břicha pacientky.
První pochybnosti
Vyšetření žádná zvlášť podezřelá zjištění nepřinesla a detailního zkoumání se dostalo i králíkům, respektive částem jejich těl, které Howard uchovával naložené ve sklenicích. Pozůstatky byly dokonce porovnány s těly králíků z přírody starých několik dní až měsíců. I když se ukázalo, že se ve střevech tvorů porozených Mary Toftovou nacházejí zbytky běžné potravy nebo že některé kusy, jako třeba tlapky, patří spíše kočce než králíkovi, jiné indicie působily důvěryhodně. St. André byl přesvědčen, že se jedná o skutečné zárodky vyvinuté v ženině těle. Přestože nám dnes taková víra připadá nesmyslná, v té době s ohledem na teorii mateřského vtisku zastávanou některými lékaři to tak jednoznačné nebylo.
Na Mary se jezdili dívat i další lékaři z hlavního města, ale ne všichni věřili tomu, co jim o původu králičích těl tvrdili Mary, Howard či St. André. Ke skeptikům patřil například německý královský lékař Cyriacus Ahlers či slavný porodník Richard Manningham.
Manningham byl svědkem toho, jak Mary porodila něco, co připomínalo prasečí močový měchýř, třebaže Howard se ho snažil přesvědčit, že jde o jeden z plodových obalů, kterých Mary vyloučila již několik. Manningham pojal podezření, ale zatím si jej nechal pro sebe. Mezitím se Mary 29. listopadu 1726 přestěhovala do Londýna, kde mohla být podrobena důkladnějšímu zkoumání, kdyby snad porodila další králičí tělo.
Odhalení lsti
Přestože si dál stěžovala na silné bolesti, které dle přivolaných lékařů odpovídaly příznakům porodu, a stále byly patrné i pohyby v břišní oblasti, žádné další zvířecí pozůstatky už ženina rodidla nevydala. Navzdory zakoušeným útrapám ale Mary nechyběla chuť k jídlu a pobyt v hlavním městě si zjevně užívala. Zvrat v případu, který několik týdnů rozděloval odbornou i laickou veřejnost, nastal večer 4. prosince, kdy byl Thomas Howard, jenž pracoval jako vrátný v budově, kde Mary bydlela, přistižen, jak se jí na žádost její švagrové, Margaret Toftové, pokouší propašovat králíka.
Mary zprvu zapírala, načež se všechny snažila přesvědčit, že králík byl určený k jídlu. Vzdorovala ještě další dva dny, když jí ale Richard Manningham pohrozil, že bude muset kvůli odhalení jejích přetrvávajících obtíží provést velice bolestivý zákrok, rozplakala se a 7. prosince se plně doznala, že se od začátku jednalo o podvod, s nímž jí poté, co v létě potratila, pomáhala neznámá žena nebo podle jiné verze její tchyně či John Howard. Zvířecí pozůstatky si tedy do těla strkala sama, popřípadě za pomoci svých kompliců.
Zda o hoaxu věděl i St. André, který o případu dokonce stihl napsat odborné pojednání vydané 3. prosince 1726, není jasné, ale stejně jako další lékaři se ze sebe veškerá obvinění snažil vehementně setřást. I tak však jeho reputace značně utrpěla, což ostatně platilo pro celou lékařskou profesi, která se od anglických novinářů dočkala jízlivé kritiky. Mary byla odsouzena k několika týdnům žaláře a trest si odpykala v bridewellské věznici v Londýně, kam údajně proudily davy, aby ji viděly, ale nebylo jim to umožněno.
Co se s ní dělo dál, už známo není. Udává se pouze, že se o čtrnáct let později ve vězení ocitla znovu kvůli obchodování s kradeným zbožím a že zemřela v roce 1763. V každém případě ji ale lze spíše považovat za oběť nevzdělanosti a chudoby.
Maryiným cílem, který pravděpodobně vůbec nevzešel z její hlavy, bylo pouze získat trochu pozornosti a financí na přilepšenou pro sebe a svou rodinu. Jen těžko si lze představit, kolik toho musela vytrpět během fingovaných porodů i neustálého vyšetřování nejrůznějšími lékaři. Je s podivem, že za to nezaplatila životem, neboť v době před pochopením důležitosti dezinfekce, sterilizace a objevem antibiotik mohla i dnes snadno léčitelná bakteriální infekce znamenat rozsudek smrti.
