Slonovinové šachy Karla Velikého? Ve skutečnosti možná vyprávějí příběh o střetu Normanů a Byzance

Z původní šachové sady – jedné z nejcennějších na světě – se do současnosti dochovalo pouze šestnáct figur (zbytek se ztratil během francouzské revoluce), které nabízejí fascinující pohled do světa středověkého umění. Všechny jsou vyřezány ze slonoviny a některé dosahují až 15 centimetrů na výšku. Na několika z nich se zachovaly zbytky červené barvy, které naznačují jejich někdejší barevné rozlišení.

Postavy lidí jsou oblečeny a vyzbrojeny v normanském stylu, který spojuje evropské, arabské i byzantské umělecké vlivy. Stejně jako ve staré variantě šachu zvané šatrandž střelce nahrazují sloni a věže zase válečné vozy. 

Zvláštní pozornost poutá i podoba královských figurek (které váží až jeden kilogram): obě jsou zasazeny do malé stavby s oblouky a pavilonem, kde služebníci právě odhrnují závěs a odhalují panovníka – gesto inspirované vrcholem byzantské dvorské ceremonie.

Dar pro císaře?

Podle tradice patřily šachy franckému králi a císaři Karlu Velikému. Existují přitom hned dvě verze příběhu, jak k nim tento panovník přišel. Podle té nejznámější mu je daroval bagdádský chalífa Hárún ar-Rašíd, sám vášnivý hráč této hry. Ten na začátku 9. století poslal k velkému evropskému panovníkovi poselství s hodnotnými dary – mimo jiné živým asijským slonem Abulem-Abbasem. Této legendě snad odpovídá i to, že jsou figurky vyrobeny z exotické slonoviny a objevují se mezi nimi i orientální motivy (jako zmínění chobotnatci nebo válečné vozy).

Proti se staví fakt, že písemné prameny vypočítávající chalífovy dary luxusní šachovou sadu nezmiňují. Druhá verze příběhu vypráví o tom, že Karel Veliký dostal hru darem od byzantské císařovny Ireny. Tomu by nasvědčovalo i zmíněné zpracování královských figur. Stejně jako v prvním případě však pro tuto verzi chybí jakékoliv relevantní historické důkazy.

Hlavní argument proti připsání těchto cenných historických artefaktů Karlu Velikému však přináší moderní věda. Šachová sada totiž vznikla až více než čtvrt tisíciletí po smrti velkého císaře, někdy na konci 11. století. Podle ruského šachisty a badatele Jurije Averbacha navíc figurky zachycují skutečný vojenský konflikt mezi byzantským císařem Alexiem I. Komnenem a normandským vojevůdcem Robertem Quiscardem, jenž se snažil dosadit na konstantinopolský trůn dříve sesazeného panovníka Michaela Ducu. 

Jako místo vzniku šachů se potom uvádí Salerno, asi 70 kilometrů jižně od Neapole, které bylo v 11. století hlavním sídlem normandských vévodů Apulie a Kalábrie na jihu Apeninského poloostrova.

Ztraceno za revoluce

Zůstává tedy otázkou, pro koho byly skvostné slonovinové šachy vytvořeny. Jako první se nabízí již zmíněný Norman Robert Quiscard, jehož vojsko snad mají figury znázorňovat. Jiní badatelé navrhují jako jejich majitele papeže Řehoře VII., případně francouzské krále Filipa II. či Filipa III.

Ať je tomu jakkoliv, nejpozději ve 13. století se šachy objevily v pokladnici opatství Saint-Denis nedaleko Paříže a inventář z roku 1598 uvádí, že se jedná o celkem 30 kamenů. Právě zde se také pravděpodobně zrodila legenda o tom, že šlo o majetek Karla Velikého. Během Velké francouzské revoluce roku 1789 byl církevní majetek zkonfiskován a celá sada se přesunula do národní knihovny v hlavním městě. Během tohoto procesu se však 14 ztratilo. Zbytek je dosud k vidění v knihovním muzeu.