Historická perlička: Sirotek z mordu u Koryčan nalezl otce až v dospělosti

25.11.2021 - Jan Halm

V lesích u Koryčan na jižní Moravě došlo kdysi ke krvavé loupežné vraždě. Nenasytní zabijáci ukončili spoustu lidských životů a díky šťastné náhodě přežilo jen dítě, které nakonec nalezlo své štěstí. Poslyšte příběh dobrého poustevníka, který mu nezištně pomohl, jak o tom vypráví místní pověst


Reklama

Lapků a mordýřů byste našli ve 14. století v českých a moravských lesích nepočítaně. A nebylo to jen proto, že král Jan Lucemburský raději rajsoval po světě, než aby doma řádně hospodařil a neřádstvo mordýřské hubil. Obživa se prostě tehdy špatně hledala, a tak si ji mnozí chlapi brali železem.

Přeživší sirotek

Nedaleko Koryčan tak jednoho kalného rána nalezli místní převržený vůz a kolem něj několik mrtvých. Už od pohledu šlo o loupežné přepadení a div byl, že mrtvým zůstaly šaty. Truhla byla vyrabovaná a koně pryč. Když lidé přišli blíže a popatřili na ono vlčí dílo, všiml si kdosi, že v náruči chladnoucího ženského těla se cosi hnulo. To malý chlapec křečovitě svíral matčinu ruku netuše, co se to s jeho světem stalo.

Když začali nakládat mrtvé na vůz a chystali se je odvézt do Koryčan, kde měli ulehnout k poslednímu odpočinku, zjevil se z lesa vousatý prostovlasý muž, který se jen ztěžka opíral o berli zdobenou křížem. Zaražení místní tak poznali, že to není zapomenutý lapka, ale místní poustevník Ivan, kterého z lesů přivedl nebývalý rozruch na cestě. Vida, co se přihodilo, rozhodl se o nebohého sirotka postarat. Vzal ho k sobě do trosek kláštera na svatoklimentské hoře, kde každou neděli kázal a od toho dne se také ptal, zda se někdo z věřících, kteří se před oltářem týden co týden scházeli, nedoslechl něco o chlapcových rodičích.

Příspěvek markraběte

Jednou na kázání přišel prý sám markrabě Jan Jindřich, mladší bratr nového krále Karla IV. Nedávno koupil blízký hrad Cimburk a chtěl poznat jeho okolí a lid. Když se dozvěděl, jaký osud potkal nebohého sirotka a viděl, v jak zuboženém stavu je klášter, rozhodl se, že to tak nenechá. Mladého Cyrila, jak poustevník svého chráněnce pojmenoval, poslal do Brna učit se na kněze a klášter na svatoklimentské hoře dal do správy augustiniánů, kteří jej z markraběcích peněz nechali opravit. Poustevník Ivan v něm měl dostat pokojík, ale nelenil a raději se vypravil na pouť po širé Moravě. Kam přišel, všude vyprávěl příběh o tom mordu strašlivém, co se udál u Koryčan. Živil naději, že nalezne Cyrilova otce, když matka zahynula.

Šťastný osud

Jednoho dne přibyl Ivan na hrad Světlov, kde byl tehdy pánem jakýsi Dětřich. Když Ivan započal svůj příběh, seběhla se kolem něj čeleď a jeden ze zbrojnošů, šedivý a zjizvený po chvíli vykřikl: „To se muselo stát tehdy, když jsme byli s panem Dětřichem v Litvě! Král Jan tam pomáhal německým rytířům proti pohanům. K Světlovu se tehdy blížili Uhři Matěje Trenčanského a pánův otec poslal jeho ženu s malým k příbuzným do Rajhradu. Tam však nikdy nedorazili, jako by se po nich slehla zem…“

TIP: Hrady, ze kterých mrazí: Tři historická sídla opředená krvavou historií

Hned jak se Dětřich doslechl o příběhu, který vyprávěl starý poustevník, vypravil se na cestu. Na Svatoklimentskou horu dorazil s nešporami a již se smrákalo, když zabušil na bránu. Bratr, který zrovna držel stráž, jej dovedl za mladým knězem, který před časem přibyl z Brna, aby ve zdejším klášteře kázal. Dětřich nevěřil svým očím, když poprvé po letech uviděl svého syna, nyní mladého muže. Když mu však ten ukázal zlatý křížek, který jako zázrakem loupežníci nesebrali a poustevník mu jej předal jako jediné dědictví po matce, věděl, že to je on...

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ladislav Hojer byl neobyčejně brutální. Části těl si nosil domů, kde se nad nimi ukájel. 7. prosince 1986 byl popraven v pankrácké věznici.

Zajímavosti
Věda

Observatoř ESO na vrcholu hory Cerro Paranal má ke hvězdám opravdu blízko. Výjimečně jasné a temné obloze severního Chile právě dominuje Jupiter.

Vesmír

Na snímku ze 4. srpna 2019 je Jevgenij Kočeškov během cvičení ruského námořnictva v Baltském moři. 

Válka
Zajímavosti

Mláďata v kapse  

Vačice bývají březí pouhých dvanáct či třináct dní, načež porodí i dvacet mláďat. Podobně jako u klokanů jsou však potomci nedovyvinutí, takže zalézají k matce do kapsy, kde jejich vývoj pokračuje. Z bezpečí se nehnou zhruba sto dní, a když už jsou na vak příliš velcí, vyšplhají se rodičce na záda a nechají se nosit. Samice pak mohou mít vlastní mladé zhruba v šesti až osmi měsících.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907