Historie, která se nekonala: Lidská stopa stará miliony let

29.12.2018 - Vilém Koubek

Vykladači alternativní historie často pracují s fakty a důkazy poněkud neortodoxním způsobem. Pokud ale důkazy chybí, nezdráhají se je vyrobit...

<p>Freddy Arce spojovaný s archeologickými podvody vysvětluje, že stopa objevená u jezera Titicaca v Bolívii popírá evoluci.</p>

Freddy Arce spojovaný s archeologickými podvody vysvětluje, že stopa objevená u jezera Titicaca v Bolívii popírá evoluci.


Reklama

Ani vyznavači alternativního běhu dějin nemohou svůj světonázor zakládat na prázdných tvrzeních. Jejich víru podporují „nezvratné důkazy“, které vycházejí z reálných archeologických nálezů. Tito „vědci“ je však vykládají velmi neortodoxně.

Pokud se „alternativcům“ nedostane do rukou soška, kladivo, protáhlá lebka ani jiný artefakt, musejí důkaz pro své teorie zfalšovat. Jako příklad slouží nález záhadné stopy nedaleko jihoamerického jezera Titicaca: V roce 2008 oznámila národní tisková kancelář ABI, že tamní domorodci uctívají lidské chodidlo otisknuté do skály – prý jej vytvořila noha prastarého Inky

Fanny Pimentelová, která tehdy pracovala jako poradkyně, stopu vyfotografovala a předala snímky výzkumníkům. Podle jejich popisu patřil 29,5 cm dlouhý otisk zřejmě člověku vysokému 170 cm a vážícímu 70 kg. V podstatě by se tak jednalo o průměrného současníka. Problém tkví v tom, že se stopa našla ve skalní formaci, jež vznikala před 5–20 miliony lety

Karikatura důkazu

Samozvaní paleontologové Jorge Miranda a Freddy Arce tvrdí, že je otisk starý 5–15 milionů let, tudíž samozřejmě opět popírá evoluci i migrační teorii. Až nebezpečně totiž připomíná chodidlo moderního člověka, nikoliv našich vývojových předků. Zároveň se našel na „špatném“ kontinentu, takže se zkrátka mainstreamová věda musí mýlit. Na první pohled je však zřejmé, že se všechny podobné teorie zakládají na podvrhu: Stopa v kameni se víc než skutečnému otisku podobá karikatuře – je příliš ikonická a málo lidská. 

Minimálně Freddy Arce je navíc spojován s dalším archeologickým podvodem, jenž na základě padělaného nápisu na „starobylé“ sošce vydává za kolébku Sumerů Jižní Ameriku. Stopa u jezera Titicaca, kterou tak „vhodně“ našli nejmenovaní domorodci, tudíž velmi pravděpodobně vznikla novodobou úpravou skalního útvaru připomínajícího část chodidla, nebo ji někdo do kamene rovnou od základu vytesal.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Profimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907