Jak se žije na středověkém hradě? Rozhovor s kastelánem hradu Sovinec Michalem Koutným

Málokterý český hrad je opředen takovým množstvím záhad, legend a tajemných historek jako právě Sovinec (německy Eulenburg), který spravuje Muzeum v Bruntále. Pravdou je, že od jeho založení v první polovině 14. století jím prošly snad celé české dějiny. Nejvíce se na něm podepsala druhá světová válka, na jejímž konci Sovinec celý vyhořel a dodnes je postupně rekonstruován. O historii hradu a životě kastelána jsme si povídali s Michalem Koutným, který je letos na hradě již desátým rokem.

Páni ze Sovince

Kdy byl hrad založen?

Nechali ho postavit patrně mezi lety 1329 až 1332 bratři Pavel a Vok ze starého moravského rodu Hrutoviců, kteří se později přejmenovali na pány ze Sovince. Hrad stál na obchodní stezce, která vedla do Bruntálu. Původně měl ale značně jednoduchou dispozici. Na vrcholu skaliska se ve smyčce hradeb tyčila válcová věž zvaná bergfrit a východně od ní se nacházel hradní palác obrácený směrem k přístupu hradu. 

Patřili páni ze Sovince mezi významné šlechtické rody?

Zpočátku se jednalo spíše o méně významný šlechtický rod lokálního významu. Z anonymity vystoupil na konci 13. století, kdy za služby olomouckým biskupům obdržel lénem oblasti v Nízkém Jeseníku. Další generace rodu pak během 14. a 15. století postupně hromadily rodinný majetek a brzy se zařadily mezi panskou elitu na Moravě. 

Největšího významu a politické moci dosáhli páni ze Sovince během husitských a česko-uherských válek. Třikrát zastávali úřad nejvyšších sudích a věnovali se též hospodářskému podnikání, zejména zakládání rybníků a těžbě rud. Během moravských markraběcích válek na přelomu 14. a 15. století pak podporovali markraběte Jošta. Pavlík ze Sovince i jeho syn Jindřich z konfliktu těžili a pravděpodobně hrad také lépe opevnili. 

Jaké byly osudy Sovince během husitských válek?

Zdejší páni stáli střídavě na straně krále Zikmunda a husitů. Díky tomu hrad neutrpěl žádnou újmu, protože nikdo neměl snahu jej dobývat. Je zajímavé, že v červenci roku 1429 se na Sovinci údajně uskutečnila i schůzka husitského hejtmana Prokopa Holého s kandidátem na český trůn Zikmundem Korybutovičem z jagellonské dynastie.

Vytěžit okolí

Říkal jste, že páni ze Sovince se věnovali těžbě rud, údajně se tu těžilo i zlato a stříbro… 

Zpočátku šlo zejména o železnou rudu, zlato a stříbro se přidaly později. O rozmach hornictví se zasloužil především Vok ze Sovince, který zdědil panství roku 1510 a je znám jako skvělý hospodář a autor spisu o hornictví. Zdejší naleziště ale nebyla příliš bohatá a Vokovu synu Ješkovi se v těžbě zlata moc nedařilo. Do těžby železné rudy a drahých kovů bylo nutné vložit obrovský kapitál, který Ješek nedokázal pokrýt. Musel si proto neustále půjčovat, až se tak zadlužil, že byl nucen panství roku 1543 prodat Kryštofovi z Boskovic. 

Novým majitelům se dařilo lépe?

Páni z Boskovic v důlním podnikání pokračovali, ale opět se dostali do nesnází a roku 1585 panství prodali Vavřinci Ederovi ze Štiavnice. Ten zde začal těžit také měď a cín a Sovinec výrazně zvelebil a rozšířil: na 3. nádvoří vznikla nová budova purkrabství a zdokonalilo se i opevnění objektu. Po Vavřincově smrti roku 1590 pak převzala panství jeho dcera Anna, která si vzala za manžela Jana Kobylku z Kobylího. 

Kobylkovi prý sovinecké panství pomohlo k docela slušné kariéře.

Je to tak. Anna svého manžela přizvala do majetkového společenství. Dosud nevýznamný vladyka se tak stal ze dne na den boháčem a po smrti své manželky v roce 1607 zdědil celý Sovinec. Bývá mu přisuzováno vybudování mohutného renesančního barbakánu s masivní štítovou zdí a dnešní 1. brány. 

Díky vzkvétajícímu panství se Jan Kobylka katapultoval mezi významné členy moravské stavovské obce. Jako horlivý luterán se aktivně zapojil do stavovského povstání – byl členem direktorské vlády, defenzorem a přísedícím u zemského soudu. Po porážce povstání v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 hrozila Kobylkovi konfiskace majetku. Nakonec sice dostal od císaře milost, ale roku 1623 byl donucen panství prodat výrazně pod cenou za 200 000 zlatých arcivévodovi Karlovi ve prospěch řádu německých rytířů.

Švédská zkáza

Husitské války se Sovince nijak nedotkly, ale za třicetileté války už hrad takové štěstí neměl, že?

Již v říjnu roku 1626 vydal sovinecký hejtman Jindřich Wembovský z Wembovic hrad bez boje Dánům. Ti se ale po několika měsících ze Slezska stáhli, a Sovinec proto získal opět řád německých rytířů. Jejich místodržícího přesvědčilo snadné obsazení hradu Dány o nutnosti zdokonalit opevnění hradu. V letech 1627–1643 tak proběhly rozsáhlé fortifikační práce, které Sovinec proměnily v moderní pevnost odpovídající tehdejšímu vojenskému umění. 

Když pod hrad přitáhli Švédové, nemohli ho dobýt a Lennart Torstenson ho obsadil až po úporných bojích a čestné kapitulaci posádky 7. října 1643. 

Podle některých údajů padlo během obléhání na 800 útočníků. Zjistilo se, kde jsou tito vojáci pohřbeni?

Mělo by to být tady někde v okolí. Po masovém hrobě pátralo už mnoho lidí, ale dosud se žádný nenašel. 

Jak dlouho Švédové hrad drželi?

Až do roku 1650, tedy ještě dva roky po skončení třicetileté války. Poté se Sovinec opět vrátil do rukou řádu německých rytířů. Seveřané ale před odchodem hrad dokonale vyrabovali a nenechali tu kámen na kameni.

V majetku řádu

Byl Sovinec jako řádová pevnost od té doby ještě někdy napaden?

Dvakrát byl uveden do bojové pohotovosti. Poprvé v roce 1663 v důsledku nebezpečí tureckého vpádu a podruhé v letech 1680–1683, kdy znovu hrozilo nebezpečí vpádu Turků, obléhajících Vídeň. 

Nedaleko hradu se nachází Šumperk a Velké Losiny, které jsou proslulé čarodějnickými procesy z let 1678–1696. Zasáhly tyto události i Sovinec?

Naštěstí ne. Řád německých rytířů byl natolik osvícený, že podobné záležitosti už příliš nereflektoval. Tím pádem se procesy s čarodějnicemi Sovinci a vlastně i celému Bruntálsku vyhnuly. I když podle dochovaných úředních záznamů tu jeden případ údajného čarodějnictví byl registrován.

Jakým způsobem se Sovince dotkl nástup moderní éry?

V polovině 18. století přestal hrad plnit funkci pevnosti a došlo k jeho odzbrojení. Roku 1810 pak bylo sídlo řádu přeneseno na zámek v Dolní Loučce a tehdejší velmistr řádu Anton Viktor vydal roku 1811 nařízení k rozparcelování areálu hradu na dílčí reality, které pak byly rozprodávány poddaným jako stavební materiál. Paradoxně o třicet let později další velmistr řádu vydal příkaz ke zpětnému vykoupení rozprodaných částí a začalo se s pomalou obnovou hradu.

V letech 1842–1845 byl pak vedle Sovince postaven empírový kostel sv. Augustina. V šedesátých letech 19. století zřídil řád na hradě kněžský seminář. Po jeho přeložení do Opavy v roce 1867 pronajal řád prostory hradu Moravskoslezské lesnické škole, která zde fungovala až do roku 1896. Počátkem 20. století nechal velmistr Evžen hrad elektrifikovat a nově zařídil interiéry.

Zničen požárem

Zůstal hrad v držení řádu i po vzniku Československa?

Ano. Definitivně o něj přišel až roku 1939, kdy Československo obsadila nacistická vojska a řád byl zrušen. Hrad převzal Wehrmacht, který zde zřídil zajatecký tábor pro francouzské důstojníky a polské vojíny. Z dobových zápisků ale víme, že tábor měl určitou „lehčí“ formu – zajatí důstojníci se mohli po objektu pohybovat a navštěvovat hradní knihovnu. Po jeho zrušení v roce 1942 se tu měl nacházet sklad pro vybraná francouzská vína a koňaky, kterými se zásobovaly kantýny jednotek SS na Moravě.

Na konci války byla na hradě umístěna také malá jednotka Hitlerjugend, která zde měla cvičit. Co přesně se tu po roce 1942 dělo, ale nikdo neví. 

Proč Sovinec v prvních květnových dnech roku 1945 vyhořel?

Někteří říkají, že ho zapálili Němci, když ustupovali, spíše to ale byli Rusové, kteří hrad obsadili a při jednom bujarém večírku jej, ať už chtěně, nebo nechtěně, zapálili. Požár trval tři dny a údajně byl vidět až u Olomouce. Když k ohni vyrazili dobrovolní hasiči z Uničova, nedostali se sem, protože Rusové hasiče v uniformách pokládali za nepřítele a začali po nich střílet. Hrad tak byl kompletně zdevastován.

Co se s ním stalo po válce?

Byla na něj uvalena národní správa a v padesátých letech jej spravovala olomoucká filharmonie. Ta si chtěla z hradu udělat letní sídlo, a proto začala s rekonstrukcí a drobnými opravami. Hlavní přestavby ale probíhaly až od roku 1965, kdy došlo k převedení Sovince do správy bruntálského muzea.

Exkluzivní bydliště

Muzeum v Bruntále spravuje Sovinec dodnes a vy zde působíte jako kastelán. Tuto profesi máme spojenou s životem na hradě či zámku. Ta představa zní romanticky, je taková ale i skutečnost?

Romantická byla má práce možná jeden nebo dva první dny. Pak narazíte na praktické věci, třeba v zimě je v kastelánském bytě chladno, občas jste kvůli sněhovým závějím odříznuti od okolního světa, a to se rázem romantika vytrácí. Ale neměnil bych – vše má své pro a proti a kouzlo Sovince je pro mě neopakovatelné. 

Máte tedy na hradě možnost celoročního ubytování?

Ano, bydlet trvale přímo na Sovinci bylo dokonce podmínkou výběrového řízení na pozici kastelána. Služební byt se nachází hned vedle mé kanceláře, takže do práce to nemám daleko. S oblibou říkám, že mám vlastně neustále „castle office“. 

Už jste se v noci na hradě setkal s nějakými strašidly?

Jediné pořádné strašidlo na Sovinci jsem já (smích). Podle pověstí se tu po nocích zjevuje soví královna, soví král nebo černá paní a po ochozech se prohání ohnivý kůň. Dle mého názoru Sovinec patří k velice starým hradům, a tak se zde v průběhu let mohla nastřádat určitá energie a záleží na každém, jestli na ni věří. 

Jak se tato energie má na Sovinci projevovat?

Skalní příznivci tajemna a záhad se domnívají, že jim zdejší duchové vysávají energii z baterek, ať už jde o ty v mobilních telefonech, nebo ve fotoaparátech či kamerách. Já se u těchto historek jen usmívám. V případě mobilních telefonů může podle mě docházet k úbytku energie v baterii kvůli tomu, že na hradě není signál. A když si nezapnete režim letadla, tak telefon stále hledá síť a vybíjí se. Ale kdo ví…

Poslání kastelána

Proveďte nás svým běžným dnem na hradě. Co obnáší profese kastelána?

Tato práce mne naučila, že cokoliv si rozvrhnu, že chci v daný den udělat, většinou nevyjde. Zpravidla se objeví něco akutního vyžadujícího mou pozornost a plány jdou pak pochopitelně stranou. Obecně se jako kastelán starám o každodenní provoz hradu, od zajištění čisticích prostředků na úklid přes podporu průvodců a pokladníků po přípravu a realizaci hradních akcí. Dále musím řešit záležitosti kolem našich dobrovolníků, úkoly spojené s údržbou Sovince a tak podobně. 

Jak se liší provoz hradu v návštěvnické sezoně a mimo ni?

Přes léto zde pořádáme vystoupení šermířských skupin, divadelních souborů, hudebníků a jsou prezentována tradiční řemesla. V zimě se pak dělají nejrůznější údržbářské práce, které nelze provést během návštěvnické sezony, abychom jimi zbytečně neomezili provoz hradu.

Co vás na práci baví a čemu byste naopak raději nevěnoval čas?

Těší mne, že je má profese různorodá – na kastelána narazíte v montérkách i v obleku. Mám možnost potkávat zajímavé typy lidí, kteří ovlivňují jak mě samotného, tak i dění na hradě. Mám i neskutečné štěstí na kolegy i dobrovolníky, kteří k nám již léta jezdí pomáhat s přípravou akcí nebo údržbou hradu. Také jsem vždy rád, když vidím ze Sovince odcházet spokojené návštěvníky s úsměvem na tváři. To si pak říkám, že to, co dělám, má smysl.

Mým přáním je nemuset věnovat tolik času administrativní agendě. Je mi ovšem jasné, že bez ní by správa objektu nefungovala.

Kastelán pravděpodobně nemá směny od 9 do 17 hodin. Máte prostor si od práce vydechnout?

Je pravda, že většinou nejde o osmihodinovou pracovní dobu. Tím, že člověk žije na hradě, je vlastně čtyřiadvacet hodin denně v zaměstnání a dělá zkrátka to, co je zrovna potřeba. Jsou věci, které nejdou odložit, a občas to bývá náročné psychicky i fyzicky. Soukromý život jde trochu stranou a splývá dohromady s tím pracovním. Člověk si pak váží okamžiků, kdy může z hradu odjet a strávit nějaký čas mimo něj, aby dočerpal baterky.