Nejdražší lékárnička své doby? Šlechtická skříňka ze 17. století ukrývala jedy i prášek z narvalího rohu

Lékárnické skříňky Nicolause Kolba patřily mezi ty nejluxusnější, co se daly v 17. století zakoupit. Osobní zásobárny léků ale obecně nebyly žádnou levnou záležitostí, mohla si je dovolit pouze šlechta a zámožní měšťané, stejně jako péči lékárníků a doktorů.

Mezi zákazníky augsburského zlatnického mistra, činného mezi lety 1582–1621, náležel starý fransko-švábský rod Zobel von Giebelstadt, jehož členové zastávali významné posty knížat-biskupů, což byli církevní představitelé disponující i světskou mocí. Kromě toho byli vášnivými sběrateli umění a často praktikovali lékařství. Minimálně základy tohoto oboru ovládali představitelé rodu na dobré úrovni.

Medicína měla pro zástupce Zobel von Giebelstadt symbolický rozměr, jelikož jejich snahy vyléčit nemocné byly společností srovnávány s jejich schopnostmi dobře vládnout a „uzdravovat“ společnost. To byl další důvod, proč na výrobě lékárnických sad, které své majitele doprovázely prakticky všude, nebylo radno šetřit.

Stejně jako v případě budování zahrad, paláců nebo odívání šlo i v případě skříněk o to, co nejlépe reprezentovat. S nárůstem počtu lékařů v 18. a 19. století se začaly podobné sady objevovat ve větší míře, i když v méně přepychové podobě.

Léčení luxusem

Ačkoliv je artefakt v jádru zhotoven z docela běžně dostupného dřeva, jeho povrch je dýhován ebenovým dřevem a ebonizovanou hrušní. Dvířka, šuplíky a mosazné kování jsou pozlaceny a vnitřek skříňky je celý potažený  červeným hedvábím.

Ve vrchních přihrádkách jsou uloženy skleněné lahvičky a stříbrné nádobky, do kterých se ukládaly uzdravující přípravky včetně bylinek, tinktur nebo třeba alkoholu.

Přítomny byly i exotičtější suroviny, například prášek z rohu narvala nebo jedy typu arzenu, dlouhou dobu používaného jako léčivo. Dále byl nahoře uprostřed umístěn kalíšek, v němž se mohla léčiva míchat.

Kameny bezoáru se po roztlučení používaly proti otravám a pravděpodobně se dávaly do malé stříbrné krabičky, která měla společně s většinou dalšího lékařského náčiní své místo ve spodních šuplících. Veškeré kovové nástroje s výjimkou  nůžek, které byly kvůli tvrdosti a ostrosti zhotoveny z nízkouhlíkaté oceli, jsou z částečně pozlaceného stříbra.

Užití zlata nemělo v tomto případě jen estetické, ale i praktické důvody, jelikož je vůči velké části chemikálií inertní, tedy s nimi nereaguje, což je při přípravě medikamentů víc než žádoucí.

Vyrytý erb na víku  servírovací misky zvané éculle, která sloužila pro podání léčiv, dokazuje, že sada byla zhotovena pro některého ze členů rodiny Zobel von Giebelstadt. Z ostatních nástrojů lze pozorovat například nálevku, pinzetu, síto nebo malý plíšek k podávání prášků.