Reklama


Hororový hvozd na hranicích třetí říše: Boj o Hürtgenský les (1)

04.12.2018 - Miroslav Mašek

Po vylodění v Normandii se na západní frontě odehrála řada urputných bitev. Ačkoliv boje v Hürtgenském lese patřily k nejdelším a nejkrvavějším, do všeobecného povědomí se snad kvůli masovému nasazení tanků více zapsala až navazující bitva v Ardenách

<p>Kromě nepřítele museli Američané zápasit i s extrémně obtížným a bahnitým terénem</p>

Kromě nepřítele museli Američané zápasit i s extrémně obtížným a bahnitým terénem


Reklama

Když americké síly v září 1944 vstoupily do Německa, 1. armáda generálporučíka Courtneyho Hodgese zahájila ofenzivu s cílem dobýt Düren a Kolín nad Rýnem. Vrchní spojenecký  velitel generál Dwight Eisenhower ohledně obránců poznamenal: „Lidé s takovým přesvědčením a válečnými sklony se nevzdávají. Musíme je zadupat do země.“

Výsledkem se stalo tažení, které patřilo k nejtvrdším za celou válku a v němž Spojenci neprojevili příliš strategicko-taktického umu. Spoléhali na materiální převahu a soustředili se na jediný záměr – neustále útočit východním směrem. V ose Hodgesova postupu se ocitly Cáchy, které měly pro Němce symbolický význam – šlo o první velké město třetí říše, které čelilo spojeneckému náporu, a navíc se v něm nachází hrob zakladatele Svaté říše římské Karla Velikého. Generálporučík očekával rychlé vítězství, avšak obránci se jen tak zadupat nenechali a Cáchy padly až 21. října 1944.

Krveprolití se blíží

V téže době postupovaly další silné svazky 12. skupiny armád k Rýnu, přičemž formace Wehrmachtu zaujaly postavení na Westwallu a snažily se americkou 1. i 9. armádu zadržet na hranici třetí říše. Aniž to kdokoliv tušil, schylovalo se k nejdelší bitvě, jakou americké ozbrojené síly za celou válku vybojovaly. Jejím dějištěm se měly stát rozlehlé lesy rozprostírající se mezi městy Cáchy, Düren a Monschau v severní části vrchoviny Eifel.

Zatímco pro obránce představoval hustý porost plný bystřin a roklí téměř ideální terén, pro útočníky a obrněnou techniku šlo o noční můru. Podle jedné z obcí Američané oblast souhrnně nazvali Hürtgenský les. Akce v oblasti zahájila 9. pěší divize, která měla u Dürenu překročit řeku Rúr. Dne 14. září její 47. pěší pluk obsadil za cenu relativně malých ztrát městečko Schevenhütte, ovšem již o den později začal německý odpor sílit.

V hlubokých lesích

Divize v tomto prostoru sice Němce překvapila, ovšem vzhledem k následnému odvelení části jejích vojáků na jih nedisponovala dostatkem sil k dalšímu postupu. Údery v okolí Monschau vedené přemístěným 39. a 60. plukem také ztroskotaly na tuhé defenzivě, a i když se Američanům podařilo dobýt Lammersdorf, nedokázali vytlačit z pozic nepřátele zakopané v lese za vesnicí. Německé 275. a 353. divize hájící oblast sice měly daleko k plným stavům, zato držely pečlivě připravené a opevněné linie. 

Již během úvodních střetů se Američané důvěrně seznámili s hlavními nástrahami Hürtgenského lesa. Hustě zarostlý terén skrýval obránce před letectvem a nacházelo se v něm velmi málo cest vhodných pro pásová vozidla. Prostory vhodné k postupu střežily četné německé kulomety, minomety i děla. Samotným americkým vojákům naopak dělostřelecká podpora často chyběla. Aby problémů nebylo málo, měli útočníci kvůli potížím s průzkumem pouze matnou představu o síle obránců a jejich připravenosti. 

Postup se zadrhl

Deváté divizi se tedy zatím nepodařilo vyhnat Wehrmacht z periferie lesa, a tak se raději stočila na severovýchod ve snaze obsadit Hürtgen a Kleinhau. Ofenziva v tomto směru začala 19. září, kdy se vpřed pokusily opakovaně proniknout předsunuté hlídky. Němci pálící z pečlivě vybudovaných pozic tento záměr zmařili. A tak zatímco 47. pluk přešel začátkem října do obrany, 39. a 60. pluk raději udeřily na významnou dopravní křižovatku ve vesnici Schmidt. Pěchota sice záhy přerušila silnici mezi Monschau a Dürenem, ale její postup byl tuhou obranou postupně zpomalován a Američané utrpěli těžké ztráty – kupříkladu jeden z praporů 60. pluku přišel o dvě třetiny mužstva.

Úzké cesty společně s léčkami nepřítele učinily zásobování i evakuaci raněných takřka nemožnými. V lesnatém terénu navíc dělostřelecké granáty často vybuchovaly už ve vzduchu po kontaktu s korunami stromů a vojáky na zemi tak zasypávaly tisíce střepin, před nimiž prakticky nebylo úniku ani ve vyhloubených krytech a „liščích norách“. Také orientace byla značně problematická – velitel jednoho z praporů 60. pluku dokonce prohlásil, že „pokud někdo tvrdí, že se v lese vyznal, pak je to lhář!“

Boj s Němci i terénem 

Nahradit těžce pošramocenou 9. divizi dorazila 24. října čerstvá 28. pěší divize, posílená o 707. tankový prapor. Nově příchozí vojáky doslova šokoval pohled na špinavé, otrhané a zkrvavené spolubojovníky, avšak velitelé jim na přemýšlení o jejich dalším osudu neposkytli příliš času. Zatímco jeden z pluků 28. divize měl hájit severní křídlo, další dostal rozkaz udeřit na Germeter a poslednímu připadl hlavní úkol – konečně dobýt Schmidt.

Špatné počasí donutilo velení posunout termín útoku z původně plánovaného 31. října na 2. listopad, kdy v 8.00 přerušila ranní ticho dělostřelecká příprava ze stovek hlavní všech kalibrů. Jen na německé pozice kolem obce Vossenack dopadlo přes 11 000 granátů, nicméně příval „ohně a síry“ obránce nijak zvlášť neoslabil. Příslušníky 28. divize, kteří měli obsadit les severně od Germeteru, takřka okamžitě zastavila minová pole, minometná i dělostřelecká palba a rušivé protiútoky.

TIP: Bitva o hrad Itter (1): Pozoruhodné spojenectví Spojenců a Wehrmachtu

Během dvou dnů Američané postoupili o méně než dva kilometry a nedařilo se ani oddílům, které se snažily obsadit cestu nezbytnou k zabezpečení zásobování jednotek postupujících ke Schmidtu. Jindy klíčová převaha ve vzduchu byla zatím pěšákům brigádního generála Normana Coty, velitele 28. divize, k ničemu, protože příšerné povětrnostní podmínky až do 5. listopadu stíhací bombardéry zcela uzemnily. 

Pokračování v pátek 7. prosince

  • Zdroj textu:

    II. světová

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Potřeba spánku je individuální záležitost. Přesto platí, že dospělý zdravý člověk by měl spát přibližně 8 hodin denně. Někdo potřebuje o hodinu více, jinému stačí o dvě hodiny méně.

Věda
Věda
Historie
Zajímavosti
Vesmír

Na tomto záběru je krásně vidět nejen zbarvení, podle nějž dostal tuleň leopardí druhové jméno, ale rovněž jeho úctyhodné zuby.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907