Iljušin Il-10: Bitevník pro poválečné sovětské letectvo
Bitevník vyvíjený v Iljušinově kanceláři měl nahradit legendární, ale koncem války už zastarávající stroj Il-2
Široce užívané Il-2 představovaly předválečnou konstrukci a během dlouhé výroby v čase sovětsko-německé války postupně zastaraly. Dalším pokračováním jejich koncepce se stal Il-10.
Vývoj začal roku 1943 jako náhrada za Il-2. Iljušin použil nový motor Mikulin AM-42 a značně zdokonalil konstrukci po aerodynamické i technologické stránce (plné ochrany pancéřováním se nyní konečně dočkal i palubní střelec). Letové zkoušky prototypu zahájili na konci dubna 1944 a poté, co stroj prošel státními zkouškami, byla v létě téhož roku objednána sériová produkce. Iljušiny Il-10 začaly přicházet k VVS RKKA od října 1944 a zprvu trpěly řadou technických závad.
Iljušin Il-10
- Rozpětí: 13,40 m
- Délka: 11,12 m
- Vzletová hmotnost: 6 345 kg
- Max. rychlost: 528 km/h
- Dostup: 7 250 m
- Dolet: 800 km
- Pohonn jednotka: 1× řadový AM-42 o 1 470 kW
- Výzbroj: 2× 23mm kanón, 2× 7,62mm kulomet, 1× 12,7mm kulomet, 400 až 600 kg pum, 4× neřízené raketové střely RO-82
- Osádka: 2 muži
- Uživatelé: SSSR
Do konce roku bylo vyrobeno 212 Il-10, z nichž řada vyžadovala úpravy. Na začátku ledna 1945 dorazilo k letectvu 45 úvodních exemplářů. K 9. květnu 1945 se ve službě u VVS RKKA nacházelo u bojových jednotek jen 120 bojeschopných Il-10. Dalších 12 mělo ve stavu námořní letectvo.
TIP: Leteckého konstruktéra Konstantina Kalinina semlel stalinský teror
Typ tvořil základ sovětského bitevního letectva i letectev sovětských satelitů (včetně Československa) až do 50. let. Celkem do roku 1955 vzniklo 4 966 exemplářů, licenční výroba u nás dala v 50. letech dalších 1 200 strojů (značených B-33).
