Astronomové objevili novou kategorii exoplanet s atmosférou, páchnoucí po zkažených vejcích
Neobvyklá exoplaneta L 98-59 d odhaluje, jak rozmanité a nepředvídatelné mohou být planety mimo Sluneční soustavu.
Astronomové objevili zcela nový typ exoplanety, který rozšiřuje naše představy o tom, jak rozmanité mohou být světy mimo Sluneční soustavu. Planeta s označením L 98-59 d, vzdálená asi 35 světelných let, zaujala vědce nejen svými fyzikálními vlastnostmi, ale i chemickým složením atmosféry – ta je totiž plná sirovodíku, plynu známého svým typickým zápachem po zkažených vejcích.
Na objevu se zásadně podílel vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST) spolu s pozemními observatořemi. Data ukázala, že exoplaneta L 98-59 d je asi 1,6× větší než Země a má velmi nízkou hustotu.
Nový druh exoplanety
Právě kombinace velikosti, hustoty a chemického složení ji vyřazuje z dosud známých kategorií planet. Nejde o planetu s kamenným jádrem a plynnou obálkou a ani o tzv. „hyceánský svět“ pokrytý globálním oceánem. Vědci proto pro ni navrhují zcela novou kategorii: planety bohaté na síru s hustou plynnou obálkou.
Klíčem k pochopení této podivné planety je její nitro. Pomocí pokročilých počítačových simulací vědci rekonstruovali její téměř pět miliard let dlouhou historii. Výsledky naznačují, že L 98-59 d má rozsáhlý plášť z roztavených silikátů a pravděpodobně i globální oceán magmatu – tedy doslova planetu pokrytou lávou. Tento „magmatický oceán“ funguje jako obrovská zásobárna síry, která se postupně uvolňuje do atmosféry ve formě plynů, jako je oxid siřičitý nebo právě sirovodík.
Zajímavé je, že právě tato vnitřní struktura může planetě pomáhat udržet si atmosféru. I přes intenzivní rentgenové záření své mateřské hvězdy si L 98-59 d dokázala po miliardy let uchovat plynný obal bohatý na vodík a síru. Dochází přitom k neustálé výměně látek mezi povrchem a atmosférou, což z ní činí dynamický a dlouhodobě stabilní systém.
Simulace navíc naznačují, že planeta kdysi mohla být mnohem větší – patrně připomínala tzv. sub-Neptun, tedy plynnou planetu menší než Neptun. Postupem času však část atmosféry ztratila a „scvrkla se“ do dnešní podoby, aniž by přišla o všechny těkavé látky.
Objev L 98-59 d je významný nejen sám o sobě, ale i jako důkaz, že naše dosavadní klasifikace planet je možná příliš zjednodušená. Ukazuje, že ve vesmíru existují světy, které nemají v naší Sluneční soustavě žádnou obdobu. A právě to otevírá fascinující otázku: kolik dalších, dosud nepředstavitelných typů planet ještě čeká na své objevení?
